You Ready? LET'S GO!!

~30~

„Myslel jsem teda, že to bude větší,“ pronese trochu zklamaně Seungmin.

„Je to dokonalý!“ vykřikne Jisung a Felix zároveň.

„To jste nikdy neviděli nahrávací studio? Nejste náhodou zpěváci?“ zeptá se provokativně Hyunjin.

„Ono je totiž zřejmě nikdy nenapadlo sem zajít a požádat o krátkej pronájem,“ zasměje se Chan, který se v tomhle oboru tak nějak orientuje.

„Hele...jsme ještě malí...“ řekne Jisung pro svou obranu a nezapomene při tom rozjímat. „A vůbec, kdo má vědět, že je tu takovýhle studio? Vždyť by ho člověk ani sám nenašel,“ řekne ještě, ale dál se začne věnovat prostoru kolem. Vůně, která se všude rozpíná mu přináší zpět vzpomínky na den, kdy mu přišla jeho první zvuková karta. Taková ta vůně novoty, ale dohromady s charakteristickou vůní, která je zřejmě spojená s nahrávacím zařízením. Odpočinkový kout zde samozřejmě nechybí, a skládá se z menšího gauče, pár křesel a malého stolku s popsanými papíry. Tento koutek se stal náhle obětí Changbina, Jeongina a Woojina. Jisung se pousměje a pohlédne na nahrávací místnost. Od toho, vstoupit tam, ho dělí jen a pouze zvukotěsná stěna a dveře...od kterých nemá klíč. To, že jsou zamčené zjistil, když zabral za kliku.

„Kluci to hned otevřou, ale šli si dělat kafe,“ řekne potichu Chan jen pro něj.

„Kluci?“ zeptá se tázavě Felix. Netuší, že tu ještě někdo je. A Chan zase neví, že ho někdo jiný slyšel říkat tuto větu.

„Jo! Moji kámoši odsud. Někdo tu s náma bejt musí,“ zasměje se Chan. Nejspíš, by se jim to tu podařilo rozbít. Takže je lepší, když je někdo bude hlídat.

Zřejmě ještě nějakou dobu bude trvat, než si "kluci" udělají kafe. A tak se Chan rozhodne mluvit, protože je místnost nezvykle tichá. „Hele... Jak si Jisung stěžoval, že člověk ani nemůže vědět o tomhle studiu...“
Jisung se otočí od obdivování mixážních pultů, když uslyší své jméno a Chan pokračuje: „Tak jsem vám chtěl říct, že tu není jenom tohle nahrávání,“ usměje se skoro až zlomyslným způsobem.

„Co-cože? Jakože je jich tu víc?“ zeptá se Jeongin se svýma obvyklýma jiskřičkama v očích.

„No... Prakticky jo...“ nervózně se zasměje pan informátor a poškrábe si zátylek.

„Chane,“ dostane se mu kamarádsky výhřůžnému oslovení od Changbina.

„Dobře, dobře! V klidu, začínáte koukat jak supy,“ a dá ruce před sebe, jako náznak toho, aby se uklidnili. Kdo by se taky nebál party kluků, která po vás opravdu kouká jak po skvělém obědě. „Je tu i sál na trénování. Asi by se v něm dalo tančit, jenom to tam zatím nikdo nedělal, pokud vím. Trénujou se tam hlavně kousky do akčních filmů,“ začne vysvětlovat a hlouček už nekouká jako hladový. Teď jsou všichni pro změnu zaražení a neví, co na to říct.

„To znamená sál jenom pro nás?“ zeptá se nadšeně Minho a doufá v kladnou odpověď. Při tom pokoukne po Hyunjinovi a Felixovi, kteří mají obličeje plné stejného nadšení.

Chan mu přikývne a trojice tanečníků začne skákat radostí.

„To je dokonalý! Nebudeme muset být závislí na trénincích na tancování a chodit sem, kdy chceme!“ raduje se Felix a drží své dva zbylé taneční parťáky kolem ramen.

„Vy jste případi,“ zasměje se Changbin z gauče po pozorování nahlas se projevující trojice.

„Případi jste úplně všichni,“ řekne úsměvně Woojin a pohlédne na Chana, který mu souhlasně přikývne. Všichni se nějakým způsobem chychotají a Jisung stále obdivuje vybavení v místnosti.

