Světlo a tma ✔️

•46•

Vešla jsem do obýváku, kde na gauči seděli Kyle, Timmi a Sam. Vedle Sam bylo jedno volné místo. Posadila jsem se na něj a na ostatní vrhla tázavé pohledy. Timmi pokrčil rameny, Sam zavrtěla hlavou na znamení, že nemá tušení, co se děje a Kyle mě ignoroval. Visel pohledem na mé sestře, která vešla do pokoje hned za mnou. Vypadalo to, že nikdo nemá tušení, co se děje a já teď měla v mysli ty nejhorší scénáře toho, co s námi chce probrat.

„Tak o co jde? Už nás nenapínej!" vyjekla Sam po chvíli ticha.

Cass se zhluboka nadechla. Zdála se být hodně nervózní. „Už delší dobu se něco děje a myslím, že byste to všichni měli vědět, protože se vás to týká."

Kyle se postavil a my jsme překvapeně zamrkali. Zaujal místo vedle Cass. Co se to tady sakra děje?

„Totiž...my dva spolu chodíme." Oznámil nám Kyle.

Všichni tři jsme překvapením otevřeli pusu a zírali na ty dva. Kyle dal Cassidy ruku kolem pasu a přivinul si jí k sobě. Ona se na něj sladce usmála a potom se vrátila pohledem na nás tři, kteří jsme byli pořád tak trochu mimo.

„Cože?" dostala ze sebe Sam.

„Slyšela jsi dobře." Popíchnul jí Kyle.

„Moment, to shromáždění je kvůli tomuhle? Vy jste se báli, jak to vezmeme?" zeptal se Timmi.

„Tak trochu." Připustila Cass. „Caroline? Nezlobíš se?" podívala se na mě.

Konečně jsem se vzpamatovala. Dost jsem si oddechla, bála jsem se, že se stalo něco strašného. „Proč bych se měla zlobit? Sice nechápu, jak jste se zrovna vy dva mohli dát do hromady, ale je to vaše věc a já vám to přeju." Usmála jsem se na ní.

Cassidy radostně vypískla a vrhla se mi kolem krku.

„Tak to vysvětluje to Kylovo divné chování poslední dobou." Zasmála se Sam a přidala se do našeho objetí s Cass.

„A já se bál, že je nemocný." Řekl uraženě Timmi a všichni jsme se tomu zasmáli.

Chvíli jsme si spolu ještě povídali a potom, co ostatní odešli, jsme doma zůstaly jen já a Cass. Nechápala jsem, proč se mi to Cassidy bála říct. Vždyť ví, že jí ve všem podpořím.

„Vážně nejsi naštvaná?" zeptala se mě už asi potřetí.

„Proč bych měla?"

Cassidy se kousla do rtu. „Protože to je jeden z tvých nejlepších kamarádů."

Vypnula jsem televizi. „Cass, tohle je vaše věc. Já se do toho plést nebudu. Pokud jsi šťastná ty, tak já taky." Usmála jsem se na ní a ona se mi vrhla kolem krku.

„Víš, že jsi ta nejlepší ségra na světě?" zakňučela.

„Vím." Zasmála jsem se. „Jedno mi ale řekni. Jak jste se zrovna vy dva dali dohromady?"

Cassidy se odtáhla a posadila se zpátky na své místo. „Kyle se mi líbil už od začátku roku. Pamatuješ, jak jsme spolu v září mluvily o tom klukovi, který se mi líbí, ale on neví, že existuji?" přikývla jsem hlavou. Na ten rozhovor jsme si moc dobře pamatovala. „Tak to šlo o Kyla. Hrozně se mi líbil, ale odrazovalo mě to, že se vyspí s každou holkou, kterou potká. Navíc on se o mě vůbec nezajímal, protože jsem byla jen sestra jeho nejlepší kamarádky.

Tenhle rok jsme se spolu párkrát potkali na chodbě ve škole a potom i u Ricka a dali jsme se do řeči. Zjistili jsme, že si spolu celkem rozumíme. Stali se z nás kamarádi. Jednou mě pozval do jedné pěkné kavárny, o které jsem ani nevěděla, že tady je. Začali jsme se tedy scházet. Chodit jsme spolu začali těsně před Halloweenem, ale báli jsme se, co byste na to řekli vy, takže jsme to nezveřejňovali. Na Halloween jsme potom šli spolu."

V té chvíli jsem jí musela přerušit. „Vždyť jste každý šel sám a navíc jste neměli stejné kostýmy. Ty jsi šla za Zvonilku a Kyla za... vodníka?" došlo mi, že jsem doteď netušila, co ten jeho kostým znamenal. Nikomu z nás neřekl, za co šel. „Moment, on nebyl vodník. Měl na sobě zelenou kazajku. Stejný odstín zelené, jako byly tvé šaty. On byl tvůj doprovod." Vykřikla jsem.

Cassidy s úsměvem přikývla. „Doufali jsme, že vám to nedojde. Po večírku jsem přespala u něj. Proto jsem přijela až ráno." Vysvětlila mi. „Timmi ale začal něco tušit. Vyptával se Kyla a tak, takže nám bylo jasné, že už s tím musíme jít ven, než to zjistíte nějak jinak."

„Proto se Kyle za poslední měsíc choval normálně a neměl na mě ty hloupé poznámky." Došlo mi.

„To bude ono." Zasmála se.

„Máš ho ráda?" zeptala jsem se jí.

„Mám ho hrozně moc ráda." Usmála se.

„Fajn, protože nechci, abyste se pohádali a já vás potom oba musela utěšovat."

Cassidy se rozesmála. „Toho se bát nemusíš. Za tebou bych vážně nešla."

Uraženě jsem si založila ruce na prsou. „To od tebe není hezký."

„Víš, že jsi teď jediná, která s nikým nechodí?" nadhodila po chvíli.

Překvapeně jsem zamrkala. „Jak jediná?"

Cassidy pokrčila rameny. „Já jsem s Kylem, Sam s Danem a Timmi s Benem."

„To mě ani nenapadlo." Zasmála jsem se.

„Takže je někdo na obzoru?" usmála se spiklenecky Cass a zahýbala na mě obočím.

„O nikom nevím." Zalhala jsem.

„Víš, že neumíš lhát?" provinile jsme sklopila pohled. Ona to na mě vždy poznala. „Není to náhodou jeden moc pěkný soused, s kterým jste už nějakou dobu, jak vy říkáte, kamarádi?"

„Nikoho takového neznám." Zavrčela jsem. „Znám jednoho naprosto hloupého souseda, s kterým jsme vážně kamarádi." Opravila jsem jí.

„Myslím, že tomu, co říkáš, nevěří ani jedna z nás."

„Budu si věřit čemu chci a navíc to není tvoje věc. Ty jsi mi taky neřekla o Kylovi, tak nevím, proč bych ti měla vykládat něco o Jamesovi. Navíc, nemáš někde být? Třeba s Kylem?" zaútočila jsem, protože na tohle téma jsem se nehodlala dál bavit.

„Máš pravdu." Zvedla se z gauče a šla do chodby ke dveřím. „Stejně je divné, že pokaždé, když o něm mluvíme, tak se dokážeš tak strašně rozčílit." Řekla ještě.

Než jsem jí nato stihla něco odpovědět, zabouchla za sebou dveře a já si nahlas povzdechla. Musela jsem s Jamesem konečně vyřešit náš vztah, abych věděla, na čem jsem.