You Ready? LET'S GO!!

~37~

*[3rd person's POV]*

„Kde je Jeongin?“ zeptá se Chan, když se vrátí z kuchyně po umývání nádobí dohromady s Changbinem.

Felix se uchechtne a odpoví: „Usnul, takže jsme ho odnesli do pokoje,“ ukáže na Woojina, který mu s tím pomohl.

„Aha... A já zrovna potřeboval něco vyřešit,“ řekne leader a posadí se do menšího křesla, u kterého prohlásil, že je jeho a nikoho jiného. Proto se na něm nikdo neopovažuje sedět.

„Tak počkáme, třeba se ještě vzbudí,“ navrhne Changbin. „A vůbec, myslím si, že spát teď rozhodně nejdem.“

„Přesně! První noc přespávačky musí bejt skvělá, nejlepší, nejúžasnější!“ zakřičí Jisung. Už se pomalu vytrácí jeho trápení. Ale je jasné, že dnes se rozhodně nevytratí úplně.

„Takže! Co objednáme za jídlo?“ zeptá se nadšeně Felix.

„Jídlo?! Teď jsme jedli,“ zarazí se Seungmin.

„To bude půlnoční svačinka,“ poučí ho Chan. „Budem toho objednávat víc, takže to tady dřív jak do hodiny a půl nebude,“ řekne.

„Tak co si dáme?“ zahučí Hyunjin a několik chlapců se na něj otočí s výrazem typu "co to bylo za zvuk, ty velrybo?".

„KUŘE!“ vykřikne Woojin a všem je jasné, že je rozhodnuto.

„Okej,“ zasměje se Chan a odejde do tichého pokoje objednat kuře.

Nějakou dobu je ticho, pouze pár lidí se tiše baví, než Jisung promluví: „Lidi? Jak si myslíte, že dopadne to vystoupení?“ Vypadá trochu ustaraně. Přeci jenom ho pořád nepustilo jeho trápení a tak ho Felix jednou rukou obejme kolem ramen a Jisung mu věnuje děkovný úsměv. Po očku se podívá na Minha a jeho současný výraz v obličeji. Nedá se to popsat jsko žárlivost. Spíše jako starost o Jisunga a jistý typ smutku, že mu nemůže pomoct. Felix se na něj už přímo podívá. Minho si jeho pohledu všimne a jemně ucukne koutky, stejně tak Felix.

„Popravdě... Si myslím, že to bude super!“ odpoví Chan, který už se vrátil. Posadí se do SVÉHO křesla a spokojeně poslouchá, jak se konverzace vyvíjí.

Hodně lidí má spoustu neuvěřitelných představ. Felix s Jisungem dokonce řekli, jak to chtějí udělat na styl opravdového překvapení. Že oni dva budou vystupovat, tak jak to mají naplánované a ostatní budou stát tam, kde fanoušci. A až nastane ten pravý okamžik, sedm chlapců vyletí z "hlediště" a připojí se k nim na první společnou písničku. To ale ještě netuší, že Chan nechce vystupovat pouze s jednou.

Jejich konverzace o budoucím vystupování se spontánně protáhla. Měli tolik nápadů, že by se na prstech obou rukou nedaly spočítat. Až najednou, Chanovi zazvonil telefon, oznamující příjezd kuřete.

„Pojďte mi s tím někdo pomoct, prosím,“ poprosí, Hyunjin se zvedne a zajde s Chanem pro objednané jídlo.

Nastane zase ticho.

„Co ty, Minho? Dneska jsi nějakej tichej? Nad čímpak přemýšlíš?“ zeptá se Seungmin, trochu rýpavě. „A nebo se mám spíš ptát, nad KÝM přemýšlíš?“ až zle se usměje. Za normálních okolností, by se Felix zasmál, ale teď věděl, jak velké starosti může Jisungovi tahle otázka způsobit. Ikdyž není mířená na něj. Changbin to poznal z Felixova obličeje, takže se taky nezasmál.

Jisung se zvednul, a aby jeho odchod nebyl moc nápadný, okomentoval to tím, že si jde udělat pití.

Felix ustaraně sklopí hlavu a Changbin, sedící vedle něho, mu položí ruku na rameno. Oba se na sebe smutně usmějí, ale Felix sklopí hlavu zpět.