You Ready? LET'S GO!!

~34~

*[meanwhile-tetovací salon]*

„Je skvělý, že umím sacházet se všema věcičkama a že vím jak tetovat...“ řekne Felix směrem k Changbinovi, který ho pozorně poslouchá. „Ale já nemám talent na kreslení! Co když ti to zkazim? Vždyť se to nedá vrátit! Budeš mít- inkoust v kůži?! A ještě ke všemu ode mě! A zkaženej!“ stěžuje si, ale starší se pobaveně tváří.

„No tak mi zkazíš tetování... A co se stane? Taky jsem si ho jednou dělal sám sobě na lýtko k podkolenní a pokazil to,“ uklidní trochu zrzka a vyhrne si nohavici, aby mu ukázal jeho zkažené mistrovské dílo.

Felix se na to se zájmem podívá a chvíli tetování zkoumá. „Vždyť to je pěkný! Říkáš, že jsi to zkazil? Co je na tom zkaženýho prosimtě?“ zeptá se rázně a pro efekt narovná záda a dá si ruce vbok.

„Tak třeba tahle čára... má vypadat úplně jinak... A taky je polovičně na jiným místě,“ řekne Changbin klidně a ukazuje při tom na onu čáru.

„Aha... A kdo si myslíš, že to kromě tebe pozná?“ argumentuje stále Felix. „Ano správně, nikdo. Ale já když ti udělám třeba sluníčko, nakonec to bude vypadat jako radioaktivní brambora a to už poznat bude. Takže pro tvoje vlastní dobro ti navrhuju, abych nic takovýho nedělal.“

Changbin se začne smát. „Lepší přirovnání než radioaktivní brambora tě nenapadlo?“

„Ne.“

„Nevadí... Nemusíš mi tetovat něco extra složitýho,“ usměje se černovlásek.

Nachvíli nastane ticho. Až najednou je Felix osvícen nápadem. Vykulí oči a lehce zalapá po dechu. Trochu tím vylekal Changbina, ale tomu došlo, že ho nejspíš jen něco napadlo.

„Já mám nápad!!“ zakřičí a rozzáří se mu celičký obličej.

„To mi došlo,“ uchychtne se ten druhý: „Copak tě napadlo?“ začne se zajímat. Musí to být něco ohromného, když se z toho Felix málem udusil.

„Uděláme si skupinový tetování! Jakože, ne že budem mít všichni stejný, ale budem mít takový ty matching... Víš co myslim, ne?“ zazáří Felixovi oči. Člověk by ani neřekl, že je takhle radostná osoba schopná sama sebe zkritizovat za něco, co ještě ani nezkusila.

„Jo, vím co myslíš,“ usměje se Changbin a udělá cosi s přístrojkem v ruce, který byl Felixovi stále ještě neznámý. „Ale má to jeden háček...“ řekne a foukne dovnitř zmíněné hračičky. Potichu zanadává a nachvíli se ztratí v jiné místnosti. Felix po něm po očku pokoukne. „Je možný, že ne každej bude ochotnej si udělat tetování,“ dořekne svou myšlenku a stále jakýmsi způsobem čistí svou tetovací pomůcku.

„Tak to abysme se co nejdřív ostatních zeptali!“ bouchne pihatý chlapec rukama do stolu. Ovšem kvůli radosti a ne vzteku.

Changbin pobaveně zavrtí hlavou. „Tak hele, ty třeštidlo, nejdřív hlavně musíš vymyslet kam by to bylo, jak by to vypadalo, navrhnout to -podotýkám, že těch tetování bude devět- všem říct ten význam a všechny přesvědčit o tom, že je to dobrej nápad.“

„To zvládnu,“ vyskytne se ve Felixovi najednou plno sebevědomý: „Začnu navrhováním a významem, pak budu pokračovat místem a nakonec to všem sdělím. Pokud nebudou souhlasit nebo budou pochybovat, donutím je a nebo přesvědčím,“ chytne si bradu mezi ukazovák a palec.

Černovlásek si všimne, jak Felix přemýšlí nad papírem, nervózně okusuje konec tužky.
„Hodně štěstí,“ prohodí Changbin odcházejíc znovu vedle do pokoje. Ale u dveří se zastaví, ani se plně nepodívá na Felixe. Spíše kouká do země a pozoruje ho periferně. Zhluboka se nadechne a řekne: „Kdybys chtěl pomoct s kreslením, tak mi řekni... Rád ti s tím pomůžu,“ a zmizel za rohem. Proto neviděl Felixův úsměv s přídavkem lehké červeně na pihatých tvářích.