You Ready? LET'S GO!!

~12~

Konečně zazvonilo na přestávku. I když Jeongin chodí na tuto školu teprve první rok, zvládá to poměrně dobře. Ale i tak, přestávka je prostě přestávka. Už jen dvě hodiny, sbor a pak už může jít domů. Na sbor se také těší. Uvidí se konečně se svým kamarádem Woojinem. Dnes nemají ani jednu hodinu na stejné budově. Každý je jinde a to je štve. Nemohou si povídat, sdílet svoje pocity ze školy a sdělovat si veškeré novinky Co by dali za to, kdyby byli stejně staří a chodili do stejné třídy? Snad všechno.

~~
Seznámili se také dost zvláštním způsobem. Bylo to asi týden po Jeonginově nástupu na školu. Připojil se ke školnímu sboru, protože má rád zpěv a hudbu celkově. Chtěl by se jí věnovat, ale nevěděl jak, a proto se rozhodl, že se stane učitelem na základní škole. Koneckonců má toto povolání rád.

Když čekal před učebnou, kde se sbor scházel, přirozeně poslouchal písničky. Doslova zbožňuje jednu skupinu. Jmenuje se Jiffell. To, co se mu na nich hrozně líbí je, že nejsou oficiální skupinou, takže jsou vlastně takoví bezstarostní. A hlavně jehich hudba a texty k písním jsou neuvěřitelné. Skvěle jim to všechno sedí dohromady.

Čekal delší dobu, než očekával a tak se rozhodl podívat na všemožné stránky Jiffell. Potom uviděl něco, z čeho dostal radost minimálně na dva roky dopředu. Jiffell vydali novou písničku! Jeho radost ale přerušil jistý "řev" pravděpodobně staršího studenta. Sundal si sluchátko, aby zjistil o co jde.

„Oni vydali novou písničku!!“ křikl onen chlapec na svého kamaráda. „Jaktože o tom ale nic neřekli? Teď budou mít na svědomí mojí smrt z radosti,“ postěžuje si stále šťastný.

„Proč tak šilíš, panebože? Nezná je ani čtvrtina města a děláš z nich bůhví jaký hvězdy,“ vynadá mu jeho kamarád a Jeongin je stále nenápadně pozoruje.

„Co není, může být!“ křikne na něj zpátky. „A hlavně...na to že existujou tak krátkou dobu, už jsou docela známí,“ argumentuje mu ještě.

„Aha... Jak že se to vlastně jmenujou?“ zajímá se najednou ten druhý.

„JIFFELL!“ vykřikne fanoušek a zasměje se. Jeongin vykulí oči, ale nic neřekne. Zůstal sedět a vklidu poslouchal písničky. Nebo se alepsoň snažil.

„Neřvi tady!“ okřikne ho kamarád. Koukne se na hodinky a řekne: „Je už docela dost a já musím na trénink. Na sbor jsem tě doprovodil a teď už musím jít. Tak zatím, Woojine!“ rozloučí se s Woojinem jeho spolužák a odejde.

Na chodbě se ocitl sám Jeongin s Woojinem. Jeongin by mu chtěl tak moc něco říct a začít se s ním kamarádit, protože poslouchají stejnou skupinu, ale nevěděl co by mu měl říct. Proto vypojil sluchátka a pustil jednu z jejich nejznámějších a nejstarších písniček.

Woojin se lekl zničehonic hrající hudby, ale poté se mu na tváři objevil veliký a upřímný úsměv. „Já tušil, že nebudu jedinej!“ křikne a rozhodí ruce. „Ahoj! Jmenuju se Woojin a troufal bych si říct, že jsem jeden z největších fanoušků Jiffell!“ podá Jeonginovi ruku.

Ten mu ruku stiskne a odpoví: „Ahoj, já jsem Jeongin a troufal bych si říct to samý,“ usměje se jeho nevinným úsměvem a začnou si povídat úplně o všem.

Tak...takhle nějak vypadala jejich první společná chvilka.
~~

Vyučování skončilo a Jeongin čekal před sborem, jako vždy. Woojin na něj z dálky volal a mával a on mu pozdravy oplácel.

„Víš co!!??“ vyhrkl na něj starší a div mu nezpůsobil infarkt. „Koukej!“ vykřikl znovu a telefon mu cpal před obličej.

„Cože?!“ podiví se Jeongin stejně jako Woojin, ale pak se jejich překvapené obličeje začnou měnit na široké úsměvy. Skupina Jiffell zveřejnila, že mají pro fanoušky překvapení a že už se možná nebudou jmenovat Jiffell. Prý všechno vysvětlí na jejich vystoupení a do té doby nechají všechny napínat.

„Panebože! Někdy je fakt nenávidím!“ řekne Jeongin ironicky a zasměje se tomu.

Oba dva se těší na vystoupení, které mají mít. Ale teď jim vrtají hlavou jiné věci. Jaké překvapení? A proč už by se neměli jmenovat Jiffell?