Světlo a tma ✔️

•36•

Ležela jsem v posteli a zírala do stropu. Zase. Do přízemí jsme už nesešla, protože jsem neměla zájem potkat se někde s tátou a zase se pohádat.

Bylo to tiché ťukání na okno, které mě probudilo z přemýšlení. Odpoledne jsem psala Oliverovi, že s ním zítra k Rickovi nemůžu a on mi napsal, že to nevadí a že si to nějak vynahradíme. Proč lezl ale kruci oknem v půl dvanáctý v noci?

Bez přemýšlení jsem vstala a šla rovnou k oknu, které jsem otevřela. K mému překvapení do mého pokoje nevlezl Oliver, ale James.

„Co tady děláš?" zeptala jsem se a zavřela za ním okno, aby sem nešla zima.

„Taky tě rád vidím." Zacukaly mu koutky a začal se rozhlížet po pokoji.

„Jamesi?" založila jsem si ruce na hrudi a téhle chvíli byla vážně ráda, že jsem na sobě měla obyčejné spací tílko a šortky místo toho pyžama s kočkami.

„Vyhýbáš se mi." Oznámil mi. „Proč?"

Zalapala jsem po dechu. „To jsi tady vážně jen kvůli tomu, aby ses zeptal, proč se ti vyhýbám?" nadzvedla jsem obočí.

„Je to jeden z faktorů. Takže?"

Přešla jsem ke dveřím a zkontrolovala, jestli jsou zamčené. „Ty se divíš?"

James sklopil hlavu. „Lituješ toho." Řekl a mě píchlo u srdce z toho tónu hlasu.

„Litovala, před týdnem. Teď musím říct, že už ne." Řekla jsem konečně to, co jsem věděla, ale až do téhle chvíle si to nebyla ochotná přiznat.

„Dobře, aspoň, že tak." Nepatrně se usmál, ale vzápětí zase zvážněl. „Co se ti stalo?" změnil hned téma.

„Cože?"

Přešel blíž ke mně a prohlédl si mě. „Máš úplně zarudlé oči. Brečela jsi?"

„Ne" zalhala jsem a sklopila hlavu.

Vzal mě za bradu a donutil podívat se mu do očí. „Caroline, já poznám, když mi lžeš, takže chci pravdu. Co se stalo?" zeptal se tiše.

Nevím, čím to bylo, ale já mu to řekla. Všechno, co se dneska odpoledne stalo. Hádku s tátou kvůli Oliverovi i to, jak mě uklidňovala Cass. A on poslouchal. Celou dobu seděl vedle mě a poslouchal, za což jsem mu byla opravdu vděčná. Věděla jsem, že mu můžu věřit. Sice mě už několikrát podrazil, ale v tomhle jsem mu mohla věřit.

Když jsem skončila a konečně se na něj podívala, on se usmíval. „Všechno bude zase dobré, uvidíš."

Lehla jsem si do postele. „Jak to můžeš vědět." Zaskučela jsem do polštáře.

James se tomu zasmál. „Prostě to vím. Tak a teď bychom si mohli pustit nějaký film." Rozhodl.

„Já se nechci dívat na film." Zamručela jsem.

„Tak co chceš dělat?" zeptal se a natáhl se na posteli vedle mě.

„Povídat si?" navrhla jsem.

James pozvedl obočí. „Povídat? O čem si chceš povídat?"

Pokrčila jsem rameny. „To je jedno. Něco vymysli."

Chvíli vypadal, že nad tím přemýšlí a nakonec se otočil na mě. „Fajn. Tak se každý bude ptát a ten druhý mu bude pravdivě odpovídat." Kývla jsem na souhlas. „Ještě před pár týdny jsi tvrdila, že mi pomáháš jen kvůli tomu, že chceš, abych odtud co nejdříve zmizel. Kdy se to změnilo?" zeptal se na první otázku.

Překvapeně jsem se na něj podívala. „To to budou takhle osobní otázky?" zeptala jsem se vyděšeně.

James se zasmál. „A co jsi čekala?"

Zamyslela jsem se. Kdy mi vlastně James přestal vadit? „Asi v ten den, když jsem ti nabídla, že řeknu na policii, že jsme byli v noci spolu. To jsem tak nějak tušila, že nechci, abys odjel. Došlo mi to až o pár dní později."

