You Ready? LET'S GO!!

~41~

!Upozornění!
Changlix is here
Get ready
__________________________

*[Changbin's POV]*

„Už to budeš mít?“ zeptá se mě Felix. Je nedočkavý, jaký tetování mu navrhnu. Popravdě řečeno, jsem zvědaví na jeho reakci. Taky doufám, že ke mně cítí to samé, protože jestli ne, tak se půjdu zahrabat na druhou stranu zeměkoule několik metrů pod zem. Ale když nad tím tak přemýšlím, tak je docela vyditelný, že mě asi nemá rád jenom jako kamaráda. Jsem si možná i jistej.

„Pojď sem!“ zakřičím a Lix přiběhne z vedlejšího pokoje stylem malého děcka. Nad tím se pousměju. Schovám papír s návrhem na tetování. Abych se přiznal, není to návrh na tetování. Jenom jsem napsal "My beautiful star, thank you for giving me your shine, I ♡ YOU." Dokonce jsem to napsal v jeho mateřským jazyce a ozdobil jsem to minimalistickýma hvězdičkama, aby to vypadalo, že tvoří noční oblohu.

Felix přede mnou stál, očekávajíc návrh přímo ode mě. Nervózně vytáhnu papír zpoza zad, položím ho nápisem na stůl a rychle odejdu do vedlejší místnosti. Nevím proč, ale bojím se jeho rekace.

Pak už jsem jen uslyšel šustění papíru a ticho.

Felix se po nějaké chvíli objeví ve dveřích. „Taky jsem ti navrh tetování,“ řekne a pokud nejsem slepej, tak se mu červenají tvářičky.

S velikým očekáváním odejdu do místnosti s papírem uprostřed stolu. Celý nervózní ho otočím, ale rázem se moje nervozita změní na nejen rozplývání se nad Felixovo krásným rukopisem, ale také nad tím, co napsal.

"You know, stars can't shine without the darkness, so thank you for being what I need, I ♡ YOU MORE."

Nebudu kecat, chce se mi brečet. S jemným úsměvem jsem zvedl hlavu od papíru a naskytl se mi pohled na Felixe se slzičkama v očích. Usmál se na mě stejně jako já na něj.

Potom už neváhal ani jeden z nás a padli jsme si vzájemně do náručí.

„Víš co mi na tobě nejvíc připomíná hvězdy?“ zeptám se potichu, mezitím co mi tiskne hlavu k hrudníku a já ho tak můžu hladit ve vlasech. „Tvoje oči... Vždycky když září štěstím,“ zašeptám mu a on mě ještě pevněji obejme. Jeho charakteristická vůně přepadne mou mysl, protože si marně snažím vybavit, co mi připomíná. Na nic nepříjdu, ale nevadí mi to. Je to zkrátka Felix.

Potom zvedne hlavu, celý uslzený se usměje a řekne něco zase on mě: „To, co jsem napsal na papír je pravda, víš? Nemohly by mi zářit oči štěstím, kdyby jsi tu nebyl.“

Po téhle větě se začervenám. Notak Changbine! To zvládneš! Zeptej se ho! Nebo mu alespoň řekni, co cítíš!

„Taky jsem napsal pravdu... Ale ne jen tu s hvězdou...“ usměju se a zadívám se do jeho mírně vykulených očí. „Ta poslední věta je taky pravda.“

Felix se usměje a začne ještě více plakat. Docela mě to děsí. Jakobych udělal něco špatně. Udělal jsem něco špatně?

Padne mi hlavou zase na hrudník. Několikrát popotáhne.

„T-ta moje je taky p-pravda,“ zamumlá mi do trička. Ikdyž nevidím svoje oči, je mi jasné, jak moc se teď rozzářili.