„Hyunjine...“ osloví ho Chan, aby se ho mohl zeptat na dost zásadní otázku. „Jsi si jistej, že máme být tady?“ a podívá se směrem k místu, kde včera Minho vystupoval. Ale to Chan netušil.
Po tom, co Hyunjin obeznámil Chanovi a Seungminovi, že je může seznámit s někým, kdo by jim v jejich snu pomohl, mu začli ti dva věřit. Vlastně se z nich asi stali i přátelé. Ale čím déle čekali, Chan už mu věřit přestával.
„Jo. Jsem si dost jistej. Minimálně, tohle místo mi bylo řečený...“ odpoví mu a podívá se na mobil, jestli mu náhodou nepřišla nějaká zpráva. V tom se ale otočí za hlasem, který volal jeho jméno.
Byl to Minho, který na ně mával.
„Jestli tady bude schůze nějakýho kultu, tak odsaď mizím,“ řekne rázně Seungmin a nenápadně se schová za Chana.
Hyunjin se na něj otočí s přenádhernýn úsměvem a řekne mu, že žádná schůze kultu se nekoná. Že je čeká něco mnohem zajímavějšího.
„Skvěle...hned jsem klidnější,“ zareaguje Seungmin a schová se za svého kamaráda ještě více.
„Hele, Changbin už jde taky,“ řekne Minho jakmile k nim dorazí a ukáže směrem, kde si to k nim Changbin kráčí.
„Uhmm...Ahoj? Co jste zač, smím-li se zeptat?“ míří Minho otázku na Chana a Seungmina.„Ahoj, jsem Bang Chan, těší mě,“ usměje se Chan mile a podá mu ruku. Minho mu s ní potřese. „Říkej mi Chan, prosím,“ požádá ho ještě a ten druhý mu na souhlas přikývne.
„Já jsem Seungmin,“ vystrčí hlavu zpoza Chanových zad a jednoduše mu mávne rukou. „A jsme tu kvůli němu,“ vyleze ze skrýše a ukáže na Hyunjina, který se nevinně culí.
„Kdo je tu kvůli komu?“ připojí se po příchodu Changbin a snaží se zjistit, o co jde, a kdo jsou ti dva za Hyunjinem.
„Přivedl jsem další možný přírůstky," uculí se Hyunjin ještě víc.
„Oh... Tak to jo...“ zaskočí se Changbin trochu. „Je fajn, že sháníš lidi, ale ví o tom vůbec Jisung a Felix?“ zeptá se nevěřícně a s mírnou obavou.
„Neví! Je to překvápko!“ rozhodí rukama pan tajnůstkář.
Chana ale zaujme něco jiného než Hyunjinovo tajnůstkaření. To druhé jméno, které Changbin vyslovil. Felix. Je jasné, že pokud to není "přezdívka", tak rozhodně není z Koreje. Tak a teď je zvědavý ještě víc a rozhodnutý plně Hyunjinovi věřit.
„Kdo je Jisung a Felix? A proč tu nejsou?“ zeptá se Seungmin, aby si byl co nejvíce jistý, že ho nikdo neunese.
„To jsou ty, díky kterým si můžete splnit sen. A nejsou tady proto, že nejspíš příjdou pozdě. Znám je sice osobně jeden den, ale myslím si, že Jisung zdržuje,“ vysvětlí zase Hyunjin a Seungminovi spadne kámen ze srdce. Už se nebojí, že bude unesen neznámým kultem.
„A hele! Už se řítí!“ vyhrkne Minho a začne se smát jejich stylu příchodu. Ostatní se začnou smát taky, protože pozorovat Jisunga, který si poskakuje jako dítě a Felixe, který běží, jako postižený a k tomu mávají skupině, je opravdu vtipný.
„Nějak pozdě, ne?“ dovolí si Changbin rejpnout do příchozí dvojice.
„Víte, jak je zatraceně těžký vykopat Jisunga z postele?! Až po tom, co jsem na něj zařval, že na nás čekáte vylítnul ven, protože mu konečně došlo, co se dneska děje!“ zakřičí Felix, div se psychicky nezhroutí.
„Z postele? Není náhodou sedum večer?“ zeptá se překvapený Chan.
Felix s Jisungem se zaraženě podívájí na neznámé tváře, ale jistě odpoví: „Jo...usnul u psaní...“ zastěžuje si pihatý blonďák ještě jednou.
„No dobrý zas ale...“ vecpe se do konverzace Jisung. „Něco mi říká, že se neznáme, a že nevíme, proč jste tu,“ prohodí, ukáže na Chana a Seungmina a snaží se s nimi navázat oční kontakt. Povede se mu to.
„Uhh...jo, jasně! Promiňte... Já jsem Bang Chan. Říkejte mi Chan. A jsme tu proto, že nás Hyunjin přesvědčil, že nám můžete pomoct,“ představí se a jemně na ně mávne obouma rukama a také hned vysvětlí, jak se sem dostali.
„Já jsem Kim Seungmin,“ představí se i ten druhý už s jistotou a pocitem bezpečí.
„Těší mě!“ zvolá jak Felix, tak Jisung. Otočí na sebe pohledy a zasmějí se.
„Já jsem Han Jisung! A doufám, že budete ze dnešního večera nadšený!“ zakřičí radostně a všem to vykouzlí úsměvy.
„A já jsem Lee Felix a jsem parťák Jisunga ve skupině Jiffell!“ zakřičí i Felix a ostatní se jen diví, kolik energie ty stvoření mají. A Seungmin se snaží se znova neschovat, kvůli jeho hlubokému hlasu.
„Jiffell! FIGHTING!!“ zakřičí oba a jako vítězové zvednou jednu ruku do vzduchu.
„Tak jdem!!“ zavelí Jisung: „Směr-náš skromný, ale hudby plný byt!“
Skupinka sedmi kluků, kteří se sotva znají, kráčela po večerní ulici, natěšení, co se bude dít.
Z Felixovo klidného rozjímání ho vyruší Chanova zvědavost. „Ty, Felixi...“ poklepe mu na rameno a Felix se na něj v rychlosti otočí. „Ty nejsi z Koreje, že ne?“
ČTEŠ
You Ready? LET'S GO!!
FanfictionStray Kids jako obyčejní kluci co mají sen? I to jde. Ale co když se navzájem neznají? Je možné, aby osud zvládl svou práci? Příběh o tom, jak se i lidé musí snažit, aby dosáhli svého a aby potkali toho, kdo je jejich osudem. Překonávání sebe samého...