~11~

314 35 4
                                    

Hyunjin pochopí všechny informace, ale i tak se zarazí. „Pouliční vystoupení?“

„Jo!! My tady s Felixem totiž vedeme hudební skupinu! Takže pro ty fafanoušky, který už máme, jsme se rozhodli připravit první živý vystoupení! Je to na našem instagramu, facebooku a vlastně úplně všude, kde máme nějakej účet! Takže ano! Děkujeme všem za podporu skupiny Jiffell! Jiffell, FIGHTING!!“ rozjede to Jisung a celý svůj proslov řekne tak rychle, až se ostatní diví, že to všechno stihli pochytit.

„Wow,“ prohodí Minho a stále se pokouší si uvědomit, co všechno slyšel. Po téhle poznámce se na něj Jisung otočí a usměje.

„Počkat...“ vecpe se do konverzace Changbin: „jenom Lix a ty?“ a pozvedne obočí a zkříží ruce.

„Oh...“ vydá ze sebe Jisung po tom, co si uvědomí, co řekl. „Dobře... Omlouvám se! Právě jsme přibrali tady Bina a Minha, takže už to nejsem jenom já s Lixem!“ hodí na Hyunjina další informace. Na chvíli se zamyslí a prohodí: „Tak to abysme předělali jméno skupiny.“ Zamyšleně se podívá na nebe, ale pak už nic nedodá.

„Páni... Tak vy máte štěstí,“ procedí Hyunjin mezi zuby a smutně se usměje. Taky chtěl tohle jednou dělat, ale nenaskytla se mu příležitost. A proto se rozhodl pro svůj druhý sen. Interiérový design. Ale teď je to pro něj spíše noční můra.
„Taky bych chtěl tohle dělat, ale bohužel se mi nedostala ta příležitost...“ postěžuje si nahlas.

Changbin se zamyslí a vzpomene si na dnešní zážitek a na to, jaký návrh dostal. „A chtěl bys tý příležitosti využít?“ zeptá se ho, jakoby rozhodoval o budoucnosti skupiny. Ale Felixovi a Jisungovi ta otázka zřejmě vůbec nevadila. Právě naopak.

Všichni momentálně probodávají Hyunjina pohledem a čekají, co vznikne z jeho nevěřícného výrazu.

Ten se k jejich překvapení změní na absolutně sebevědomí pohled. „Zítra můžu až po šestý a pozítří mám volno.“

Ostatní jsou naprosto bezeslov. Je to jakoby měli oni usilovat o něj a ne on o ně. No ale co se dá dělat. Tak to vzal Jisung do svých rukou. „Okej...tak zítra v sedum se sejdeme tam, kde Minho dneska vystupoval, pak vás vezmem k nám a pověnujeme se trochu zpěvu a rapu, ať vím, jak jste na tom. A pozítří v devět ráno se sejdeme před tanečním studiem u centra a něco vyzkoušíme. To je celé mé sdělení. Můžeme pokračovat v normální konverzaci,“ rozpovídá se překvapivě Jisung tak, že čtyřem zbývajícím nezbývá nic jiného, než souhlasit.

Minho se zasměje: „Ty jseš taky jak neřízená střela.“

Jisung se na něj otočí s širokým úsměvem. „Děkuji za lichotku!“

Pětice si ještě nějakou dobu povídá a Hyunjin nakonec po náročném dni odejde domů. Ostatní zapomněli na zmrzlinu, takže už se jen doprovodili domů a netrpělivě, ale s nadšením čekali na zítřek.

Jisung s Felixem dorazili domů jako poslední. Unaveně se svalili na gauč a začli se zničehonic potichu smát.

„Dnešek byl super, Sungu!“ rozhodí Felix ruce a zatváří se spokojeně, jako malé dítě, když dostane vysněnou hračku.

„Souhlasím!“ přidá se k nadšení i Jisung.
„Už chci aby byl zítřek! Už chci, aby začal náš velkej sen!“

You Ready? LET'S GO!!Kde žijí příběhy. Začni objevovat