James se na mě otočil. „Pořád nechceš, abych odjel?" zeptal se tiše.

„Vlastně ne. Tak nějak jsem si na tebe už zvykla." Zasmála jsem se. „Proč jsi mi na začátku roku hodil tu mentosku do pití?"

„Protože jsem tak trochu doufal, že se mnou zase začneš válčit." Zasmál se a já na něj nechápavě zírala. Když zpozoroval můj výraz, dal se do vysvětlování. „Když jsem byl pryč, chybělo mi to tady. Kamarádi a tak, ale překvapivě jsem zjistil, že mi chybíš i ty. To naše neustálé postrkování. Vlastně mě to vždy bavilo, a když jsem přijel a zjistil, že ses prakticky vůbec nezměnila, tak jsem nad tím ani nepřemýšlel a prostě to udělal. Chtěl jsem si tady ten pobyt trochu zpestřit."

Zasmála jsem se tomu. „Když nad tím tak přemýšlím, vlastně mě to taky vždy bavilo."

„Proč chodíš s Oliverem?" zeptal se na další otázku.

Zamyslela jsem se. „Protože je hodný, starostlivý a můžu se na něj spolehnout a protože ho mám ráda." Odpověděla jsem. „Proč jsi byl před třemi týdny u Ricka tak nepříjemný?"

James schoval hlavu do dlaní. „Nemůžeš si vymyslet nějaké normální otázky?" zaskučel.

Nadzvedla jsem se na loktech a podívala se na něj. „Teď chci odpověď na tuhle. V jednom kuse mě odháníš, proč?"

Nahlas si povzdych. „Když jsem tam viděl tebe a Olivera, jak tancujete, trochu mě to naštvalo." Řekl potichu a snad doufal, že to neuslyším.

„Ty jsi žárlil?" vydechla jsem.

„Teď se ptám já. Miluješ Olivera?"

„Proč se mě ptáš na Olivera?"

„Je to tvá další otázka?"

„Ne!" vykřikla jsem.

„Tak odpověz." Vyzval mě.

Zamyslela jsem se nad tím a pravdou bylo, že jsem ho nemilovala. Měla jsem ho ráda a hodně, ale láska to nebyla. „Ne" vydechla jsem. Ucítila jsem na sobě jeho pohled. Podívala jsem se na něj a čekala, že on uhne, ale neudělal to. Místo toho jsem se rychle posadila. A rozhodla se zeptat na otázku, kterou jsem si kladla už od minulého pátku. „Proč jsi mě políbil?" zeptala jsem se tiše.

James se zhluboka nadechl. „Protože..." zasekl se. „Prostě jsem to chtěl." Řekl po chvíli ticha a já měla takové tušení, že neříká celou pravdu. „Proč jsi kvůli mně riskovala? Přiznala si, že jsme tu noc, kdy jsme byli na stanici, byli spolu a potom jsi měla problémy s doma, riskovala jsi, že nás chytí a riskuješ i teď, že nás spolu někdo uvidí. Vím, jak moc ti záleží na rodině, tak proč jsi to celou tu dobu dělala?"

Ztuhla jsem. „Protože jsem ti to slíbila a já sliby plním." To bylo poprvé, co jsem mu zalhala, protože jsem moc dobře věděla, že jsem to všechno dělala hlavně z jiného důvodu. „Myslím, že už bys měl jít. Je pozdě." Řekla jsem tiše.

James se postavil a podíval se na hodiny. „Je teprve půlnoc." Odporoval.

„Ale já se musím vyspat." Hádala jsem se.

Ještě něco v nesouhlasu zamumlal a šel k oknu. Těsně před ním se ještě na mě otočil. Vypadal, že nad něčím přemýšlí a potom byl dvěma kroky u mě a políbil mě.

Připadalo mi, jako by to bylo přesně to, co mi za poslední týden chybělo. Jako bych na to celou tu dobu čekala. Zajela jsem mu prsty do vlasů a přitáhla si ho ještě blíž. Přejel mi jazykem po spodním rtu, což jsem hned pochopila a otevřela pusu, abych polibek ještě prohloubila. Když jsme se konečně odtrhli, opřel si čelo o to mé. „Tohle byl ten hlavní důvod, proč jsem přišel." Zašeptal mi do rtů a než jsem se vzpamatovala, už byl pryč. Zavřela jsem za ním okno a konečně ulehla do postele.