Světlo a tma ✔️

•8•

„Už aby byl víkend," stěžovala si Sam, když nám učitelka rozdávala testy z matiky a ona si ten svůj zoufale prohlížela.

„Slečno Andersonová, počítám s vámi na opravnou písemku. Pokud neznáte základy, nevím, jak byste si vedla v tomhle ročníku, protože to budete potřebovat," otočila se na Sam naše učitelka.

„A je to nutné?" zeptala se s nadějí v hlase Sam.

„Samozřejmě," odpověděla učitelka Waltersová a dál si Sam už nevšímala.

„Já tomu vůbec nerozumím," zakňučela Sam.

„To jsme na tom stejně." Povzdychla jsem si.

„Máš dvojku, tak netvrď, že tomu nerozumíš," prskla na mě.

„To bylo jen štěstí," pokrčila jsem rameny a dál už to neřešila. Hodina utíkala mučivě pomalu. Ještě, že po téhle hodině byl oběd. Odpočítávala jsem minuty do zvonění a strašně se nudila. Když konečně zazněl zvuk ohlašující konec hodiny, vyrazila jsem se Sam směrem k jídelně.

„Ahoj Caroline," pozdravil mě Oliver, který šel zrovna v protisměru a povídal si se skupinou kluků, kteří byli asi z basketu.

„Ahoj Olivere," usmála jsem se. Sam nad tím jen zakroutila hlavou a dál už to nekomentovala.

V jídelně bylo dnes extrémně narváno. Prorvala jsem se k pultu s jídlem a vzala si svojí porci.

„Caroline!" zavolal na mě někdo. Otočila jsem se za hlasem.

„Dnes si nic neplánuj. Jedeme domů spolu," usmála se na mě Cassidy a zase někam odběhla. Nechápala jsem její chování. Zajímalo by mě, co má tak důležitého, že mě žádala, abych si na dnešek nic neplánovala.

***

„Carrie, můžeš s tím přestat a jít sem?!" zakřičela za mnou Cassidy. Já byla v kuchyni a skoro se válela smíchy na zemi.

Když jsme přijely domů, Cassidy za mnou přišla, že se mnou chce probrat nějakého kluka. S Cassidy jsme tohle spolu nikdy neřešily. Hlavně o tom ona nikdy nemluvila. Nikdy mi neřekla, kdo se jí líbí a já jí taky ne. Věděla jsem jen o Jamesovi, ale na to jsem přišla kvůli tomu, že pokaždé, když jsme ho potkaly, Cassidy zrudla a začala koktat.

Navíc jsem se nemohla přestat smát kvůli tomu, že to chtěla rozebírat se mnou, když nemám prakticky skoro žádné zkušenosti s kluky. Ona měla na rozdíl ode mě už několik vztahů, tak mi připadalo vtipné, že to chce řešit právě se mnou.

„Ty chceš, abych ti já radila s klukem? Ty musíš být hodně zoufalá," smála jsem se a snažila se dojít k ní do obýváku. Když jsem se uklidnila a posadila vedle ní, tvářila se, jako by už ztratila chuť o tom mluvit. „Tak mluv," pobídla jsem jí.

„Už ses uklidnila?" zeptala se podezíravě. Já jen přikývla a snažila se tvářit vážně. Zhluboka se nadechla a zadívala se před sebe. „Tak jo, líbí se mi jeden kluk, ale podle mě ani neví, že existuju a já nevím, co mám dělat."

Protočila jsem nad tím oči. „Cassidy, každý kluk na naší škole ví, že existuješ," uklidnila jsem jí.

„Ale s ním to je jiný. Mám pocit, že o mě nemá zájem. Pokaždé když s ním mluvím, zdá se mi, jako by mě vůbec neposlouchal," povzdychla si.

„Jak se jmenuje?" zeptala jsem se jí.

„To ti neřeknu," zamumlala a sklopila oči.

„A jak ti mám pomoct, když nevím, kdo to je?" Cass mlčky seděla vedle mě a dívala se do země. „Tak moment. Je to James?"