You Ready? LET'S GO!!

~46~

*týden po vystoupení*

„Vzhůru zase do studia!!“ rozkřikne se Felix po bytě. Stále v jeho starém bytě, který sdílí s Jisungem. Jenže se tu nyní nenachází jen oni dva. Je s nimi Changbin (jak překvapivé, když tu má přítele), Chan, který už tu z nějakého důvodu skoro bydlí a Seungmin, který přišel s Chanem po práci.

„Doufám, že si pořád pamatujete text těch dvou novejch písniček,“ pohrozí Chan, který na nich s Hanem a Changbinem pracoval.

„Hele, víš moc dobře, že Spread My Wings bych zapomenout nemoh, na to to mám až moc rád,“ opře se o opěradno brunet a zkříží ruce na hrudníku.

„Pravda...“ zamyslí se nejstarší osoba v bytě.

„Tak jdEmEeeEeeEE!!“ vydá Felix zvláštní, až nepopsatelný zvuk a začne lomcovat Changbinovi s rameny. Chudák kluk o ně asi právě přišel.
„Kde je Jisung?!“ zrzek se skoro naštve, div neplive kolem sebe oheň.

„Ten už šel, ne?“ zeptá se nejmladší v bytě nejistě.

„Jo...odešel už asi před hodinou,“ probere se Changbin z jízdy na řetízáku, kterou má Felix na svědomí. Jenže na řetízáku je teď momentálně Felixovo myšlení.

„Já ho vůbec neviděl odcházet, ani mi nic neřek,“ vyšpulí spodní ret.

„Říkal to všem, že se rozhodl jít dřív,“ podotkne Chan.

„Ale ty jsi pekl sušenky -který teda byly moc dobrý- měls při tom puštěný písničky, volume bylo tak na 200 a do toho sis zvládal i trsat,“ popíše mu Seungmin úplně přesně jeho pečení. „Takže se nedivím, žes ho neviděl ani neslyšel odcházet,“ dodá po chvíli a zrzek v hanbě schová hlavu mezi ramena.

„Nebuď smutnej,“ obejme Changbin Felixe. „Jdeme přeci nahrávat písničky a vydáme první minialbum, nemůžeš být smutnej,“ vyšpulí schválně pusu a Felix má co dělat, aby se nerozplynul. Kouká se na černovláska se srdíčky místo očí a v bytě se roznese trapné ticho, ve kterém Seungmin s malým znechucením a překvapením kouká na sladký, ale stále utajený pár. Chanovi to je jedno, protože o nich ví, ale i tak je na jeho tváři patrný úsměv. Radši sleduje displej mobilu, aby nepropadl hlasitému smíchu.

„Ehm...já...vám nerad ruším vaše cosi tady, ale za chvíli máme sraz ve studiu, tak by bylo možná fajn vyrazit...“ promluví ne moc nahlas a tajný pár chlapců se rázem změní na pár rajčat.

Blonďák si bobaveně odfrkne, radši rychle vypne mobil a zajde si obout boty.
„Tak pojďte, ať tam pak zbytečně nečekají!“
Spakují se a odejdou.

„Hele...když už byla řeč o Jisungovi...nepřišel vám nějakej divnej, než odešel...?“ zeptá se starostlivě a nečekaně Changbin po cestě do studia.

Chan se rozhodne mluvit. „Když jsem šel spát...potkal jsem ho v kuchyni jak cosi zapíjí a popotahuje...“ Zmateně se zahledí na Felixe: „Co bere za prášky?“ zeptá se s jistotou, že si nějaký prášek bral.

Felix náhle zesmutní. „Prosil mě, ať to nikomu neříkám, ale teď se o něj bojím, takže to řeknu...“ vydechne a nadechne se.
„Bere prášky na spaní...ale jenom někdy...když zrovna nemůže spát...“ sklopí pohled. „Dřív bral i antidepresiva, ale jakmile jsme začli s hudbou, už je nikdy nepotřeboval...a taky doufám, že už je potřebovat nebude...“ udělá kratší pauzu. „Bojím se, že se mu vrací jeho starý strach...vlastně... Si myslím, že už se vrátil, ale zatím mi o tom neřekl...“

*o hodinu dříve ve studiu*
*Minho's POV*

„PROBOHAAAA!!“ zařvu možná až moc nahlas a rukama si chytnu hlavu.