*den vystoupení*
Skupina chlapců stojí asi o dvě ulice dál od místa konání vystoupení. Mají výhled přímo na hromadějící se lidi, kteří se skládají převážně z fanoušků Jiffell.
„Já jsem tak nervní,“ oklepává se Jisung, stále stojíc na stejném místě.
„Nežívíš se tím náhodou?“ zeptá se nechápající Seungmin.
„No jo...ale takhle velký to nikdy nebylo,“ blonďák si dá ruce za hlavu a dívá se přímo na stále se hromadějící dav.
„Sungu, řeknu to takhle, máš z nás všech asi nejvíc energie, máš talent a do toho tě to moc baví...ty nemusíš být nervní,“ objeví se za ním Minho a rukou ho poplácá po zádech. Věnuje Jisungovi úsměv a ten se na něj otočí a usměje se také. Chvíli si hledí do očí, ale na Jisungovi začne být znát mírná nervozita. Jenže i tak pohled neodvrátí, tak to udělá Minho, který zpozoroval, že je to Jisungovi nepříjemné.
„To není nervozita,“ přiřítí si to k nim Jeongin. „Jisung je jenom až moc natěšenej. Věř mi, znám to.“
„Kluci!“ zakřičí Chan na skupinu. „Máme třičtvrtě hodiny do začátku, měli bysme se dostat do toho stanu, co nám ředitel zařídil. Musíme se protáhnout, přidělat mikrofony, znovu si připomenout, jak to bude probíhat,“ vysvětlí a všichni přikyvují a rozchází se. Nemůžou jít jako jedna skupina, jinak by byli moc nápadní.
Chan jde první se svým australským společníkem.
„Tak co, Channie? Těšíš se?“ zeptá se Felix.
„Moc,“ usměje se spokojeně. „Jestli se to fakt povede, tak jak jsme to trénovali, nebudu schopnej dostatečně vyjádřit svojí radost. Bude to nezapomenutelnej zážitek.“
„Už teď to je nezapomenutelnej zážitek,“ opraví ho zrzek.
Chan jen něco na styl souhlasu zamumlá. „Jak to jde vůbec s Changbinem?“ zeptá se znenadání.
Felixe ta otázka zarazí, ale je jasné, že se Chan stará. Jako správný tatíček.
„Noo...chodíme spolu teprv tři dny...ale je to skvělý!“ začne se rozplývat nad jeho vlastním vztahem. „Jenom škoda, že to zatím tajíme před ostatíma. Je celkem těžký dělat jakože nic, když mu přitom můžu dát pusu na tvář, protože má hlavu na mým rameni...“ Felix si začne stěžovat a dokonce je i trochu smutný. Ale Chana to rozesměje.„Notaaak, Lixi, nebuď z toho takovej smutnej. Stačí jim to říct a nic tajit nemusíte.“
„Ne! Ještě ne, to je moc brzo!“ vykřikne Felix. Naštěstí už došli ke stanu, takže tahle konverzace nemusí pokračovat.
„Ahoj Leo, čau Jayi,“ pozdraví oba dva své kamarády, kteří přišli pomoct s přípravou prostoru a zvuku.
„Čauky, kde máte ostatní?“ zarazí se Jay.
„Příjdou za chvíli. Nemohli jsme jít jako jedna skupina,“ vysvětlí mu Chan.
„Bylo by ale fajn, aby už přišli. Musíme vám nachystat mikrofony a tak,“ řekne Leo, který je při tom zabraný do shánění mikrofonů.
Po téhle větě se do stanu začnou řítit všichni chlapci. Jeden přes druhého křičí pozdravy. Stan je teď jedním velkým povídajícím hloučkem.
„Klídek, klídek!“ upoutává Chan pozornost. „Na kecání není čas! Všichni protáhnout, pak pro mikrofony a začnem se chystat! Až budete protažený, ještě jednou si projdeme, jak to bude probíhat. Tak a teď do práce!“ rozkáže a protahovačka může začít.
„Teď potřebuju, abyste šli všichni sem!“ zakřičí Leo přes stan po asi 20 minutách.
