Světlo a tma ✔️

•13•

Za celý víkend jsem skoro nevylezla z pokoje. Nikdo nechtěl jít ven, protože počasí už to nedovolovalo. V sobotu ráno se vrátila Cassidy s hroznou migrénou a slyšela jsem jí v poledne zvracet. Opravdu to na tom večírku hodně přehnala.

O Sam jsem vůbec nic nevěděla, protože na mé zprávy neodpovídala. Myslím, že po tom, co v pátek vyváděla, prospala celý víkend.

Pondělní rána jsem vždy nesnášela. Kdo by je měl taky rád, že? Udělala jsem svojí každodenní rutinu, v kuchyni se potkala s tátou, který se nějak rozpovídal a vyprávěl mi o firmě. Vnímala jsem ho jen napůl, protože mě to po pravdě vůbec nezajímalo. Skoro jsem u jeho vyprávění usínala. Když se v kuchyni objevila Cassidy a táta zaměřil veškerou pozornost na ní, v duchu jsem jí děkovala a nenápadně se vypařila ven.

„Caroline! Dlouho jsem tě neviděl," zavolal na mě James, který zrovna vycházel z domu.

Tiše jsem zaklela. „Viděli jsme se v pátek," odsekla jsem a zamířila co nejrychleji k autu. Po ránu jsem na něj náladu opravdu neměla.

James se na mě uraženě podíval. „To je dlouhá doba."

Protočila jsem nad tím oči. Když si všiml mého nezájmu, hned pokračoval. „Tak se uvidíme večer."

Najednou jsem byla úplně vzhůru. „Jak jako večer?" zeptala jsem se překvapeně a konečně se mu plně věnovala. Večer se určitě neuvidíme.

„Ty to nevíš?" zeptal se naoko nechápavě, ale já za tou jeho maskou poznala, jak si to užívá.

„Jamesi, o co jde?" štěkla jsem nevrle.

Za mnou se otevřely dveře, ve kterých stál táta s hrnkem kávy v ruce. „Jde o to, že James a jeho strýc jsou dnes pozváni k nám na večeři. Já ti to neřekl?" zeptal se a podrbal se na hlavě.

„Ne," sykla jsem popuzeně. O takové důležité informaci se mi přeci jen mohl někdo zmínit. Zařídila bych si program, abych se doma nemusela ukazovat.

„Asi jsem zapomněl. Jak se máš Jamesi?" zavolal s úsměvem na našeho souseda.

„Mám se dobře. Už se těším na tu večeři," usmál se James a já nad jeho přehnaně milým hlasem protočila oči.

„To já taky. Zatím se měj," mávnul na něj táta a zašel zase do domu, z kterého vylezla Cassidy.

„Nestíháme," křikla na mě a vlezla do auta. Myslím, že si Jamese ani nevšimla. Já ho pro jistotu ignorovala a šla do auta za Cass.

***

„Tak a dost. Mám toho dost Caroline. Od rána se tváříš jako na pohřbu. Co se děje?" vyletěla na mě po druhé hodině Sam. Ani jsem se jí nedivila. Celý den jsem byla otrávená a děsila se večera.

Podívala jsem se na ní a z jejího pohledu jsem usoudila, že chce pravdu, tak jsem jí tedy vše řekla. Sam ale zareagovala úplně opačně, než jsem chtěla. Nadšeně začala poskakovat.

Sam byla překvapivě v dobré náladě. Tajemného kluka, kterého potkala u Ricka ani jednou nezmínila. Usuzovala jsem, že ho na večírku už neviděla. Možná ho vážně přestala hledat. O pátku nemluvila a dělala, jako, že se to nestalo. Vyhovovalo mi to, protože jsem vůbec neměla náladu ten pátek ještě řešit.

„Nech toho," sykla jsem a ukázala jí na druhou stranu chodby, kde zrovna šel James s partou.

„No tak promiň, ale já si nemůžu pomoct," usmála se a já nad tím protočila oči. „Už jsi mu nějak vrátila to s tím oblečením?" zeptala se mě na místo toho.