You Ready? LET'S GO!!

~7~

„Dobrá práce, lidi! Uvidíme se zítra v devět zde!" zakřičel do megafonu režisér. Chana rozbolela hlava ještě víc. Už toho měl dost. Byl ve studiu od osmi ráno do sedmi do večera. A po dlouhé práci mají konečně volno a pokračují zítra.

Chan hraje hlavní roli, takže toho má na učení vlastně nejvíc. A k tomu tady ani nikoho osobně nezná. Nemá tu nikoho, s kým by se bavil.

Samozřejmě, aby to byl Chan, tak se nezajímal jen o sebe. Docela lituje dvou chlapců, kteří asi nejsou o moc mladší než on. Jeden z nich má za úkol celý průběh natáčení fotit a také fotil Chana na obal filmu. *Taky toho už musí mít dost,* pomyslel si Chan, když na něj po oku pohlédnul, jak mizí v místnosti, kde hercům asi před hodinou upravovali make-up a účesy.

Co se druhého chlapce týče, ten je tu zřejmě na praxi, protože když má něco udělat, většinou se u něj někdo zjeví a cosi vysvětluje a háže při tom zvláštně rukama ve vzduchu. Chan by to typoval na praxi pro interiérový design.

Mezitím, si fotograf začal v již zmiňované místnosti balit své pomůcky. Přirozeně si začal zpívat, ikdyž si to ani neuvědomil. Nevšiml si Chana, který ho se zájmem a údivem pozoroval a poslouchal, protože zpíval opravdu krásně. Chan po nějaké době poznal písničku a nenápadně se přidal. Hnědovlasý chlapec se na něj s leknutím otočil, ale zpívat nepřestal ani jeden. Oba dva se při společném zpěvu mírně usmívali a zapomněli na všechnu nudu, která je dnes přistihla a bolest hlavy.

Písnička skončila.

„Páni," začal Chan konverzaci. „nevěděl jsem, že umíš tak hezky zpívat. Bylo to moc pěkný," pokračoval a usmíval se.

„To já taky nevěděl, že zpíváš," řekl mu ten druhý.

„Hele... Asi víš, jak se jmenuju, ale já nevím, jak se jmenuješ ty," řekl Chan a poškrábal se na zátylku. „Přijde mi totiž fajn, kdybych tady alespoň někoho znal a vůbec bych si nestěžoval, kdyby jsme byli kamarádi."

„Dobře... Nějak rychle kamarádi," zasměje se ten druhý. „Ale nestěžuju si," přidá se ke stejnému názoru, jako Chan.
„Jinak se jmenuju Kim Seungmin," odpoví konečně a podá mu ruku, aby si s ní přátelsky potřásli.

„Těší mě, Seungmine. Já jsem Bang Chan, ale říkej mi jen Chan, prosím," obeznamí starší toho mladšího o oslovování.

Předtím při jejich soustředění se na zpívání si nevšimli Hyunjina, který je pozoroval stejně, jako nejprve Chan Seungmina. Ale dál to neřešil. Odešel pryč, konečně a zaslouženě domů.

Seungmin a Chan se rozhodli, že se doprovodí navzájem. Stihli se z nich stát opravdu dobří přátelé, které spojovala hlavně touha zpívat. Kdo ví, jestli existuje ještě někdo takový.

~~~~

Hmmm, ano
Konečně další členové😏

Jinak děkuji za čtení alespoň té trošce lidí😅

Čauvees!! A dále užívejte prázdniny🎉