You Ready? LET'S GO!!

~43~

Okny obývacího pokoje prosvítá brzké jarní Slunce. Jeho paprsky si našly cestu přímo na Chanův obličej. Jemně ho šimrají na tvářích a on se tak začne pomalu probouzet.

„Jau,“ ozve se od Chana, který si jednou rukou chytá svůj krk. *To byl teda nápad, takhle usnout...* pomyslí si. *Hlavně ať to je do dvou dnů úplně v pohodě.*

Promne si oči a více vzpřímí svá záda.

Je jako první vzhůru. Naštěstí. Alespoň nikdo nebyl svědkem jejich způsobu spaní. Otočí se na Woojina, na kterého září slunce také. *Spí jak medvěd* usměje se nad svou myšlenkou.

Jenže z tichého obdivování Woojina ho vyruší rána přes celý byt, ozývající se z pokoje, který obývá Jisung, Felix, Seungmin a Changbin. Až teď si Chan uvědomil, jaká stvoření se vlastně v pokoji nachází dohromady.

„Sakra,“ sykne a co nejopatrněji se zvedne, aby Woojina nevzbudil. Nepovedlo se. Nejstarší se snažil zorientovat a zjistit, co se stalo. Jenže to už byl Chan na cestě do pokoje.

„Co se to tu sakr-“ zasekne se, když spatří jak se na jedné propadlé posteli válí Jisung, Felix a Changbin, smějí se jak největší magoři a fakt, že zničili postel je očividně vůbec netrápí. Jediný Seungmin klidně seděl na SVÉ posteli a se smíchem je sledoval.

„Já jim říkal, že nemaj Bina takhle budit,“ řekne Chanovi, který situaci doteď nechápal.

„Proboha...“ prohodí si jen tak pro sebe a plácne se do čela. „To si ale spravíte, hoši!“ ukáže na trojici rázně prstem, otočí se a odejde zpátky do obývaku, kde potká již probuzeného Minha.

„Co to bylo za ránu...?“ zeptá se Chana ospale.

Leader by rád odpověděl, ale to by nesměli ty tři začít řvát.

„Jak to spravíme? Já neumím spravovat propadlý postele!“ ozve se první Felixův hlas.

„V klidu, jenom vypadly prkna, to se nasadí zpátky,“ uklidňuje ho Changbin.

„Tohle už radši dělat nebudem, jinak nás akorát vykopnou za dveře,“ začne konstatovat Jisung.

„Aspoň by tu byl ráno klid, nikdo by na nikoho neskákal za účelem ho probudit a nikdo by to tu neboural,“ pronese chladně Seungmin, ale i tak je v jeho hlase patrný humor.

„No...slyšíš sám,“ poukáže Chan rukou na nebezpečný pokoj, ale zasměje se.
Podívá se na mobil, aby zjistil kolik je hodin a věděl tak, jak rychle se mají začít chystat. Vydá jakýsi zvuk absolutního vyřízení a zakloní hlavu.

„Neboj, ještě máme dost času,“ ozve se z gauče Woojin.

Chan se na něj podívá a usměje se. „Já vím, ale to řekni těm, co ráno rozbíjí postele.“

„Hele, pokud to spraví, tak je to v pohodě.“

„To jo,“ prohodí Chan, ale další myšlenka mu problýskne hlavou. „Víš, kolikrát celkem přemýšlím nad tím, jak mohli Felix s Jisungem takovou dobu sami přežít...a přestávám to chápat,“ poškrábe se na straně hlavy a zasměje se.

Woojin ho ve smíchu napodobí a řekne: „Víš, myslím si, že je důležitý, že přežili. A už bych radši nezjišťoval jak.“

Chan mu na souhlas přikývne a po krátkém momentu se z pokoje vyřítí Felix a hned za ním Jisung. Proč? Protože je chce Changbin přizabít.

„Já vás zabiju!“ zakřičí za nimi, ale dál neběží. „Ty sviňáci na mě nejenom ráno skočili a probourali tak postel...ale do toho se do mě ještě naváželi, že prej je vtipný, když malí lidi spravujou postele!“ zakřičí konec své řeči směrem do kuchyně, kde se jeho budoucí oběti vraždy nacházejí.

„To sis ještě nezvyk, že jsi malej? Tak to bys měl, jinak to bude mít katastrofální následky do budoucna,“ řekne až přehnaně vážně právě zjevený Hyunjin.

„Pravda...třeba na to dokonce zapomeneš,“ zděsí se Jeongin se stále rozcuchanou kšticí. „A bez výsledku se budeš pořád snažit dosáhnout na vrch lednice -kam Channie schovává sušenky- s přesvědčením, že tam dosáhneš,“ dramaticky zavře oči a položí si ruku na hrudník, k místu, kde je srdce. Chan ho spraží pohledem, protože prozradil jeho skrýš. Pravdou je, že o ní ví možná proto, že je vyšší.

„Ale vážně, měl bys myslet na to, že jsi malej, je to pro tvoje vlastní bezpečí a dobro,“ poplácá ho Seungmin na rameni s ironicky vážným výrazem.

„Už i ty?“ zeptá se zoufalý černovlásek.

Jenže v tom ho zezádu objetím překvapí Felix, aneb jeho tajný přítel, který už se rozhodl, že se před ním nebude schovávat a riskovat tak svůj život.

Changbin se sice lekne, ale po zjištění o koho jde, se jen usmál. Skupinka je nechápavě pozorovala, ale nikdo to radši dál neřešil. Kromě Hyunjina.

Když se Seungmin odebral do kuchyně pro čaj, Hyunjin se z obýváku vyplížil nenápadně za ním.

„Tak to vypadá, že Changlix bude brzo oficiální,“ vyleká mladšího a začne nadšeně "tancovat" po kuchyni.

„Jo, to...asi jo,“ vypadne z bruneta a z nějakého důvodu v sobě pocítil jakýsi neklid. Ale po zpozorování nejspíš nové choreografie se usměje a má co dělat, aby se nezačal smát nahlas. V přítomnosti Hyunjina se opravdu baví.

„No ne! Ty se skoro směješ! Udělal jsi pokrok,“ vycení zuby.

Seungmin hlasitě vydechne. „Já se směju, jenom ne tak často,“ vysvětlí mu. Oba se seberou a odejdou zpět k ostatním.

Naskytne se jim pohled na chaos. Changbin mlátí polštářem Felixe a Jisung prosviští kolem s Minhem v patách, protože ho jenom cvrnknul do čela. Jeongin dostává životní lekci od "rodičů", že se nesmí naklánět z okna, jinak vypadne ven a oni akorát půjdou do vězení. A aby toho nebylo málo, Felix nakonec spadne z opěradla gauče na záda, Jisung narazí do trámu dveří a Minhovi ujedou nohy a přistane na zemi hned vedle Hana. To znamená, že Jeongin je volný a Chan s Woojinem jdou poučovat další nevinné obyvatele bytu.

Seungmin s Hyunjinem nehybně přihlíží. Oba mají spadlé čelisti.
Pak se ozve Seungmin a jeho dnešní moudro: „Někdy mám pocit, že jsme tu jediný normální...“

Ale od Hyunjina přijde nečekaná reakce: „Mluv za sebe.“

**********

Zdravím!!!

Dřív, než se začnu omlouvat za mojí neschopnost psát, byste měli číst dál ;)

Že by double update? 🤔😏