Skupina, jako na rozkaz, začne vytvářet řadu.„Jisung a Felix můžou mít mikrofony v pohodě venku, ale vy ostatní si je musíte nějak schovat, když nějakou dobu budete stát mezi divákama,“ vysvětluje Jay. „Chris a Changbin to mají lehký, maj mikrofon do ruky, ale vy ostatní máte headset mikráky, takže by se vám hodilo něco přes hlavu, při nejlepším kapuca, aby nebyly vidět.“
Woojin, Minho, Hyunjin, Seungmin a Jeongin si sehnali mikiny s kapucí, Chan a Changbin šikovně schovali mikrofony a Felix s Jisungem jsou připraveni to všechno konečně odstartovat.
„Můžem?“ otočí se Jisung na zbytek skupiny a všechny jednotlivě přejede pohledem, končíc u Felixe.
Všichni sebevědomě kývnou, opustí stan a rozestaví se mezi diváky.
Jisung se zadívá na svého dlouholetého kamaráda.
„Je to tady, Lixi,“ usměje se.
„Já vím,“ utvoří se Felixovi na tváři americký (nebo spíše australský?) úsměv.
„Jdem na to!“„Vzhůru za naším velkým snem.“
Odhrnou plachtu a dav začne jásat, křičet a pištět.
*Kluci ze studia ten plac fakt dobře zařídili,* pomyslí si Jisung při prvním pohledu na improvizovanou stage. Prohlédne si publikum. Takový příval štěstí najednou ho dosud asi nikdy nepotkal. Pokud by zrzek, stojící opodál, nezačal mluvit, byl by schopný zírat kolem ještě dlouho.
„Nazdaaaaar, LIDIIII!!“ rozkřikne Felix a fanoušci zvýší hlasitost.
„Doufám, že jste připravený na celej dnešní výstup,“ rozpovídá se Jisung. „A když myslím celej, myslím fakt celej...věřte mi, pokud tu zůstanete do konce a vydržíte s náma stručnou historii Jiffell, nebudete litovat.“ Mrkne jedním okem. Stále si prohlíží dav. Nejdříve objeví Chana, pak najednou Jeongina s Woojinem, a netrvalo dlouho a našel i Minha. Spokojeně se usmíval a tiše obdivoval Jisungovu schopnost mluvit před tolika lidmi. Jisung mu vrátil úsměv a starší ho ještě z dálky podpořil.
„Co takhle začít naší první písničkou? To bude dobrej začátek, nemyslíš?“ zahraje přehnaně Felix.
„Hmmm, myslím si, že by to bylo super,“ pomůže zrzkovi ve hraní i Han.
„Tak prosím potlesk pro nás a pro první píseň - See My Aim!!“
Početná většina přihlížejících zvýší hlasitost řevu a pištění alespoň o tisíc procent. Chudáci kluci v hledišti. Tedy kromě Jeongina a Woojina, kteří se chovají stejně.
„Woooaaah,“ vydechne nadšeně Felix.
„To bylo outro z našeho posledního alba, Lixi,“ podívá se Jisung na kamaráda. Z ničeho nic se šibalsky uculí. „Víš, co to znamená?“
Felix se tváří úplně stejně. „No já to vím, ale ví to naši věrní posluchači?“ otočí se k publiku, které řve hlavně slovo "NE". Sedm chlapců v publiku se začne nenápadně přibližovat k placu.
„Vím o někom, kdo o tom ví určitě,“ napíná fanoušky Jisung a nezapomíná při tom hledat zbytek týmu.
Felix se zasměje. „Dobře...víte, jak jsme před nějakou dobou dávali na sociální sítě informaci, že pro vás máme překvápko?“ zeptá se Felix publika, které řve odpověď. „A že už možná nebudeme Jiffell?“
Jisung pokyne rukou, jako znamení a vykřikne: „Přesně tohle je ten důvod!“
•••••••••••••••••••
Hmmmm🤔
Pořád nemám náladu na omluvyTakže co takhle triple update?😁😇😏✨
ČTEŠ
You Ready? LET'S GO!!
FanfictionStray Kids jako obyčejní kluci co mají sen? I to jde. Ale co když se navzájem neznají? Je možné, aby osud zvládl svou práci? Příběh o tom, jak se i lidé musí snažit, aby dosáhli svého a aby potkali toho, kdo je jejich osudem. Překonávání sebe samého...