You Ready? LET'S GO!!

~17~

Po nějakém tom bližším seznámení a pořádném představení se Jisung s Felixem rozhodli, že jim předvedou jejich tvorbu, aby byli všichni v obraze.

„Tak to bylo hustý!“ rozzáří se Chan, který o jejich skupině dosud nevěděl. „Akorát mi přijde, že v tom refrénu by sedělo víc, kdybys Felixi trochu prodloužil ten vokál. Přijde mi, že by to tam sedělo víc i rytmově,“ řekne Chan a ostatní mají pusy dokořán z jeho přemýšlení. Potom, co si toho všimne rychle dodá: „Nechci vám do toho kecat! Bylo to fakt skvělý! Jste dobrý. Jenom jsem řekl něco, co by tam třeba líp sedělo. Ale možná se mýlim, přeci jenom nejsem hudebník narozdíl od vás.“ Jeho zmatený výraz několik chlapců rozesmál.

„Máš pravdu,“ řekne z ničehonic Jisung s užaslým výrazem v obličeji.

„Jak to víš?“ zeptal se ho ještě užasleji Hyunjin.

„Prostě jsem si to představil,“ odpoví mu a příjemně se usměje.

Většina se nestačí divit a tak nastane trapné ticho. Felix se ho rozhodne prolomit: „Tak jdem na to! Kdo se chce předvést jako první?“ rozjasní se a tleskne rukama. Dlouho se nikdo nepřihlásí. „No já se Sungem už jsme byli, takže je to na vás.“

Jenže nikdo nechtěl jít první. Proto Jisung prohlásil: „Tak si dejte kámen, nůžky, papír.“

Zbytek chlapců souhlasil a zahráli si, jak jim bylo řečeno. Chan prohrál. Takže byl nucen se předvést.

„A... co přesně bych měl dělat?“ zeptá se nejistě a pohled obrátí na pány domu.

„Cokoliv! Jestli chceš zpívat, zpívej. Jestli chceš rapovat, rapuj. Jestli chceš dělat obojí, udělej obojí. Prostě nás překvap!“ řekne Felix tak nahlas, div to nezakřičí.

„Dobře,“ usměje se Chan nad projevem svého australského kamaráda. Chystá se udělat obojí, jak mu bylo nabídnuto. Teď už musí jen doufat, aby něco nepokazil. Pustil si k tomu hudbu a začal.

Netrvalo dlouho, a písnička skončila. Chan dokonce zvládal své publikum pozorovat a vnímat. Docela ho pobavilo, když se mu ke konci písničky něco povedlo a ostatním to vykouzlilo nadšené výrazy plné údivu a překvapení.

„No... Tak ty jseš jasnej,“ prohlásí stále oči kulící Jisung.

Na řadu přišel z nějakého důvodu Hyunjin, který se rozhodl rapovat. Jisung s Felixem jsou spokojení, jen mu bylo vytknuto to, že by si měl dávat pozor na výslovnost. Když po něm chtěli, aby jim něco zazpíval, neměl s tím problém. Jinak vlastně všichni stále kulili oči.

Seungminovi to nedá a tak si neodpustí jednu poznámku: „Aby jsme tu zachvíli nechytali po zemi vypadaný oči.“

„Tak tady přestaňte dělat dokonalý věci!“ zakřičí Felix celý šťastný z jejich přítomnosti a talentů.

Potom jejich "zkouška" pokračovala asi takhle:
Po Hyunjinovi šel na řadu Seungmin, který si vysloužil jasné místo ve skupině stejně jako Chan. Pak šel na řadu Changbin, ikdyž měl místo jasné už od té doby, co ho poznali v tetovacím studiu. A jako poslední byl Minho. Jemu bylo hlavně řečeno, že by měl zpívat více přirozeně.

Sám Changbin se Hyunjinovi nabídnul, že mu s rapem pomůže a on nadšeně souhlasil.

„Okay!“  rozezní se bytem Jisungův hlas. „Právě jsme s Lixem udělali rozhodnutí...  Bereme vás všechny! Ale zítra se taky ukáže jak jste na tom. Jinak teda... Vás berem všechny, jak už jsem řekl! Gratuluji!“ rozkřikne se šťastně Jisung.

„Tak teď už jenom název, velkej šéf, skladatel, producer a choreograf,“ řekne Changbin svojí ne moc dlouho starou myšlenku a hlasitě si oddechne.

„To zvládnem!“ zakřičí Seungmin.

„Tak zítra v devět u tanečního studia v centru! Už vás nebudu dál zdržovat a jděte se všichni povinně vyspat!“ zavelí Jisung a pozoruje jeho nové odcházející přátelé. Usměje se a nepatrně řekne: „Zítra to totiž bude ještě zajímavější...“