Světlo a tma ✔️

Epilog

O 10 let později

Seděla jsem v autě a rozhlížela se po krajině, která mi byla povědomá. Neuvěřitelné, že budu zase po osmi letech doma.

„Mami, už tam budeme?" zakňučel Henry ze zadní sedačky.

„Už jen chvilku." Usmála jsem se na něj.

„Lásko, v kolik tam máme být?" zeptal se mě můj manžel.

„V deset."

„Tak to stihneme." Usmál se na mně a pohladil mě po stehně. Věděl, jak moc jsem se návratu domů bála.

Vrátit se po tak dlouhé době domů bylo divné. Táta slavil šedesáté narozeniny a chtěl udělat velkou oslavu, kde jsme nemohli chybět.

Zastavili jsme přede mě tak povědomým domem. Vylezla jsem ven z auta a odpoutala malou Ellie, která už začínala zase natahovat. Henry vylezl ven sám a už si prohlížel dům.

Dveře se otevřely a v nich stála máma. „No konečně! Pojďte dovnitř! Cassidy šílí, že jí nikdo nepomáhá s občerstvením." Rozhodila rukama a vyběhla nám naproti. Hned objala Henryho, kterému dala pusu na tvář a on se zašklebil.

„Ahoj, mami." Usmála jsem se a objala jí, když Henryho konečně pustila.

„Ahoj zlatíčko. Dej mi jí, já se o ní postarám." Natáhla ruce k Ellie a převzala si jí. Vešla jsem dovnitř a rozhlédla se po chodbě. Byla úplně stejná, jako před osmi lety. Na zdi visely moje a Cassidiny fotky, akorát přibyli ještě další ze dne, kdy jsme odmaturovaly, z našich svateb a samozřejmě fotky našich dětí.

„Caroline!" zvolal táta, který se snad vůbec nezměnil, až na těch pár vrásek kolem očí.

„Tati!" usmála jsem se a políbila ho na tvář.

„Olivere, rád tě vidím." Usmál se táta na Olivera a podal mu ruku, kterou Oliver stiskl a také se s ním pozdravil. Hned potom se táta pozdravil s Henrym a hned ho odváděl pryč, aby mu něco ukázal. Byla jsem vážně ráda, že ti dva spolu mají tak hezký vztah.

„Carrie!" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a už na mě skočila má sestra.

„Páni, vypadáš ještě líp, než když jsem tě viděl na posledy." Zasmál se povědomý hlas za mnou.

Otočila jsme se na dotyčného. „Tak díky, Kyle." Taky jsem se zasmála a objala ho.

„Hej, dej ruce pryč od mé ženy." Odstrčil ho ze srandy Oliver.

„Já mám svojí, nechci další." Zasmál se Kyle a objal Cassidy kolem pasu.

„Teto!" přiřítili se na mě dva úplně stejní chlapci.

„Sakra, vy jste vyrostli." Objala jsem je.

„Taky už víc zlobí." Postěžovala si Cassidy a rozcuchala malému Justinovi vlasy. Jeho bratr Liam se mu hned začal smát.

Po velkém přivítání se atmosféra v domě trochu uklidnila. Odnesla jsem si tašku do svého starého pokoje a pořádně si ho prohlédla. Vypadal úplně stejně, jako když jsem odjížděla.

Když odjel James, ze začátku jsem každý den pozorovala protější dům a čekala, až se někdo objeví v protějším okně. Nikdy se tak ale nestalo. Byla jsem naprosto zlomená. S Oliverem jsme zbytek střední nemluvili a tvářili se, že se vůbec neznáme. Přečkala jsem tady ještě dva roky a v den předávání maturitního vysvědčení, odjela na vysokou a domů se už nevrátila.

Přečkala jsem první rok ve zdraví, ale dost špatném psychickém stavu, a když mě mamka prosila, abych přijela domů na prázdniny, radši jsem odletěla na celé léto do Jižní Ameriky dělat dobrovolnickou práci.