You Ready? LET'S GO!!

~26~

„Kde je Chan?“ zeptá se Jisung Changbina, který sedí u nich v bytě u stolu a cosi zapisuje.

Changbin se na příchozího otočí a odpoví: „Zalezl si k tobě do pokoje. Prej se mu nezdaj ty basy v první časti.“ Pokrčí rameny a zřejmě to nechápe stejně jako Jisung.

Mladší si v tichosti sedne vedle černovlasého chlapce a se zájmem začne pozorovat, co píše. „To je první sloka, že jo?“

„Jo.“

„Tak já sepíšu druhou,“ nabídne se Jisung a nečekajíc na odpověď se pustí do práce.

Mezitím mu několikrát za sebou zacinká mobil. Stejně tak Changbinovi.

Jisung se na něj podívá jako první, protože pochopil, že asi někdo napsal do skupiny. Ano, už si stihli vytvořit skupinu.

„Nikdo nespamuje,“ obeznámí kamaráda. „Jenom se Felixovi a Seungminovi povedlo napsat ve stejnej čas.“ Chvíli se dívá do mobilu a poté vše sdělí: „Felix s Hyunjinem a Minhem přijdou za náma. Prej potřebují vidět alespoň kus textu, než začnou dělat choreografii ke slokám. A taky chtějí oběd, takže tak za hodinu, aby byl hotovej. A Seungmin se ptá, kde jsme, že se za náma přijde podívat, protože uz má hledání po krk.“

„Beztak jsi mu nedal lehkej úkol, Sungie,“ ozve se Chan, který se rozhodl se jít podívat za textařema. „Jak to jde?“ optá se starostlivě.

„Docela fajn. Refrén máme, ale to víš a teď dáváme dohromady sloky a bridge,“ rozpovídá se Jisung mezitím co kontroluje ledničku, aby měli vše potřebné na vaření.

„Co ty?“ zeptá se na oplátku Changbin Chana.

„Už to skoro mám. Respektivě... Jsem přišel na to, co mi tam nesedí, takže už to musím jen změnit a to mi zabere nanejvýš dvacet minut.“

„Tak to je super! Sloky se píšou docela blbě, když nevíme do čeho to pak má sedět,“ zasměje se Changbin a Chan se podrbe na zátylku.

„Pardon, pardon. Už jdu na to!“ obrátí se na patě a chystá se zalézt zpět do pokoje.

„Četl jsi skupinovej chat?“ zakřičí za ním ještě Jisung.

Chan se ani neotočí a jen odpoví: „Joo!“ a dveře se zabouchnou.

„Hele, Bine?“ zavolá z kuchyně Jisung.

Jako odpověď se mu dostane hlasité zamumlání.

„Umíš vařit?“ zeptá se blonďák a vykoukne zpoza kuchyňského rohu se zvláštním úsklebkem na tváři.

„No moc ne, abych pravdu řekl,“ přizná se Changbin a snaží se přijít na to, o co mu jde.

„Tak to jsme asi bez oběda,“ usměje se Jisung provinile a dřepne si k jídelnímu stolu. Vezme tužku a začne psát.

„Aha...? Takže fakt nebudem jíst?“ zeptá se ho ten starší po tom, co ho s nechápáním pozoroval.

„Asi počkám, až vyleze Chan. Něco mi říká, že umí vařit líp jak my dva dohromady.“

„Dobrej nápad,“ zareaguje Changbin a vrátí se ke psaní.

Po asi patnácti minutách se ozve zvonek. Všem v bytě došlo, že se jedná o Seungmina. Chan zrovna vylézal ze svého doupěte, takže zašel otevřít. Z obýváku nejde vydět do vstupní chodbičky a proto dvojice pisatelů pouze poslouchala situaci.

„Čauky, Seugmin-e?“ zarazí se Chan poté, co uvidí dva neznámé chlapce stojící za ním. Oba mlčky mávají a snaží se vypadat co nejvíce v klidu.

„Ahoj, Chane! Můžeš laskavě říct Jisungovi, aby sem přišel?!“ zakřičí schválně naštvaně dovnitř bytu, aby ho slyšel samotný Jisung.

Neznámí se nad jménem Jisung zarazí a v očích nejmladšího jsou zas a znova vidět malé jiskřičky. Chan si toho také všimnul.

„Copak se děje, že máš jiskřiček plný oči?“ zasměje se, ale tak, aby to bylo pohodové a ne naopak vysmívající se. Mezitím Seungmin odešel do obýváku za kreativní dvojicí a dva noví byli pozváni dovnitř.

„To je TEN Jisung?“ zeptá se opatrně Jeongin.

Chan se nad jeho projevováním pousměje. „Nevím, kdo je TEN Jisung. Ale já jsem Bang Chan! Těší mě! A stačí mi říkat Chan,“ představí se Chan, tak jak to dělával v poslední době dost často. Jeonginovi se vybaví, jak se choval v jeho snu. Působil úplně stejně příjemně, jako v realitě.

„Já jsem Yang Jeongin!“ vykřikne a podá Chanovi ruku.

„Kim Woojin! Rád tě poznávám,“ a udělá přesně to samé jako jeho kamarád předtím.

„Taky vás rád poznávám! Tak pojďte za mnou!“ zavelí Chan jakmile uslyší Seungmina, který je požádal, ať přijdou do obýváku.

„No konečně vás Seungmin sehnal!“ vykřikne Jeonginův idol a rozhodí ruce směrem k nim.

Jeongin a Woojin se nestačí divit svým očím a vlastně úplně všemu. Právě před nimi stojí Jisung z Jiffell.

„Jak konečně?! Trvalo mi to jenom den!“ začne se Seungmin bránit a zbytek se tomu jen tiše směje.

„Vítejte tady u mě doma!“ ignoruje Jisung naštvaného Seungmina za jeho zády. „Chtěl bych vám jenom říct, že jste mě včera dost zaujali -a ne jenom mě- a proto bych vám chtěl nabídnout, jestli byste se nechtěli přidat k naší zcela nové skupině?“ vyhrkne na ně tunu informací, ale i tak se nyní nejstarší a nejmladší nestačí divit.

„Jooo!!!“ vykřikne Jeongin a Woojin jen slušně zakývá, že nabídku přijímá.

„Skvělý!!“ vykřikne Jisung nazpět a celá místnost nyní působí jako školka, která má nastarosti jen dvě děti.

„Co je skvělý?“ objeví se Felix mezi trámem společně s Hyunjinem. Pak si konečně všimne dvou nových tváří. „Uuhh... O co jde?“ zeptá se Felix s Hyunjinem navzájem.

Nikdo nestihne odpovědět a už se vynoří Minho se stejnou otázkou: „Uhhmm... O co jde?“

„Jo, to bysme taky rádi věděli,“ řekne rozumný Woojin.

Jisung se začne hlasitě smát.

„Co je?“ zeptá se Minho.

„Ale nic... Jenom mi přijde vtipný, jak nikdo kromě mě neví, o co jde.“

*****

Hurááá!!!

Fakt jsem stihla dvě kapitoly!!💙✨

Takže tady máte vánoční dárek ode mě!💙🎁🎄

Doufám, že se líbí~

FELIX NAVIDAD
MARRY CHRISmas

Užívejte Vánoce a přeji hodně pohody a klidu~💙✨

Čauveees~