You Ready? LET'S GO!!

~35~

„Taky jste tak rádi, že už jsou konečně prázdniny? Jasně, nejsou tak dlouhý jako ty letní, ale i tak, dva týdny, který můžeme trávit jak chceme. Obdivovat jarní krajinu, trávit víc času spolu! Víc se poznat!“ řekne Jeongin jen tak do prostoru, aby jeho řeč všichni slyšeli, mezitím co se celá skupina přesouvá do sálu.

„Já ani nevím, že jsou prázdniny,“ zareaguje v poklidu Minho. Neřeší, kdy jsou a nejsou prázdniny. Dodělal střední a od té doby se živí jako tanečník. Nikomu to zatím neřekl, ale v onom studiu u centra má tu poctu trénovat svou vlastní, jak sám sobě říká, vyjímečnou skupinku mladistvých. Už jen fakt, že Minhovi žáci ho mají opravdu rádi, mu přináší dobrý pocit. Je to hlavně proto, že jim věkově není zas tak vzdálený. Jeho nejmladší žáci jsou na druhém stupni základní školy a nejstarší jsou mladí středoškoláci. S takovou skupinou se mu pracuje nejen dobře, ale naprosto dokonale. Je na ně pyšný a on má od nich na oplátku veliký obdiv a respekt. Nikdy si neuvědomil, jak moc ho tento styl práce baví. Jenže o ní zatím nikomu z nových kamarádů neřekl. A zatím ani nechce.
A díky Jeonginovi teď ví, že mají děcka prázdniny, takže nebudou tréninky a on zbytečně nepřijde do prázdného sálu.

„Taky už si nehlídám prázdniny,“ připojí se Felix. „Od tý doby, co fungujeme s Jiffell, nemám tendenci je hlídat.“ Jako odpověď dostane jen pár zahučení.

„Myslíte si, že dají volno i nám?“ míří Chan otázku na Seungmina a Hyunjina.

„No já prázdiny mám, vzhledem k tomu, že dělám praxe. Nevím jak ty a Min,“ odpoví Hyunjin a otočí se na Seungmina, aby přispěl nějakou informací.

„Měli bysme mít volno. Nebo minimálně mně přišel mail, že se po dobu prázdnin natáčet nebude, tudíž mám volno...takže hádám, že ty taky,“ řekne hnědovlásek přesně tu informaci, kterou chce Chan slyšet.

Skupina vejde do sálu a každý se začne individuálně protahovat. Někteří se při tom stále baví, někdo preferuje samotu. Chan najednou všechny upozorní krátkým oslovením a čeká, až mu budou všichni věnovat pozornost.

„Víte, napadla mě taková věc,“ promluví a více očí ho začne pozorovat. „Vím, že se známe opravdu jenom chvíli, ale i tak, koukněte se, kde už jsme! Na tanečním sále trénujeme svojí vlastní písničku, kterou jsme nahráli v normálním nahrávacím studiu. Udělali jsme hrozně velkej kus práce na to, za jakou chvilku to bylo,“ udělá pauzu a pohledy ostatních ho vybízejí, aby pokračoval. „Proto mám v hlavě myšlenku, že OFICIÁLNĚ začneme skupinu. A když myslím oficiálně, myslím oficiálně. Jakože založit si účty na sociálních sítích, rozdělit role v týmu, skládat další písničky.“ Oči všech se rozzáří a vysloveně dychtí po dalších informacích. „Ale musíme počkat do Jisungovo a Felixovo vystoupení. Jinak se o nás dozví ostatní a my je tak připravíme o překvapení. A hlavně... Nemáme název skupiny, takže vás prosím, abyste nad ním nějakým způsobem přemýšleli,“ dořekne a ostatní neví, co říct. Proto je ticho, než se Chan znovu rozhodne mluvit: „To je všecko! Jdeme zkoušet!“ Tleskne rukama a všichni si stoupnou a začnou se věnovat týmu tanečníků, kteří vysvětlují, co a jak.

Po asi třech hodinách usilovného trénování zjistí, že jim chybí nacvičit pouze poslední část. A pak už je čeká procházení a čištění každého kroku, každé části, než bude tanec dokonalý.

„Hele lidi...? Nechcete u nás dneska přespat?“ zeptá se Felix nadšeně, když si dávají malou pauzu.

„A tam se jako vejdem, jo?“ rejpne si Changbin. „A ani s sebou nemáme věci.“

„Tak pro věci si můžem zajít, ale ten prostor je větší problém,“ připojí se Woojin.

Jeho věta jakoby byla spouštěčem Chanova usilovného přemýšlení. A následně také řešení. „Mám nápad!“ zakřičí a několik chlapců s momentálním infarktem se na něj rychle otočí. „Asi deset minut odsud jsou dormy společnosti, která provozuje tohle studio...můžu se domluvit a pronajmout nám jeden byt. Buď to skončí tak, že tam budem všichni jednou bydlet... a nebo to bude sloužit jako přespávací místo,“ podrbe si zátylek a je rád, že nemusí sbírat popadané čelisti ostatních.