Světlo a tma ✔️

•41•

Ráno jsem se probudila a zjistila, že mě bolí v krku. James měl nakonec pravdu, když říkal, že budu nemocná. Šla jsem ještě v pyžamu do kuchyně a požádala jsem mámu, jestli by mě omluvila ve škole. Ta si mě prohlédla a přikázala mi změřit si teplotu. Měla jsem lehce zvýšenou, takže mi nakázala zůstat celý den v posteli.

Rozloučila jsem se s Cass a mámou a potom se vrátila do svého pokoje, kde jsem padla do postele. V té chvíli se ozval zvonek. Zaskučela jsem do polštáře a vyhrabala se z postele ven. Sešla jsem do přízemí, abych otevřela, tomu, kdo se k nám snaží dostat v půl osmé ráno. Za dveřmi stál James.

„Co tady děláš?" zeptala jsem se. On nic neodpověděl a protáhl se kolem mě do domu. Při tom pohybu jsem ucítila jeho vůni, která mě dokázala na dost dlouhou dobu omámit. Rázoval si to rovnou do kuchyně. Zavřela jsem a šla za ním. On nalil do konvice vodu a dal jí vařit.

„Co tady děláš?" zeptala jsem se znovu

Konečně se na mě otočil. „Včera jsem ti říkal, že budeš nemocná. Měl jsem pravdu, takže teď běž do postele a já ti přinesu čaj." Šokovaně jsem na něj zírala.

„A neměl bys jít náhodou do školy?" nadhodila jsem.

„Ne, to není důležitý." Mávl rukou a podíval se do země. Chtěla jsem něco namítnout, protože právě nazval školu nedůležitou, ale byla jsem přerušena. „Sakra, ty jsi tady bosa? Běž okamžitě do postele." Rozkázal mi.

Bez námitek jsem tedy odešla k sobě do pokoje a zalezla do postele. Nechápu proč je tady. Buď si přišel hrát na chůvu, nebo ode mě něco potřebuje. Ta druhá možnost je pravděpodobnější.

Za chvíli jsem uslyšela na chodbě kroky a hned na to vešel do mého pokoje James s hrnkem čaje v ruce.

„Díky." Nepatrně jsem se na něj usmála a převzala si od něj hrnek.

Posadil se na kraj postele. „Za to, že jsi nemocná, můžu já. Fakt mě to mrzí."

„Za to nemůžeš ty."

„Ale jo. Promiň."

To se mi právě omluvil? Co se to s ním stalo? Normálně by řekl, že si za to můžu sama a teď ještě přizná, že to je jeho vina.

Najednou se zvedl z postele. „Uvařím ti polívku." Oznámil.

„Tak to ani náhodou. Ty půjdeš pěkně domů, protože jinak to ode mě chytneš taky." Protestovala jsem.

„Jsem odolný." Pokrčil rameny a odešel z mého pokoje. Poraženecky jsem si povzdychla a zalezla znovu do postele. Za chvíli se mi podařilo usnout.

***

Probudila mě strašná zima. Otevřela jsem oči a zjistila, že u mé postele sedí James. Zase jsem oči zavřela, protože jsem byla moc unavená na to, abych je udržela otevřené. James si ale mého nepatrného pohybu všiml.

„Jak ti je?" zeptal se okamžitě.

„Nic mi není." Zamumlala jsem a přitáhla si peřinu až po bradu.

„Je ti zima?"

„Trochu." Zašeptala jsem.

Ucítila jsem na čele jeho dlaň. „Úplně hoříš. Musíš mít teplotu." Řekl starostivě. Slyšela jsem prásknutí dveří a dál bylo v pokoji ticho.

Takže jakmile zjistil, že mi je vážně zle, tak odešel. Co jiného by se od něj dalo také čekat, že?

Za chvíli se dveře znovu otevřely, ale já už to moc nevnímala. „Musíš to spolknout." Řekl James tichým hlasem kousek ode mě. Otevřela jsem oči a zjistila, že klečí u mé postele a podává mi prášek. Sáhla jsem po něm a on mi hned podal vodu, kterou jsem prášek zapila. „Nemáš hlad?"