Světlo a tma ✔️

•55•

Rick mě táhl někam lesem dál, ale na druhou stranu, než jsem měla původně jít já. Snažila jsem se bránit, ale už jsem nemohla. Mohli být tak tři ráno a já už začínala být unavená, i přesto jsem se celou cestu snažila vzdorovat.

Rick mě surově táhl přes křoví, větve a vysokou trávu, dokud jsme se nedostali zpátky do Charleyho autodílny. Dovnitř jsem už nechtěla, ale Rick měl sílu, i když na to vůbec nevypadal. Snažila jsme se vymyslet nějaký plán na útěk, ale můj mozek už měl vypnuto.

Rick mě dotáhl do prvního patra a opět do kanceláře, kde mě hodil na židli a začal přecházet po místnosti a něco si mumlat.

Rozhlédla jsem se po místnosti. Stůl byl převrácený, na zemi byla spousta krve a zeď odřená. Následky boje tu vidět byly, ale nikde žádná úniková cesta. Okno jsme musela hned zavrhnout, protože bylo několik metrů nad zemí a skokem dolů bych se klidně mohla zabít. Dveřmi se ven také nedostanu, protože u nich stojí Rick a navíc má pořád zbraň. Takže šance na útěk prakticky nulová.

„Víš, co by mě zajímalo? Kdy si pro tebe ten tvůj kluk přijde. Tedy, jestli vůbec přijde. Místo toho, aby běžel za tebou, šel zachránit toho druhého kluka, který už je stejně pravděpodobně dávno mrtvý a ten tvůj nejspíše taky." Zasmál se Rick.

„Co se mnou uděláš?" zeptala jsme se rovnou.

„Nad tím ještě přemýšlím. Je tady možnost, že tě zabiju teď hned nebo tě můžu brát jako návnadu a taky jako rukojmí. Ve všech případech zemřeš, ale co bude nejlepší." Zamyslel se a mně se obrátil žaludek. Takhle opravdu skončím?

„Proč jsi to udělal?" zašeptala jsem.

„Co?" nechápavě naklonil hlavu na stranu.

„Proč ses nás snažil zabít, proč ses celou tu dobu choval, jako skvělý správný člověk a teď mi tu vyhrožuješ smrtí." Řekla jsme důrazněji.

„Protože radši vy, než já. Tušil jsem, že se něco děje už od konce září, kdy jsem tě s tím klukem začal vídat. Musel jsem si zachovat masku, na které jsem pracoval tak dlouho, abych z vás něco dostal." Zavrčel.

„Jak jsi mohl?" vydechla jsem.

„Úplně jednoduše Caroline. Divila by si se, co všechno jde, když se chce." Vysmál se mi.

Potom si přitáhl židli z vedlejší místnosti a usadil se na ní. Vytáhl mobil a začal na něm něco dělat. Mě začala přepadat únava. Celou noc jsem běhala někde venku. Nutně jsem si musela přispat, ale zakázala jsme si usnout. Musela jsem čekat na vhodnou příležitost, kdy Rick nebude dávat pozor, a já budu mít šanci utéct. Brzy se mi ale opravdu začaly klížit oči a já, ač jsme se je snažila udržet otevřené, jsem je nakonec doopravdy zavřela a usnula.

Probudilo mě otevírání dveří. Rozespale jsem se rozhlédla kolem sebe. Seděla jsme pořád v kanceláři na židli se svázanýma rukama a venku byla stále tma. Do dveří vtrhl James se zbraní v ruce.

Ihned jsem se probrala a napřímila se na židli. Rick pravděpodobně taky usnul, protože dezorientovaně rozhlížel kolem sebe a oči se mu také zavíraly. Všude možně hledal svou zbraň, která mu během spánku musela vypadnout z ruky a teď ležela po jeho židlí. James to okamžitě zaregistroval a sebral jí.

Dál mířil zbraní na Ricka a přitom přešel ke mně a pořádně si mě prohlédl. „Jsi v pořádku?" zeptal se tiše a začal mi rozvazovat ruce. Přikývla jsem na souhlas a jemu se znatelně ulevilo. Otočil se zpátky na Ricka a zamračil se.

Rick dal ruce nad hlavu. „Kde máš kamaráda?" zeptal se jedovatě.

„Šel domů." Pokrčil James rameny a nepřestával na něj mířit.

„On ještě žije? Tipnu si, že už ne na moc dlouho." Zasmál se Rick. „Charley ho co nevidět zlikviduje."

„Tak o tom pochybuji, Charley je mrtvý." Prohlásil James s ledovým klidem a já překvapeně trhla hlavou směrem k němu.

Rick se také na chvíli zarazil. „Mrtvý? Jak?" nechápavě nadzvedl obočí, ale nevypadal, že by ho smrt kamaráda vůbec zasáhla.

„Zastřelil jsem ho." Zavrčel James a mně se na těle objevila husí kůže. James zabil Charleyho a tváří se, že mu to je jedno. Dávno už bych se složila, kdybych to udělala já.

„Tak to jsi v maléru, kamaráde." Vysmál se mu Rick.

„Caroline, běž před dílnu." Přikázal mi James.

„Jamesi?" vyslovila jsem jeho jméno překvapeně.

„Tak to ne. Ta holka nikam nepůjde." Zařval Rick.

„Já mám v ruce zbraň, mířím s ní na tebe a ty máš ruce nad hlavou. Myslím, že příkazy tady dávám teď já." Zavrčel James a Rick se hned zklidnil. „Caroline, slibuji, že za chvíli přijdu." Řekl mým směrem.

„To jsi sliboval i předtím." Stála jsem si za svým.

„Teď to ale myslím vážně." Zvýšil hlas a já sebou škubla. Najednou z něj šel strach.

Zvedla jsme se tedy ze židle a vyšla ven z kanceláře. Ve dveřích jsem se ještě ohlédla na Jamese, který na mě kývl. Šla jsem po schodech dolů a vyšla z budovy. Před domem stálo auto a u něj Oliver. Okamžitě jsem přiběhla k němu a vrhla se mu kolem krku.

„Díky bohu, jsi v pořádku." Vydechla jsem úlevně a málem ho ve svém obětí rozdrtila.

„Nemusíš mě umačkat." Zasmál se.

Hned jsem ho pustila a odstoupila od něj, abych si ho mohla prohlédnout. Jeho tvář byla lemovaná různými rankami a rýsujícím se monoklem. „Co se stalo?" zeptala jsem se.

„Rick za mnou poslal Charleyho. Dost dlouho jsem mu unikal, ale v jednu chvíli mě stejně dohonil. Porvali jsme se, ale naštěstí se tam objevil James, který mi pomohl. Charley se ale nevzdával a skočil znovu na mě. James neměl jinou možnost, než ho zastřelit, jinak bych už byl mrtvý." Poslední větu řekl tiše. „Málem se tam zhroutil, když jsme zjistili, že je vážně mrtvý. Hned potom jsme šli za tebou."

Pokývala jsem hlavou a znovu ho objala.

Najednou se z domu ozvala obrovská rána. Oba jsme se podívali tím směrem a já už skoro vyběhla, dokud mě nezarazila Oliverova ruka.

„Zůstaň tady." Přikázal mi a vběhl dovnitř. Rozhodla jsme se pro jednou příkaz poslechnout a nehádat se s ním.

Ahojky❤️
Chtěla bych vám jen oznámit, že nás čekají poslední dvě kapitoly a epilog do konce tohohle příběhu. Další kapitola bude zítra.