Trojice si dala jejich zasloužený oběd a ještě nějakou dobu si chválili, jak moc dobré jídlo měli. Ani si to neuvědomili, ale už bylo 15:30. Ovšem, nikomu se loučit nechtělo. Velmi dobře si rozuměli. A tak se rozhodli, že spolu stráví zbytek dne. To pro Jisunga a Felixe znamená ještě pár hodin rozhodování se, jestli opravdu udělají, co chtějí.
Stavěli se pro kávu. Prošli park. Zastavili se na dětském hřišti. Ano opravdu...na hřišti pro děti. Protože nikdy není pozdě na to, zavzpomínat si na dětství, že?
Jisung s Changbinem se rozhodli Felixe roztočit na kolotoči. Felix pištěl, jako malé dítě, které se bojí tmy. Poté se houpali na houpačkách, klouzali na klouzačce, lezli po prolízačkách. Zkrátka naprosto bezstarostné odpoledne. Ale toto odpoledne se pomalu, ale jistě blížilo ke konci. A dva kamarádi měli stále méně času na rozmyšlenou.
„Changbine?“ osloví ho konečně rozhodnutý Jisung. Felix se na něj v rychlosti podívá s velikým očekáváním a čeká, jak bude pokračovat.
Changbin mu neodpoví, ale jen na něj otočí hlavu a naznačí, že poslouchá.
„Co bys řekl tomu, kdyby... Kdyby ses k nám přidal?“ vysouká ze sebe Jisung a napjatě čeká, co odpoví. Stjeně tak jeho pihatý kamarád.
„Cože?!“ vykřikne Changbin absolutně překvapený z toho, co právě slyšel.
„No jako přidat se k naší skupině,“ dodá Felix klidně, ale i tak celý natěšený na jeho odpověď.
„A to jako můžu? Jen tak se k vám přidat?“ začne se vyptávat kluků a to jen povzbuzuje jejich nadšení a doufání v pozitivní odpověď.
Felix se trošku zasměje: „No, není to jen tak. Je to vlastně náš nápad, takže ty můžeš buď souhlasit a nebo odmítnout. Žádné talentové zkoušky - ty už jsi prakticky udělal. Žádné sepisování pracovních smluv - zatím je to jenom práce pro radost, nejsme oficiální skupina. Takže nevidím jediný problém tě přibrat do týmu.“ Felix se nadšeně zatváří a stále čeká na odpověď.
„Souhlasím s Lixem,“ přidá se i Jisung.
„No sice nejste oficiální skupina, ale fanoušků nemáte úplně málo,“ zareaguje Changbin na Felixovo vysvětlování a seznamování se situací.
„Pořád jsi neodpověděl,“ postěžoval si mu Jisung, netrpělivě čekající na jeho rozhodnutí. Díky jeho odpovědi se jim konečně může začít plnit sen, který mají oba s Felixem nějakou tu dobu.
Changbin nad odpovědí nějakou dobu přemýšlel. Vyplnilo by se mu něco, co by chtěl opravdu dělat. Mít skupinu, společně dělat hudbu, jezdit po světě, trávit čas s ostatními a dělat fanouškům radost.
„Tak...?“ optá se zase Felix s už dost nervózním hlasem a doufá, že také naposledy.
„Tahle možnost nejde...“ na chvíli se dramaticky zastaví a pozoruje obličeje svých nových přátel, jak na nich klesají veliké úsměvy. „Nevyužít!!“ dokončí větu a Felixův i Jisungův úsměv se na jejich tvářích znovu objeví. V radosti se všichni navzájem obejmou a začnou nahlas sdílet své pocity euforie a totálního nadšení.
Ještě nějakou dobu byli v parku, než se blížili k jeho konci. Mířili domů. Zjistili, že Changbin bydlí jen o ulici vedle, takže jdou společně.
Felix s Changbinem se o něčem rozpovídali a Jisung je spokojeně poslouchal a prohlížel si okolí. Až si najednou všimnul chlapce, který byl pravděpodobně podobného věku. Tančil, ale bez hudby. Spíš vypadal, jakoby si něco zkoušel. Jisung nechtěl své dva kamarády vyrušovat, prototo jen pozoroval onoho chlapce. Jeho tanec se nedal slovy popsat. Bylo to úžasné. Jenže on se z ničeho nic sbalil a odešel z parku. To Jisunga zarazilo a rychle se rozešel za ním. Ostatní si toho všimli a začali ho následovat, aby zjistili, proč a kam se tak žene.
Byli čím dál tím více blíže ke své ulici. Když se neznámý zastavil, Jisung poznal o co mu jde.
U chlapce se nacházel reproduktor a mikrofon, k němu připojený.
Jisung trpělivě vyčkával, co bude dál a Felix s Changbinem se věnovali vystupujícímu také.
Lidé se začali kolem vystupujícího více hromadit a zapínali si telefony, aby začali ve vhodném okamžiku natáčet. *Asi taky nebude úplně neznámý,* pomyslí si Jisung když uvidí i pár lidí, co se vysloveně chovají, jako fanoušci.
Tohle si zkrátka nemohou nechat ujít.
~~~~
Takže,
Jen doufám, že vás to nenudí😅
Jsem ráda, že to alespoň někdo čte
(Hmmm...kdopak asi bude v další kapitole...🤔)A mám i pár věcí mimo příběh:
1) VŠECHNO NEJLEPŠÍ MINHO!!!🎉🎉🎉🎉🎉❤💜🎉🎉
Neumím si bez něj SKZ představit (vlastně jako bez všech ostatních😅)
Ale je úpLNĚ NEJVÍC SUPER MEGA NEJLEPŠÍ, že jsou všichni pohromadě!A že jsou tak dokonalí a inspirativní!❤
(Kdo má stejné pocity?😅)2)Chtěla bys se naučit nějakou další jejich písničku, tak mi můžete házet nápady na to jakou, protože já jsem oficiálně bezradná😅
Děkuji ještě jednou za čtení!❤💜
Čauveees!!😘
A užijte si prázdniny❤💜🎉
ČTEŠ
You Ready? LET'S GO!!
FanficStray Kids jako obyčejní kluci co mají sen? I to jde. Ale co když se navzájem neznají? Je možné, aby osud zvládl svou práci? Příběh o tom, jak se i lidé musí snažit, aby dosáhli svého a aby potkali toho, kdo je jejich osudem. Překonávání sebe samého...