Na Chanově telefonu je nyní možné zpozorovat vyzvánění ve skupinovém chatu. Asi se dnes rozhodl umřít, protože si zvolil videohovor, místo normálního hovoru.
Taky je překvapivě u sebe doma a ne v bytě Jisunga a Felixe. Zázrak.
I když se na času hovoru domluvili předem, nikdo to dobrou půl minutu nezvedl. Překvapivě, to chtěl leader vzdát, ale zůstal trpělivý.
První se připojil Seungmin, který nedělá nic zajímavého. Má na sobě své brýle a sedí na gauči, mezitím co popíjí čaj.
„Ahoj, Mine,“ pozdraví ho Chan a jednoduše mávne.
„Čauko.“
Další v hovoru se ocitne Woojin.
Chanovi se rázem rozzářil obličej. „Ahooj!“
„Ahoj, Channie,“ zasměje se jemně Woojin Chanovo pozdravu. „Ahoj, Seungmine.“
„Ahoj,“ dostane se mu pozdravu i od Seungmina. „Ty nejsi po škole s Jeonginem?“ zeptá se zmateně. Po škole spolu totiž vždycky tráví čas.
Woojin zavrtí hlavou. „Prej musí doma uklidit, aby mohl jít dneska na přespání,“ vysvětlí nejstarší. „Ale připojí se, jenom při tom pravděpodobně bude uklízet.“
Po téhle větě se zjevil Jeongin. „Ahooj!!“ vykřikne. Ostatní ho pozdraví nazpět. „Pardon, ale budu při našem hovoru lítat všude po baráku,“ omluví se, ale všichni zatím přítomní ho ujistí, že je to jedno. „Naštěstí uż mi toho nechybí tolik...“ dodá si spíše pro sebe.
„Zdarec!!“ oslní Jisung všechny svým příchodem.
Od Seungmina se ozve tiché "proboha", ale ostatní ho s vřelým úsměvem pozdraví.
„Tak ještě počkáme na ty čtyři opozdilce,“ navrhne Chan a ostatní bez protestů souhlasí.
„Taky se omlouvám, že jsem přišel později, ale tak nějak jsem myl okno...a vypadl mi z něj hadr, tak jsem pro něj musel jít,“ vysouká ze sebe Han. Cítí se docela trapně. Ale popravdě, kdo by se tak necítil po " vyhození" hadru z okna.
„Proč si myl okno?“ zeptá se ho nevěřícně Seungmin.
„Felix mě k tomu donutil...prej tu pořádně nic nedělám,“ odpoví Jisung, docela otráveně.
„Někdo tu mluvil o umývání oken?“ vystrčí na kameru odkudsi hlavu nejmladší. „Protože to jdu právě teď dělat!“ Pyšně všem ukáže svůj kyblík s hadrem a leštidlo nebezpečně modré barvy.
„Jaký okna?“ zjeví se někdo najednou.
„Taky ti přejeme hezké odpoledne, Minho,“ uchechtne se Chan a od Minha všichni dostanou rozpačitý pozdrav.
„Zdravím vás, mý skvělí přátelé!“ přiřítí se do hovoru Hyunjin s úsměvem na tváři, díky kterému se smějí i jeho oči.
„Tady má někdo dobrou náladu,“ usměje se jemně Chan. „To jsem rád.“
„Bodejť by ne! Dneska vydáváme první album!“ obhájí se.
„Minialbum,“ opraví ho Seungmin.
Hyunjin se zaksichtí. „Pardon, pane,“ řekne mu ironicky.
„Tak, kde je Felix s Changbinem, sakra uuuuž,“ vydá Minho zvláštní zvuk.
V tom Chan zbystří, když mu přijde upozornění na příchozí zprávu. Ostatní nechá si povídat a otevře chat. Snad nejsou žádné potíže s přípravou.
ČTEŠ
You Ready? LET'S GO!!
FanfictionStray Kids jako obyčejní kluci co mají sen? I to jde. Ale co když se navzájem neznají? Je možné, aby osud zvládl svou práci? Příběh o tom, jak se i lidé musí snažit, aby dosáhli svého a aby potkali toho, kdo je jejich osudem. Překonávání sebe samého...