You Ready? LET'S GO!!

~27~

„No tak už se seznamte!“ zavelí Chan a začne se spokojeně tvářit.

Ostatní po sobě jen pokukují a neví, jak a kdo začne. Všichni si mezi sebou šuškají a jediný Woojin vypozoruje, jak je jeho kamarád nesvůj.

„Stop!“ natáhne Woojin ruku před sebe a místností se roznese ticho. Všichni upřeně zírají na chlapce s natáhlou rukou a vyčkávají, co se bude dít. „Kromě toho, aby jsme tu každej přemejšleli nad tím, kdo se komu bude představovat, bych radši udělal něco jako kolečko a představí se všichni. Sice se budete představovat nejspíš jenom nám, ale přijde mi to jako dobrej nápad. A taky nám o sobě můžete něco říct, třeba co jste sakra za spolek a-“

„Kult!“ přeruší Hyunjin Woojinovo sdělení a pak se začne hlasitě smát a Seungmin s ním, protože si oba vzpomněli na den, kdy si Seungmin myslel, že jsou uneseni kultem.

„Tohle jsem asi zrovna slyšet nechtěl,“ pozvedne obočí a podívá se na Chana, který mu v této místnosti nyní přišel nejvíce rozumný. Ten se smál také. Ale jakmile si Woojinovo pohledu všiml, ujistil ho, že si jen dělají legraci.

„No, tak děcka, do kolečka!“ tleskne Chan rukama a pár chlapců mu věnuje vyzívavý pohled.

„Kdo ti dal privilegium říkat nám děcka?“ spraží Seungmin Chana.

„Hele, zrovna ty, Mine, buď ticho. Jseš tu nejmladší,“ vynadá mu Minho.

„Ještě nevíme kdo je nejmladší! Máme tu dva kluky navíc, u kterých nevíme jak jsou starý!“ začne se bránit Seungmin. A vyšlo mu to, protože měl pravdu.

Sesedli si do kolečka a Chan začal. „Ahojky~ jmenuju se Bang Chan, ale to už každej ví. Narodil jsem se v roce devadesát sedm. Jinak jsem se k týhle partě totálně praštěnejch, ale zároveň dokonalejch lidí dostal oficiálně včera. Takže... Na tom nejsem o moc líp. Momentálně jsem teda jeden z textařů a producentů - skladatelů? Říkejte tomu jak chcete,“ udělá na konci jeden z jeho nejskvělejších úsměvů.

„Ty jsi ten kluk, co bude hrát v tom novým seriálu, ne?“ rozsvítí se Jeonginovi, který svým přehledem zaskočil i svého kamaráda.

„Ano! To jsem já!“ usměje se ještě jasněji. A většina lidí na sebe zaskočeně pokoukne.

„Kdy přesně ses narodil?“ zeptá se už nervózní Woojin.

Chan se na něj s nechápaním podívá, ale v klidu odpoví: „Třetího října.“

Woojin si jen povzdechne, vůbec to neokomentuje a automaticky se začne představovat, protože je na řadě. „Jmenuju se Kim Woojin. Narodil jsem se taky v roce devadesát sedm, ale osmýho dubna, takže hádám, že jsem nejstarší. Chodím tady s Jeonginem na stejnou školu, jen o pár ročníků vejš a studuju na učitele zpěvu,“ usměje se také, aby udělal příjemný dojem.

„Chan nemá právo říkat nám děcka!!“ ozve se Felix po delší době.

„Mám právo říkát VÁM děcka, JEMU ne!“ zakřičí na něj zpátky Chan. Felix se zklesle posadí na gauč a Changbin ho poplácá po zádech se slovy, že se alespoň snažil.

Po chvilince místnost utichne a Jeongin může začít. „Jmenuju se Yang Jeongin, narodil jsem se osmého února dvatisíce jedna. Jsem v prvním ročníku a studuju na učitele na základní škole, ale mimo to chodím s Woojinem do sboru, kde jsme se i poprvé potkali,“ skončí a usměje se nad vzpomínkou. Všichni se nyní rozplývají nad jeho roztomilostí.