„Nazdaaar!!“ rozletí se dveře a pak následkem lítají chlapci po místnosti. Konkrétněji řečeno, Changbin a Jeongin sletí z gauče, Woojin pouze prodělá menší infarkt, Jisung málem skočí na mixážní pulty, čehož by později neskutčně litoval, Seungmin se pouze leknutím přimáčkne na stěnu, tanečníci, kteří se doteď mírumilovně drželi kolem ramen a oslavovali málem udělají díru do stropu nebo podlahy, podle toho jestli vyskočí nebo spadnou jako švestky. Ovšem celé scéně nechyběly ani správné výkřiky. Jako třeba Jeonginův delfín a potom dalších několik nepopsatelných výlevů, ozívajících se hlavně od Jisunga, Felixe a Hyunjina. A jediný Chan byl v klidu, protože naprosto tušil, že jim tohle kamarádi udělají.

„Ještě budete litovat toho, že jste to udělali,“ zasměje se Chan směrem ke svým dvoum přátelům a zajde je důkladně pozdravit.

„No, alespoň nic nezničili a nic si neudělali,“ zasměje se nazpět ten vyšší z nově příchozí dvojice, stále si jednou rukou drží ucho, které je pro jeho štěstí v pořádku a plně funkční. Všichni tři, kteří jsou v klidném stavu, pozorují převážně zvedání ze země a uklidňování.

„Dobře, děcka! Čas na představování,“ začne Chan a snaží se udržovat všechny v součesném útvaru, který by se dal přiřadit ke kolečku.

„Už zase?“ zeptá se znuděně Minho.

„Ano,“ odpoví Chan.

„Život by byl nudný bez poznávaní nových lidí, ne?“ usměje se Jisung na Minha, bez jakéhokoliv úmyslu ho uvézt do rozpaků. Má pravdu... Pro Minha bylo štěstí, že je potkal a rozhodně to jeho život obohatí o spoustu zážitků, ale také lidí. Minho radši odvrátí pohled a snaží se se plně věnovat Chanovi.

„Dobře, tohle je Jay,“ řekne a ukáže na toho vyššího. Má světlé delší vlasy a očividně i vkus na oblékání. „A tohle je Leo,“ ukáže na menšího, tmavovlasého chlapce, který podle všeho upřednostňuje pohodlné, ale přesto vkusné oblečení. Všechny zarazí jejich cize znějící jména. Oba dva jim zamávají.
„Tak a teď ta střeštěná skupina. To je Seungmin, Woojin, Jeongin, Changbin, Jisung, Felix, Minho a Hyunjin.“ Postupně na ně ukazuje a řečený člověk vždy poslušně zamává.

V tom se Jay nakloní k Chanovi a v angličtině se ho zeptá: „Jak že se jmenuje ten zrzek? Felix?“ Zaujme ho jeho jméno.

„Ano, jsem Felix!“ zakřičí radostně také v angličtině, poté co slyší, jak mluví Jay.

„Páni! Taky jsi odjinud?“ zeptá se Leo, do kterého by nikdo neřekl, jak moc vesele bude vyzařovat. „Odkud jsi? My z Austrálie! Stejně jako Channie!“ řekne a tvář Jaye přitiskne k té jeho.

Felix se nad tím pousměje a tázavě se na Chana podívá. Ten naznačí, že mu to později vysvětlí. „Taky jsem z Austrálie!“ rozkřikne se a namíří si to k nim, pro jedno australské objetí.

Z nenadání Leo vykřikne: „Aussie, Aussie, Aussie!!“
A zbytek australského hloučku jednohlasně odpoví: „OI, OI, OI!!“ společně se ještě chvíli smějí, ale pak se rozhodnou se věnovat ostatním, kteří mají opravdu vydařené výrazy. Většina jim totiž vůbec nic nerozuměla.

„Pardon... To ta národnost,“ zasměje se Jay, nyní už mluví v korejštině.

„Tak co? Jste připravený nahrát skvělou písničku?“ zeptá se Leo energicky a rozhodí rukama do vzduchu.

„JASNÝ!!“ zakřičí celá místnost sborově.

Jay se usměje a řekne: „Paráda! Už teď jste perfektně sehraný!“

••••••••••••

Sjakdjjsks
Tak nějak se snažím pozorovat stav týhle knížky, a nevěřím vlastním očím😱
Už má přes 700 přečtení a hlavně, co mě dorazilo je to, že je tahle knížka na 2.místě v "Minsung" a já to nepobírám😱😱✨💙
A taky v jinejch se dostala nahoru (třeba v "bangchan", "leeknow", ale taky "changlix")✨💙❤💖
(Asi jsem moc nadšená, měla bych se uklidnit😅)

Jinak teda opravdu moc děkuju, jsem ráda, že to někoho baví💖

Snažila jsem se o trochu delší kapitolu, a jak tak vidím, tak kapitoly mají čím dál tim víc slov, tak snad to nevadí😅

Ještě jednou moc děkuji✨💙❤💖💗💞💜

Čauveees~