Světlo a tma ✔️

•47•

Byl čtvrtek večer a jeden basketbalista pořádal narozeninovou párty u Ricka. Připadalo mi to jako blbost, když druhý den musíme do školy, ale Kyle s Cass byli pozvaní, takže jsme všichni šli s nimi. Navíc slibovali, že to bude nejdéle do jedenácti.

Zastavili jsme se u Davida a popřáli mu všechno nejlepší. David patřil k těm horším hráčům v týmu, ale kompenzoval si to svým vzhledem, protože upřímně, které holce by se nelíbil vysoký, blonďatý, svalnatý basketbalista s průzračně modrýma očima? Na druhou stranu bylo nutno dodat, že byl taky pěkně hloupý, ale to holkám jako Tessa opravdu nevadilo.

Když jsem mu přála já, až podezřele dlouho ze mě nespouštěl pohled, takže jsem se radši rychle omluvila a šla rovnou k Rickovi na bar.

„No, ahoj. Dlouho sis se mnou nepopovídala." Pozdravil mě Rick a začal mi míchat nápoj. Znal mě tak dobře, že se ani nemusel ptát, co chci.

„Byla jsem trochu zaneprázdněná." Ušklíbla jsem se.

„A copak si dělala tak důležitého?" zasmál se.

„Tak různě." Pokrčila jsem rameny.

Rick vědoucně pokýval hlavou. „Jak se má táta?" zeptal se.

„Ani nevím. Nemá mezi sebou teď ideální vztahy." Zamumlala jsem.

„A co tvůj nový soused? Párkrát jsem vás tady spolu viděl." Zamrkal na mě a podal mi pití.

„Je to kamarád a proč vůbec tě zajímá James?" prskla jsem.

Rick ztuhl. „Jen tak. Hele musím za dalšími lidmi. Ještě pokecáme." S tím odešel. Divný.

„Mohla jsi mi říct, že sem přijdeš." Zašeptal mi někdo do ucha a já leknutím nadskočila. Za mnou stál samozřejmě James a to, že mě vyděsil, si velmi užíval.

„Proč bych ti to měla říkat?" zavrčela jsem.

James nad tónem mého hlasu protočil oči a na otázku raději neodpovídal. Místo toho se posadil vedle mě. „Co noha? Je to lepší? Zítra už vážně musíme pokračovat, ale jestli tě to pořád bolí, klidně ještě den, dva počkáme." Navrhl se starostí ve svém hlase.

„Ne, zítra už to bude v pohodě." Ujistila jsem ho a bylo na něm vidět, že si oddechl.

Od chvíle, kdy jsem to všechno začala více organizovat, se do celé té věci pořádně ponořil a žil jenom pro tohle. Měla jsme dokonce pocit, že ho hraní si na detektiva baví.

Měla jsem ale strach, že nás někdo chytí. Přeci jen už se nám stalo, že na nás málem přišli. Dvakrát. Navíc jsme to u Charleyho už zkoušeli a věděli jsme, že právě tady bude problém.

„Nemáš z toho zítřka divný pocit?" vyslovila jsme své obavy nahlas, protože já se z nějakého důvodu necítila dobře, když jsme na ten zítřek myslela.

„Neboj, bude to dobrý." Pohladil mě po zádech.

„Takže vy dva jste přeci jen spolu?" ozvalo se za námi. Oba jsme se otočili a sledovali Olivera, který si to mířil přímo k nám. „Musím říct, že jsem si myslel, že to takhle skončí, už o začátku, ale nechtěl jsem tomu věřit." Zasmál se.

„O co ti jde?" zavrčel James a k mému překvapení nepopřel tu věc se vztahem.

„O nic." Pokrčil rameny Oliver.

„Nelži. Chováš se divně. To žárlíš nebo co?" vyhrkl James.

„Proč bych měl žárlit? Jediné o co mi jde, je to, že tu něco nesedí." Řekl Oliver a posadil se na místo vedle mě.