„Tak to vypadá, že máme i nejmladšího,“ řekne Minho.

Představování pokračuje dál a dál přes Minha, Jisunga, Felixe, Changbina, Hyunjina a končíce Seungminem se rozhodnou zorganizovat jejich budoucí písničku, kam chtějí zařadit i dva nově příchozí. Jeongin si mezitím po několikáté potvrdil jeho postavy ze snu.

„Taaaakže,“ začne Jisung a strnou na něm pohledy. „Asi dám slovo Chanovi, protože o tom má lepší přehled,“ zaculí se a ukáže na Chana, který mu na souhlas přikývne.

„Dobře,“ začne Chan a oddechne si. „Jde o to, že Jisung a Felix mají mít vystoupení, ale to tady všichni ví. Taky na svoje sociální stránky dávali něco jako upoutávku, že budou mít překvapení a že už možná nebudou skupina jenom oni dva.“ Všimne si zběsile kývajícího Jeongina a pousměje se. „A to překvápko jsme my a společná písnička, kterou budeme na představení Jiffell dělat!“ rozhodí ruce a od všech kromě Changbina, Jisunga a Felixe se mu dostane hlasitého "COŽE?!".

„To jsme vám vlastně zapomněli říct, že to tam budem vystupovat,“ zasměje se provinile Jisung a podrbe se na hlavě.

„No to teda!“ zapiští Hyunjin.

„Nedělej takový drama, tos musel čekat,“ ozve se Felix a Hyunjin ho srazí pohledem.

Jeongin a Woojin seděli s pusou do kořán, div nemají spodní čelisti až na zemi.

„Žijou?“ zeptá se Jisung Chana, který jim oboum mává rukou před očima.

„Jasný, že žijem!“ vyskočí Jeongin na gauč a rozmáchne se rukama. „To jako fakt budeme vystupovat my všichni s nějakou písničkou? A budeme i tancovat? A bude jenom jedna? A jak se jmenuje?“ začne nejmladší vapalovat otázky a nikdo na ně nestíhá odpovídat.

„V klidu, prosimtě,“ zasměje se Jisung.

„Jak můžu být v klidu?! Mám možnost vystupovat s Jiffell a dalšíma neskutečně talentovanejma lidma! To nejde být v klidu.“

„To zvládneš,“ poplácá ho Changbin na rameni: „Já jejich první nabídku taky přežil.“

Jeongin se rozhlédne kolem sebe a vidí, jak všichni stojí u něj a podporují ho ze všech sil. Je to ono? Je tohle Jeonginův sen? Je tohle sen i ostatních?

Zbytek odpoledne pracovali skupinky na tom, na čem měli. Tým vokálů, neboli Seungmin, Woojin a Jeongin se rozhodli trénovat a snažit se se nějak sladit a trénovali ve Felixově pokoji. Textaři nahrávali pomocnou verzi u Jisunga a tanečníci vymýšleli choreografii, tentokrát už ne ve studiu, ale v poklidu domova a u zdroje textu. Jisungovo a Felixovo obýváku.

Když už všichni udělali kus práce, Chan se je rozhodl zkontrolovat. Jak tak všude chodil a pomáhal, Jisung si všímal jeho starostlivého, ale zároveň pyšného pohledu. Chan musí být leader. Bezpodmíněčně. Ale to není jediná věc, na kterou přišel. Neví proč, ale teď mu skupina konečně připadá kompletní.

~~~~~~

A je to taaadyyy!!

Novoroční kapitola!!

A jak se říká "Jak na Nový rok, tak po celý rok"
Takže neudělejte nějakou kravinu a vyhýbejte se smůle, ať vás to nečeká celej rok!

Hodně štěstí do Nového roku 2020 vám všem~💙✨⭐❤

Mějte se skvěle~

Čauveees⭐💙💜💞