You Ready? LET'S GO!!

~50~

„Tak kde všichni jsou...“ zamumlá si pro sebe chlapec, který nejspíš, podle toho jak vypadá, zase nenaspal dostatek minut.

„Nějaký problém?“ zeptá se Chana postarší muž, který už od pohledu působí váženě, ale zároveň velmi pohodově.

„Nenene, vůbec, jen- říkal jsem všem, že bude ideální, aby tu byli chvilku před pátou, protože někdo musí odejít dřív, tak-“

„Ale někdo má zase přijít později, ne?“ skočí muž Chanovi do řeči, aby se z vysvětlování ještě chudák nezhroutil.

„Ano, to je pravda,“ nervózně se zasměje.

„Tak není co řešit, můžeš být v klidu,“ ujistí ho.

„Dobře, jenom bych vás nerad okrádal o čas.“

„Ale to vůbec, dnes jsem si udělal volno, a to jenom abych se s vámi mohl sejít,“ vysvětluje muž dále.

„To jste nemusel, vážně.“

„Ale ano, však ono mi to volno jednou za čas taky prospěje.“ Oba se zasmějí a díky této konverzaci se atmosféra trochu uvolní  a nadále pokračují v debatě s lehčími tématy.

„Channie!!“ vykřikne Felix jakmile spatří leadera.
„Jau! co mě mlátíš?“ prudce se otočí na svého kamaráda, Jisunga, se kterým přišel,  a který do něj usilovně šťouchá a zároveň kouká jen na jediného člověka.
Jakmile Felix spatří onu osobu také, a že mu to dalo zabrat, začne se omlouvat. „Panebo- Dobrý den, moc se omlouvám, já- já myslel, že tu je jenom Channie- teda Bang Chan, vůbec jsem vás neviděl, moc mě to mrz- AAU!“ přiletí od Jisunga pohlavek na žádost neznámého muže.

„Děkuju,“ poděkuje muž Jisungovi.

„Není zač. Oh! a také přeji dobrý den,“ ukloní se a pozdraví, zdvořileji než je u něj zvykem.

„Jen chci, abyste věděli, že můžete být v klidu, rozhodně jsem vás nepřišel stresovat,“ usměje se osoba a oba chlapce zklidní. Dokonce i Jisung je trochu nesvůj, i když na to nevypadá.

„Saaakryš, už jsme si mysleli, že tu budem první,“ postěžuje si Woojin jakmile spatří skupinku již čtyř lidí jak sedí u stolu.

A do toho všeho stěžování o pozdním příchodu od Woojina se do toho vloží Jeongin: „Dobrý den, pane... uh...“

„Park, Park Jinyoung,“ mile se představí a podá chlapcům ruku. „Moc mě těší.“

A s těmito slovy se přiřítí další členové skupiny. Seungmin a Hyunjin, kteří se podle jejich výpovědí potkali po cestě. Fakt, že by měl každý v podstatě přijít z jiné strany ulice už nikoho nezajímá.

„Dobrý den!“ pozdraví oba naráz a hluboce se ukloní.

„Dobrý, dobrý,“ mávne muž, který už má konečně jméno.

„Dobrý den,“ vejde s pozdravem do dveří Minho, jediný člověk na kterého se čeká.

„Tak to jsme všichni! Changbin přijde později kvůli práci,“ obeznámí Chan pana Parka a ten mu bezstarostně přikývne. „Asi začnu tím, že vás představím,“ dodá a chystá se na věc. A aby dodal na profesionalitě, odsune se od stolu a postaví se.

„A nechceme s tím počkat až tu budeme úplně všichni? Zatím si můžeme dát něco dobrého a jen tak si povídat, pak přejdeme na oficiální věci,“ navrhne muž.

„To zní dobře,“ svěří Minho všem svůj názor a zády se zapře o židli.

„Tak dobře, počkáme,“ Chan spojí ruce a zase se posadí.