Světlo a tma ✔️

Prolog

Seděla jsem schovaná za keřem v zadní části zahrady a čekala, až mě konečně najde. James byl nahoře na stromě a pořád se mi smál, protože já se tam bála vylézt.

Bylo to ale moc vysoko. I kdybych se nebála, nevylezla bych tam, protože jsem byla moc malá. James byl sice na svůj věk hodně malý. Byl dokonce menší než já, ale byl o více než dva roky starší a tím pádem i silnější.

„Caroline! Kdepak jsi?" křičela Cassidy. Vykoukla jsem zpoza keře a viděla jí, jak pobíhá po zahradě a snaží se mě najít. Najednou se otočila a její pohled se střetl s mým. Rychle jsem zalezla zase za keř a doufala, že si mě přeci jen nevšimla.

Slyšela jsem kroky, jak se blíží k místu, kde se schovávám. Co nejvíce jsem se skrčila a přála si, aby se otočila nebo aby si dříve všimla Jamese.

„Mám vás oba!" vykřikla Cassidy a roztáhla větve keře. Podívala se nahoru na Jamese a zakřenila se na něj. Vyběhla zpátky na místo, kde nás měla zapykat. Okamžitě jsem vyběhla za ní. James seskočil ze stromu a běžel hned v závěsu za mnou.

Cassidy nikdy neuměla běhat moc rychle a já už jí skoro měla, ale na svých zádech jsem ucítila dvě ruce, jak do mě strčily a já spadla a skončila v kaluži. Otočila jsem se a viděla rozesmátého Jamese, který mě předběhl a snažil se dohnat Cassidy. Dostihl jí a dotkl se stromu, ke kterému jsme měli všichni namířeno.

„Zase jsem vyhrál!" zakřičel vítězně. Vylezla jsem úplně mokrá z kaluže a běžela za ním. Z dlouhých vlasů mi kapala voda a moje bílé tričko, které jsem dostala od tety k narozeninám, bylo úplně špinavé. Hned jak si mě všiml, začal se smát, ale já si rozhodně nehodlala nechat tohle líbit. Znovu už ne.

„Proč jsi mě strčil, do té kaluže?" zakřičela jsem na Jamese, když jsem došla blíže k nim.

James jen pokrčil rameny. „Spadla jsi sama. Nemůžu za to, že neumíš chodit." Začal se znovu smát a Cassidy se přidala k němu.

„Ne, ty jsi mě strčil, protože jsi věděl, že bych vyhrála," hádala jsem se dál. Nechtěla jsem tentokrát ustoupit.

James se zamračil a prohrábl si své hnědé věčně rozcuchané vlasy tak, jak to měl ve zvyku. „To není pravda, vymýšlíš si. Vadí ti, že jsi zase prohrála."

„Caroline, když neumíš prohrávat, tak s námi nehraj. James by tě přeci nestrčil, jen proto, že bys vyhrála." Usmála se zamilovaně na Jamese Cassidy.

„Proč jsi na jeho straně?!" zakřičela jsem na sestru rozčíleně. To ona měla stát při mně, a ne se usmívat na něj.

„Nejsem na ničí straně. To ty si zase vymýšlíš. James prostě umí běhat rychleji než ty a tobě to vadí," zamračila se na mě a pohodila svými zlatými vlasy.

Smutně jsem se na ní podívala a ucítila v očích slzy.

„Já už s vámi nehraju." Otočila jsem se a uraženě odešla zpět do domu, abych se převlékla z toho mokrého oblečení. Po tvářích mi už tekly slzy proudem, ale ti dva to naštěstí nemohli vidět. Za sebou jsem ještě slyšela Jamesův tlumený smích. Pokračovala jsem dál a už se neotáčela. Věděla jsem, že se mi opět oba smějí. Tak jako vždy.

Jak já ho nesnáším...