Světlo a tma ✔️

•1•

O DESET LET POZDĚJI

Dnes byl první školní den. Probudila jsem se celkem brzy, takže mi zbyl ještě čas na ranní sprchu. Hodila jsem na sebe první věci, které mi padly pod ruku a s batohem přes rameno vyrazila do přízemí na snídani.

Cassidy už seděla u stolu a snídala bílý jogurt. Občas jsem opravdu nechápala, jak to dělala, že neměla celé dny hlad. Já bez pořádné snídaně neměla chuť ani vylézt z domu.

„Ahoj," pozdravila a víc se už o mě nezajímala. Měla na sobě světle růžové šaty a bílé lodičky. Své vlasy měla navlněné a byla lehce nalíčená.

Podívala jsem se na své oblečení a musela se uchechtnout. Tady byl přesně vidět ten rozdíl mezi námi. Měla jsem černé upnuté džíny s dírami na kolenou a bílé triko s nápisem nějaké rockové skupiny. K tomu vysoké boty a mé vlasy vypadaly, jako bych se ráno ani nečesala.

I když jsme s Cassidy byly dvouvaječná dvojčata, vůbec jsme na sestry nevypadaly. Řekla bych, že jedinou naší podobností byly stejné zelené oči.

Cassidy byla celá máma. Vypadala jako andílek. Měla dlouhé blonďaté vlasy a kouzelný úsměv. Byla chytrá, což dokazovaly její známky ve škole. Přátelská, milá, vtipná. Ve školní jídelně seděla u stolu s nejoblíbenějšími lidmi a byli do ní zamilovaní snad všichni kluci ze školy. Na co sáhla, to se jí podařilo. Prostě perfektní dcera a pravý opak mě.

Teta Sally vždy říká, že jsem jako táta v mých letech akorát v holčičí verzi. Měla jsem dlouhé světlounce hnědé vlasy. Nebyla jsem tak chytrá jako Cassidy a ani přátelská. Ve škole mé známky sice nebyla špatné, ale kdybych se snažila, mohly by být ještě lepší. Když už jsem se nějakému klukovi líbím, tak to byl většinou nějaký pořádně divný kluk.

U nás doma to bylo vždy tak, že hlavní slovo měla Cassidy. Ne, že by mě naši neměli rádi. Cassidy byla prostě to dokonalé dítě a já až to druhé.

Není to tak, že bychom se s Cassidy nesnášely. Vlastně jsme se vždy měly celkem rády. To snad ani nejde nemít rád své dvojče, ale ve škole jsme spolu prostě nemluvily. Šlo o to, že každá měla svojí vlastní skupinu přátel, do které ta druhá nezapadala. Proto jsme si spolu normálně mohly promluvit pouze doma. Ve škole jsme se skoro vůbec nevídaly, a když už, tak jen na hodinách, kdy jsme každá seděla na druhé straně třídy. Myslím, že dost lidí ze školy ani nevědělo, že my dvě jsme sestry.

„Mami, kdy se vrátí táta?" zeptala jsem se mamky, která zrovna pobíhala po kuchyni a něco hledala.

„Ještě nevím. Říkal, že možná zítra, ale řeší tam nějaký problém, tak asi až později," odpověděla mi nepřítomně a přehrabovala se přitom ve své kabelce. „Neviděly jste můj mobil?"

„Byl v jídelně na stole," zamumlala Cassidy. Mamka se na ní vděčně usmála a odběhla do jídelny. Zatímco já si uřízla pořádný kus koláče a posadila se naproti Cassidy.

„Sluší ti to," usmála jsem se na sestru.

Cass se také usmála a prohlédla si mě. „Díky. Ty by sis taky mohla obléct něco slavnostnějšího. Je to první školní den," poučila mě.

„Šaty si na sebe nevezmu," ušklíbla jsem se.

Cassidy se zasmála. „Já vím, ale aspoň jsem to zkusila."

Nadšeně mi začala vyprávět o začátku nového roku, o novém učiteli na fyziku, kterého pár našich spolužaček potkalo a spoustě dalších nepodstatných věcí.

„Počkám venku," informovala jsem jí, když jsem do sebe naházela svou snídani v rekordním čase. Zrovna dnes jsem moc hovorná nebyla.

Vyšla jsem z hlavních dveří a pokračovala ke kraji ulice, kde bylo zaparkované auto.