You Ready? LET'S GO!!

~39~

*[Minho's POV]*

„Proč mi ty lodičky přijdou tak roztomilý?“ rozplývá se nad pohledem na lodičky Hyunjin. Možná až moc. Několik z nás se uchechtne, protože vychvaluje lodě v podobě labutí...?...kachen...? To je radši jedno, co to je. Často se chová jak nějaká herečka, ale je mi to jedno. Je při tom vtipnej.

„To nevím, ale rozhodně nejsou víc roztomilý jak já,“ vyšpulí Jeongin pusu.

„Tak to rozhodně nejsou,“ rozcuchám mu se smíchem vlasy.

Popravdě řečeno, vůbec nevím, proč se mi tak moc chce na ty lodičky, který mají stejně nejvyšší rychlost tak nula celá nic.

Pomalu se blížíme. Moc si po cestě s ostatníma nepovídám. Jen nechávám paprsky jarního slunce zářit na svůj obličej a s přivřenýma očima si ten příjemný pocit užívám. Ale jak jinak, než že mě z mého nevnímání něco vyruší.

„Málem ses přerazil o obrubník,“ uvidím vedle sebe kluka s velkýma pronikavýma očima, držíc mě za levé zápěstí. Jisung.

„D-děkuju,“ poděkuju nervózně. Ani jsem si nevšimnul, že je vedle mě.

„Teď by se mi mohl vymazat jeden dluh, protože jsem zachránil já tebe,“ zasměje se lehce škodolibě, ale stále to na mě působí velice příjemně. Zvláštní...nikdy bych neřekl, že zrovna mě zvládne rozhodit jeden blbej, roztomilej, upřímnej úsměv.

„No dobře, možná ti jeden dluh odpustím,“ zakývám rozmýšlivě hlavou a zasměju se kvůli jeho výrazu. Jednou rukou mu rozcuchám vlasy a řeknu, ať se nebojí, že mu jeden dluh vymazávám. Spokojeně odhopká za Felixem a Jeonginem a společně se něčemu hlasitě zasmějí.

Sluneční paprsky nyní necítím jen na svém obličeji, ale také je vidím, jak prosvicují Jisungovi jeho žlutavě blonďaté vlasy. Pohled jak na samotnýho anděla. Moje myšlenky mě poslední dobou děsí, ale zároveň se jim nesnažím vyhýbat.

„Na kohopak tak zasněně koukáš?“ vyleze od někud z neznáma Hyunjin a já málem prodělám infarkt.

„U-uh, co?“ vyleze ze mě po zatřesení hlavou. Už jenom to, že řekl "zasněně" mě dost znepokojuje.

„No ptám se, koho s takovýmhle  zasněným pohledem pozoruješ?“

„Nikoho, jenom si užívám Slunce.“ To je částečně pravda, takže mu vlastně nelžu. Hyunjin otráveně svěsí ramena a hned by se zas na něco zeptal, ale sám náš Bůh zakročil.

„Lidi! Poslouchejte teď prosím,“ řekne Woojin se zvýšeným hlasem.

„Na jednu loď se všichni nevejdeme, takže se rozdělíme do dvou skupin,“ pokračuje Chan hned za ním. „Já s Woojinem pojedeme s mladšíma. Vy starší snad máte rozum, abyste nepadali do vody,“ řekne, ale i tak mám nutkání přemýšlet, kdo se počítá jako starší a kdo jako mladší.

„To znamená, že v jedný pojedu já, Chan, Jeongin, Felix a Jisung a v tý druhý Minho, Changbin, Hyunjin a Seungmin,“ vysvětlí nám vše Woojin.

Počkat... Seungmin je mladší než Felix a Jisung, ale je u nás? To nedává smysl.

„Helee! Proč je Seungmin u nich?!“ zakřičí uraženě Felix.

„Protože není takový třeštidlo a rozhodně by neskákal jen tak do vody,“ zasměje se Changbin a Felix naštvaně vyšpulí pusu. Ty dva jsou fakt vtipný. Nedivil bych se, kdyby spolu jednou skončili.

„Tak pojďte už,“ máchne Chan rukou a všichni ho následují dolu k řece, kde je několik lodiček přivázaných k velkému molu. To je pohled, panečku. Je krásný počasí, hladina se leskne a trávím čas se skvělejma lidma. Už tu chybí jenom ty kočky.

Zaměstnanci nám vysvětlili, jak se zachází s motorem a pak už jsme vyjeli.

Dopadlo to tak, že řídím, protože jsem prej nejstarší na týhle lodi.

Plujeme za první lodí v naprostém tichu. Ale potom na mě moji tři společníci upřou zrak. Začínám se bát, co chtějí provést.

„Taaaakže, Minho...“ začne Hyunjin a moje obavy se kvůli jeho stylu mluvení ještě zvětší. „Poslední dobou jseš takovej tichej... Docela se začínáme obávat, že máš...“ udělá pauzu a Changbina se Seungminem přejede pohledem, „CRUSHE,“ dokončí a vyzívavě po mě pokukuje. „Zamilovaný mi přijde ještě jako silný slovo... Říkej tomu jak chceš, ale víš, co tím myslím.“

Je jasný, že se na něj neodvážím ani kouknout. Nejspíš by to poznal. A když ne on, tak Changbin nebo Seungmin.

„Je to jasný, má crushe, jinak by nečuměl pořád dopředu na řeku,“ řekne vítězně Seungmin. Asi ho zabiju.

„Minho,“ osloví mě Changbin, ale ne tak rejpavě, spíš jakoby mě podporoval a položí mi ruku na rameno. Věnuju mu jeden nechápavý pohled. „Můžeš nám klidně říct, jestli to je pravda a klidně i o koho jde. Nikomu to neřeknem, slibuju.“

Moc mu věřit nechci, popravdě.

Dobře...Changbinovi možná, ale pak je tu Hyunjin a Seungmin.

Nejprve se podívám na Hyunjina. „Jsem možná ukecanej, ale tohle neřeknu, slibuju,“ zasměje se, ale hned zvážní.

A potom na Seungmina. „Hele...rád štvu lidi, kolikrát jsem možná i hnusnej, ale o tomhle nerad vtipkuju... Nikomu to neřeknu, slibuju,“ slíbil to i on.

Asi jim to řeknu, ale pokud to poruší, tak netuším, co budu dělat.

„Tak řikej, nemusíš se toho bát,“ poplácá mě po zádech Bin.

Oddechnu si a na nějakou chvíli sklopím hlavu. Nemá cenu dál čekat, slíbili, že nic nevykecaj, takže jim to řeknu. Stejně bych to nezvládal tak dlouho tajit.

Seberu odvahu a pak onu větu řeknu: „Asi mám crushe...na Jisunga.“

ㅁㅁㅁㅁㅁㅁㅁㅁㅁㅁㅁㅁㅁㅁㅁㅁㅁ

Heyyyyoooou~

Hádejte kdo je zpět!! Ano! Já!

Popravdě čekám na to, až najdete, kde bydlím a zakopete mě pod zem, protože jsem nevydávala😅 (but pls don't kill me)

Taky vám moc děkuju za trpělivost a čtení (2,1 K😱 jaK?)

A další věc:
Mejte si ruce, jezte ovoce, zůstaňte zdraví! (To je rozkaz)

Hodně štěstí s domácí výukou~
(Je to nuda😒)

Mějte se fajn a držte se~~
(+se těšte na další kapitolu😏)

ZBOŽŇUJU VÁS!!!💞

Čauveeeeeeeessss💞💖💙💜✨😘