You Ready? LET'S GO!!

~40~

*Tři dny před vystoupením*

*[Felix's POV]*

„Channiiiieee?!!“ křičím přes můj a Jisungovo byt. Na mě až moc vysokým hlasem, proto se trochu přidusím.

„Jsem v obýváku!“ ozve se mi odpověď. Vždycky když ho u nás sháním, tak dřepí v obýváku. A vždycky na tom samým místě. Nechápu proč na něj furt volám, když stejně vím, kde přesně bude. Někdy mám pocit, že tady normálně i bydlí.

„Můžu jít s Binniem k němu do salonu?“ zeptám se. Už poněkolikátý za tenhle měsíc, co se známe.

„Hmmmfff...“ vydechne a zasměje se. „Pořád se mě ptáš a já to pořád nechápu,“ podívá se na mě, jak se culím. „Jasně, že můžeš, ale večer nezapomeňte dorazit do dormu, budeme tam teď ty tři dny procházet písničku po písničce. A zítra jdeme do studia, nejspíš na celej den, takže se na to taky připravte,“ obeznámí mě ještě před mým odchodem.

„Děkujuu! Dorazíme tam!“ zakřičím odpověď a rychle vyjdu ven před vchod, kde už čeká Binnie. S pohledem na něj se mi automaticky spouští plno vzpomínek. Počínaje u prvního setkání, kdy působil jako pán temnoty. Ale čím víc jsem ho poznával, čím víc času jsem s ním trávil, tím víc jsem ho měl radši a zjistil jsem, o jak citlivou a starostlivou osobu jde. Osoba, která mi vytvoří úsměv na tváři jen proto, že je. Je to někdo, na koho se někdy nezvládám nedívat. Na nic si nehraje, nepřetvařuje se. A když se směje, je to jako ten nejupřímnější smích, který jsem kdy u koho viděl. Tyhle myšlenky na něj...mi pomohly si uvědomit, jak moc ho mám rád...víc než kamaráda. A kdybych se tak nebál, všechno mu to řeknu. Protože si podle mě zaslouží tyhle slova slyšet.

S trochu smutným úsměvem stále stojím před vchodem, až mě najednou Changbin zpozoruje. Otočí se a věnuje mi příjemný úsměv.

„Děje se něco?“ zeptá se starostlivě. „Sice se směješ, ale...trochu smutně,“ řekne a popojde blíž ke mně.

Zatřesu hlavou a zase nasadím můj tradiční úsměv. „Jsem v pohodě, jenom jsem se zamyslel,“ ujistím ho.

„Tak jdem!“ zavelí Binnie a já ho vesele následuju.

Jeho studio není daleko, takže si nestíháme moc popovídat. Ale i tak je lepší něco, než nic.

„Binnie?“ oslovím ho a on jen zamumlá, že poslouchá. „Navrhnul bys mi tetování...?“ zeptám se trochu ustaraně, protože nevím, co na to řekne.

„Vždyť už ode mě jedno máš.“

„Ale to není přímo od tebe. To jsem si vymyslel já. A já chci něco od TEBE,“ řeknu rázně a při slově "TEBE" ho ukazovákem dloubnu do hrudníku. Nechápavě nakloní hlavu na stranu a nedává mi tak na výběr. Proto řeknu: „Chtěl bych něco, co mi tě bude připomínat...“ Řeknu nehorázně tiše a schovám hlavu mezi ramena. Slyšel mě vůbec...? A...měl jsem to vůbec říkat? Proboha...

Potom uslyším jemné uchechtnutí. Jeho ruka mi rozcuchá vlasy a on odpoví: „Tak dobře, něco ti vymyslím.“

Široce se usměju a zadívám se mu do jeho tmavých očí.

Ani netuší, jak moc mu jsem vděčný, že je v mém životě.

*[Changbin's POV]*

Podívá se na mě jeho velkýma očima. Už zase se to děje...září mu jako noční obloha. Jiskřičky, které připomínají hvězdy. Jak vůbec dokáže stvořit takovejhle pohled?

Nicméně...jeho nápad mě nutí přemýšlet... Co bych mu měl navrhnou, aby mu to připomínalo mě? Taky musím podotknout, že jeho slova mě v tu chvíli zahřála na srdci. Nikdo mi nikdy něco tak hezkýho neřekl. Ani já nemam potřebu říkat něco tak hezkýho normálním kamarádům. Proto jsem se dostal k závěru, že mám Lixe rád víc, než kamaráda. A pokud nejsem úplně blbej, tak on mě asi taky.

Někdy mám i potřebu se modlit, aby to byla všechno pravda a jen se mi to nezdálo.

Já vím, je to divný. Známe se teprve měsíc, ale i za tak krátkou dobu jsem dokázal zjistit, jak vyjímečná osoba Felix je.

Otevřu dveře od studia a společně s Felixem zajdeme do odpočikové místnosti.

„Dneska mám objednaný čtyři lidi, takže to nebude trvat úplně krátkou dobu,“ řeknu mu, mezitím co vyndavám hrnečky na čaj a kávu. „Čaj?“ zeptám se.

„Jojo, děkuju.“

„Zelenej s jasmínem?“ zeptám se pro jistotu ještě.

„Přesně,“ usměje se a potvrdí, že si dá jeho oblíbený čaj.

V klidu vše připravím, s úsměvem před něj položím horký nápoj a oznámím mu, že jdu pracovat. Je mi blbý ho tam jen tak nechat, ale Felix se prej nějak zabaví.

Po třech hodinách, kdy už jsem stihnul tři zákazníky jsem zjistil, že čtvrtý nepřijde. Výhoda pro mě. Dojdu do pokoje a uvidím, jak Felix na gauči usnul. Jemně mi cuknou koutky. Přijdu blíž, kleknu si na zem k opěradlu, kde má hlavu a pohladím ho po jehi zrzavých vlasech.

Jemný...přesně tak, jak vypadaj.

Zřejmě byl jen v polospánku, protože sebou cuknul a rychle otevřel oči. Ale hned jak mě viděl, zase se uvolnil a začal se zvedat.

„Vidím, že ses opravdu dobře bavil,“ uchechtnu se a zajdu umýt hrnky.

„Byl jsem hold trochu unavenej, no,“ obhájí se. Nějakou dobu poslouchám jen proud vody, která z kohoutku vytéká, ale po chvíli hluboký hlas promluví: „Takžeeee... Teď mi navrhneš to tetování?“ zamrká několikrát za sebou a přemlouvajícím pohledem na mě zírá.

„Klidně,“ odpovím. „Už mám nějakej nápad.“ Opustím místnost, popadnu papír a tužku a ještě na Lixe zavolám: „Až to bude, tak ti řeknu!“

„Jasně!“

Podívám se na papír a sbírám veškerou odvahu, kterou mám. A jde se na to... Teď už můžu jen doufat.

^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^

Heyyyyooouuuu!!

Jak se máte guys?

Já se třeba doma trápím s učením :") Ale jsou tu i světlé chvilky dne...třeba když napíšu hezký ship moment a nebo když začnu kreslit něco na Hyunjinovo narozky

Nicméně se nám blíží jejich vystoupení, budou se znát dýl...a to znamená více momentů z normálního života~

A taky...
CzLenka27 doufám, že jsi dostatečně psychicky připravená na další kapitolu (≖ ͜ʖ≖)
.....ale žádný spoilery nečekej......
Jenom se těš na svůj ult. fav. ship😁
(Já se těším na tvojí reakci, upřímně😅)

Děkuju moooooc za čtení, hlasy a komentáře💙

Zbožňuju vás~~~~

Čauveeeeeeesss💙💞💖💜✨😘