Jay se podívá na papír před ním, který mu slouží jako pomoc při nahrávání. „Kdo vymyslel ten název?“ zeptá se udiveně.
Changbin nenápadně zvedne ruku. „Já.“
„Jakej to má mít smysl?“ zeptá se pan král nahrávacího studia.
„No...“ dá se Changbin do vysvětlování, „Je to spojení slov "Hell" jako peklo a "Elevator" jako výtah. Takže Hellevator,“ řekne a pozoruje Jayův spokojený a užaslý výraz.
„Aha...tak to je dost dobrý... Řeknete mi i význam písničky? Proč jste jí tak pojmenovali? Co má lidem...uh... předat?“ zeptá se ještě.
„Jak jako "MI"? Snad "NÁM" ne? Já tu taky pracuju a docela rád bych to věděl,“ rozhořčí se Leo a nafoukne pusu.
„Jasně, promiň, zlato,“ uculí se Jay a rozcuchá Leovi vlasy.
„Máš jediný štěstí, že jsem schopnej ti odpustit všechno!“ zasměje se nazpátek a sundá Jayovo ruku z jeho hlavy.
Ostatní je zaraženě pozorovali a Hyunjin se potichu zeptá Seungmina: „Vážně mu řekl "Zlato"?“ Bohužel se nezeptal dostatečně potichu.
„Jo, řekl jsem mu "Zlato"! Svýho přítele mám právo oslovovat jak chci a myslím si, že tohle oslovení mu zrovna dvakrát nevadí,“ obhájí se a Chan se plácne do čela. Všichni zaraženě mlčí a snaží se si uvědomit, co teď slyšeli.
„Oni neví, že spolu chodíte, magoři,“ zasměje se po zkontrolování výrazů ostatních.
„Vidíte! Mezitím, co my se oslovujem "Zlato", nám Chan říká "Magoři"! Chudáci...takovej špatnej vzor máte...“ zavtipkuje Leo a způsobí tak smích celé místnosti.
„Dobře, konec vtipných chvilek a jdem na to!“ zavelí Jay, jakožto veliký velitel ve studiu.
Ostatní souhlasí a dají se nejdříve do vysvětlování a pak do nahrávání jejich první, dlouhé, společně vytvořené písně.
Po asi dvou hodinové práci, kdy jsou všichni naprosto spokojení, se Chan rozhodne jim ukázat trénovací sál, o kterém jim předtím říkal.
Pro taneční trojici je to ráj. Tři stěny pokryté zrcadly. U té čtvrté jsou police a stůl, zřejmě pro odkládaní věcí. Veliké repráky a přehrávač. V sále, ve výklenku, také nechybí odpočinkový kout s gauči a křesli a malým slolkem.
„Vítejte! Můžu se zeptat ředitele, jestli tady můžem trénovat. Je to fajn chlapík, takže si myslím, že nám to dovolí, dokonce i zadarmo,“ řekne Chan poté, co jako poslední vstoupí do sálu.
„To je naprosto dokonalý!“ vykřikne Hyunjin a prohlíží si sál.
„Hele... Když už to máme nahraný a máme tu písničku u sebe... Nemůžem vám to ukázat a rovnou vás to začít učit?“ zeptá se Minho a oči mu září štěstím a nadšením, dokonce více než momentálně Jeonginovi.
„Proč ne!“ rozzáří se Chan.
„Nevím proč, ale hrozně se na to těším,“ ozve se nečekaně od Seungmina. Většina chlapců se podiveně zatváří, ale pak se začnou věnovat tanečníkům, kteří se chystají vysvětlit, jak co bude. Pro lepší orientaci ostatních se rozhodli jim to předvést. Sice tři z nich nezatančí všech devět, ale alespoň si to ostatní zvládnou představit.
Hotová píseň začla hrát a nikdo nevěděl, nad čím žasnout dřív. Jestli nad jejich první povedenou prací a nebo tančící trojicí.
Vedou si opravdu skvěle. Nebo se tak minimálně všichni tváří. Pomalu se dostali ke konci.
ČTEŠ
You Ready? LET'S GO!!
FanfictionStray Kids jako obyčejní kluci co mají sen? I to jde. Ale co když se navzájem neznají? Je možné, aby osud zvládl svou práci? Příběh o tom, jak se i lidé musí snažit, aby dosáhli svého a aby potkali toho, kdo je jejich osudem. Překonávání sebe samého...