„To už jsi říkal, ale pořád nechápeme, co tím myslíš." Odbyla jsem ho. „Ty tvoje otázky nedávají smysl."

„Chováte se divně. Pořád si něco šuškáte, máte tajemství a někam spolu chodíte, ale odmítáte o tom s kýmkoliv mluvit. Vsadím se, že se neslejzáte za účelem si spolu užít. Prostě zvláštní." Mluvil dost divně.

„Olivere, kolik jsi toho vypil?" zeptala jsme se a ignorovala, to co právě řekl.

„Nejsem opilý, Caroline. Přijdu na to, o co tady jde, a čekal bych, že mi to aspoň můj kámoš řekne, že Jamesi?" jedovatě se podíval na Jamese.

„Jsme kámoši, ale to neznamená, že ti musím vykládat všechny své soukromé věci. Nechceš toho raději nechat?" pokoušel se James o smír.

„Ne, nechci. Přijdu na to." Zavrčel. „Jestli se jí ale něco stane, tak si mě nepřej." Řekl ještě neslyšně směrem k Jamesovi, než se zvedl a zase odešel.

Chvíli jsme se za ním v tichosti dívali. „Nemůže na nic přijít, že ne?" zeptala jsem se opatrně.

„Ne, jsme opatrný. Nic nemá, jen podezření." Uklidnil mě James. „Vadilo by ti, kdybych už šel domů? Mám ještě něco na práci."

Usmála jsme se na něj. „Jistě, že ne. Domluvíme se po škole?" zeptala jsme se.

„Odvezu tě." Usmál se. Naklonil se ke mně a políbil mě.

Překvapeně jsme se odtáhla. „Cože tak na veřejnosti?"

James na mě místo odpovědi významně mrknul a opustil bar. Já se zvedla a odešla směrem za Sam a Timmim, kteří seděli u stolu a modlila jsem se, aby nic neviděli.

„Kde jsi byla?" vyhrkla Sam hned, jak jsme se objevila.

„Na baru." Usmála jsme se a pořádně si oddechla. „Co vy jste dělali?"

„Cassidy se ocucává s Kylem, Timmi zase s Benem, který nám šel pro pití a já se nudím, protože můj kluk tady nebydlí a nejlepší kámoška se zase ocucává s klukem, kterého nesnáší." Nevinně se na mě usmála a já ztuhla, když mi došlo, co právě řekla.

„Takže jsi to viděla." Konstatovala jsem.

„Jasně, že jo. Nejsem slepá. Všichni to viděli." Vyjekla. „Takže?" pozvedla obočí a Timmi se naklonil blíž, aby lépe slyšel.

„Hele, nic to nebylo." Snažila jsme se to zamluvit.

„Nic to nebylo, jo? A to, že jsi ho tak líbala, nic neznamenalo?" vložil se do toho Timmi.

„Teď vážně nemám náladu o tom mluvit. Řeknu vám to jindy, třeba o víkendu, někam zajdeme, ale teď fakt ne." Řekla jsme razantně a k mému překvapení oba pokývali hlavou a dál už to neřešili. Byla jsem vážně ráda, že jim došlo, že na tohle momentálně nemám náladu.

„Caroline!" zavolala na mě Cassidy.

Otočila jsme se a viděla, jak k nám letí s mobilem v ruce. „Co se děje?" zeptala jsem se vystrašeně.

„Máme už jít domů, volala mi máma." Oznámila mi.

„Už?" zeptala jsem se překvapeně. Normálně nás nechávala venku déle.

„No táta začal zase vyvádět." Vysvětlila mi a mě hned bylo všechno jasné.

Když není táta doma, máma nás nechává venku déle a nenutí nás, abychom se učili a tak podobně. Potom domů přijede táta, řekne mámě, že je na nás moc měkká a my máme večerku skoro v osm.

S povzdychnutím jsme se zvedla a rozloučila se se zbytkem. Z vlastní zkušenosti už jsem věděla, že tenhle večer skončí hádkou.