You Ready? LET'S GO!!

~21~

„Woojine...“ zašeptal Jeongin mimo mikrofon a kamaráda zatahal za rukáv, aby měl jistotu, že ho slyší. „Podívej se před vchod do tanečního studia...“ řekne a z jeho hlasu jde vypozorovat nervozita.

Woojin odtáhne mikrofon a podívá se tím směrem, který mu byl řečený. „No to snad ne...“ poleká se, ale na tváři se mu nezapomene zformovat úsměv.

Právě si oba všimli jásajícího Jisunga a Felixe, jak jim mávají a tleskají a posílají všelijaká srdíčka. Jsou snad tak nadšení z jejich zpěvu? Oba v to moc věří. A věří oprávněně, protože je z toho Jisung s Felixem opravdu bez sebe.

Jeonginovi neuniklo ani pět dalších chlapců, kteří postávali za jeho idoly. Nachvíli svůj zrak obrátil i na ostatní v publiku a přidal se k Woojinově děkovací řeči před druhou písničkou.

Když pohlédl zpět před vchod, kde ještě před chvílí stála jeho oblíbená dvojice, nikdo tam nebyl. Jakoby se vypařili. Ale všiml si jedné postavy mizící ve vchodových dveřích. Došlo mu, že mířili do tanečního studia. Odzpíval s kamarádem zbytek připravených písní a dostalo se jim velikého potlesku, který si stoprocentně zasloužili. Jejich tvrdá práce byla opravdu poznat.

„Oni nás viděli a slyšeli...“ začne si Jeongin uvědomovat, co se přihodilo.

„Ano, viděli i slyšeli,“ ujistí ho Woojin.

„A tleskali nám...“ řekne a kouká do blba, mezitím co si přehrává vzpomínku ze dneška.

„Ehe... Tleskali,“ zareaguje Woojin a párkrár ho poplácá po hlavě za účelem, vrátit ho do reality. „A taky nám poslali fůru srdíček a na dálku nás chválili a pištěli.“

Na Jeonginově tváři se začal formovat nepopsatelně veliký úsměv. „Já jsem tak rád, že z nás měli radost,“ skoro zapiští nadšením.

„Já taky... Ale dostal mě Felixovo výraz,“ začne se smát ten starší a přiměje ke smíchu i mladšího.

Ale Jeonginovy myšlenky začaly po chvíli proudit jinak. Představoval si, že mají skupinu. Že jich je hodně. Že jsou šťastní a dělají to, co chtějí a co je jejich životem. Ani by se nedivil, kdyby se mu o tom zdálo.

„Tak jdem chrnět. Koneckonců, si to zasloužíme,“ prohlásil Woojin potom, co si zívnul a do toho si všimnul nepřítomného pohledu jeho kamaráda.

Jeongin se v rychlosti otočí a souhlasí s návrhem. Přichystal si matraci, kterou mu Woojin půjčil. Vlastně jako vždycky když u něj přespává. Zachumlá se do deky, popřejí si navzájem dobrou noc a netrvá dlouho a Jeongin tvrdě usne. A aniž by o tom rozhodl, v hlavě se mu pomalu vytvářel sen, který začal až nepředstavitelným způsobem.

~~~~~~

Moooc se omlouvám za moje nepsaní 😫, ale sehnat si čas je někdy fakt těžký. A ještě když do toho máte pocit, že vám to nejde a píšete blbosti, tak je to taky něco.

Ale tak snad se to pořád líbí a doufám, že jste zvědaví na Jeonginovo sen (popravdě... Ani já nevím, co mám čekat od svojí občas přehnaně veliký fantazie - asi se sama sebe bojím xdd)

Jinak děkuji za čtení❤💜✨

Čauveeees!!😘