Světlo a tma ✔️

•35•

Celý týden jsem se snažila vyhýbat Jamesovi, a že se mi to opravdu dařilo. Zahlédla jsem ho jen párkrát na chodbě, kdy jsem se vždy pro jistotu schovala do nejbližší prázdné třídy a počkala, až odejde. Jo, musela jsem vypadat jako blázen, ale já neměla odvahu se s ním střetnout. Ani on se nesnažil se mnou nějak komunikovat. Několikrát jsem si všimla, že mě na obědě pozoruje, ale já ho vždy okázale přehlížela.

I přesto jsem věděla, že se s ním jednou budu muset potkat a probrat ten polibek. Už kvůli Oliverovi jsem si připadala strašně. A to ani nemluvím o tom, že mé myšlenky o každé volné chvíli zamířili k momentu, kdy se naše rty spojily a jak moc se mi to líbilo.

Tenhle pátek se už měl konat ten Hallooweenský večírek na který jsem se dokonce i já začínala těšit. Sam překvapivě toho neznámého nenašla, takže se nakonec rozhodla jít s Drewem, který hraje basket a kterému se Sam dost líbí. Timmi šel nakonec přeci jen se svým přítelem a Kyle stejně jako Cassidy prohlásil, že půjde sám. Ani u jednoho jsem to nepochopila. Kyle vždy zval mě a když jsem odmítla, šel s nějakou krásnou dívkou, prý abych žárlila. Cassidy zase měla jako každý rok zástup nápadníků, kteří by jí velmi rádi doprovodili. Ona ale všechny odmítla.

„Zítra tě vyzvednu, dobře?" zeptal se Oliver, když zastavil před naším domem.

„Nemusíš pro mě jezdit. Můžu jet s Cass." Ubezpečila jsem ho.

Oliver si hlasitě povzdechl. „Dobře, tak se uvidíme zítra ve škole." Za tu dobu, co jsme byli spolu, mu už došlo, že nemá smysl se semnou hádat.

„Platí" usmála jsem se.

Naklonil se ke mně a políbil mě na rozloučenou. Při tom jsem v duchu porovnávala jeho rty s těmi Jamesovými. Proč tohle sakra dělám? Proč myslím na něj, když je tady se mnou Oliver?

„Tak ahoj." Rozloučil se se mnou.

„Ahoj" usmála jsem se a opustila auto. Rychle jsem doběhla ke dveřím a odemkla. Venku už byla opravdu velká zima.

Hned za dveřmi stál táta a díval se z okna na auto, ve kterém seděl Oliver a zrovna odjížděl. „Tati?" zeptala jsem se ho, jestli je v pohodě, protože skoro ani nemrkal.

„S tím klukem se rozejdeš." Řekl klidně po chvíli ticha a ani se na mě nepodíval.

Na sucho jsem polkla. „Prosím?"

„Proklepl jsem si ho. Je to syn Dominica Reeda, vlastní firmu, která se mě snaží stáhnout ke dnu. Nebudeš s ním chodit. To nedovolím. Vrhá to špatné světlo na rodinu." Vysvětlil mi situaci, ale já se pořád ztrácela.

Doufala jsem, že jsem se přeslechla. „To nemyslíš vážně."

Otočil se na mě a v té chvíli mi došlo, že to není žádná sranda. „Smrtelně vážně, Caroline."

„Nerozejdu se s ním." Snažila jsem se, aby se mi neklepal hlas vztekem. Jak si vůbec může dovolit mluvit do mých vztahů.

„Já se tě neptal, já ti to pouze oznamoval." Zvýšil hlas a já z něj dostala trochu strach.

Nevím, kde se ve mně vzala ta odvaha postavit se mu. „A já ti oznamuji, že se s ním nerozejdu." Zavrčela jsem.

„Takže ty mě neposlechneš?" řekl ledovým hlasem a já každou chvílí očekávala výbuch. „Fajn, celý týden máš zákaz vycházení. Půjdeš jen do školy a ze školy. Žádní kamarádi a žádný Oliver." Zařval, až jsem nadskočila.

„To jako vážně? Kvůli tomu, že se s ním nechci rozejít, mám domácí vězení?" překvapeně jsem na něj koukala.

„Přesně tak a rovnou můžeš zapomenout, že tě pustím na ten večírek v pátek." Zavrčel. „Pokud si to rozmyslíš, tak klidně jdi."

Měla jsem chuť začít křičet, ale musela jsem si zachovat svojí hrdost. Proto jsem zvedla hlavu a zamířila si to ke schodům, i když jsem měla na krajíčku.

No tak Caroline, žádné slzy. Počkej si až do pokoje, kde se zamkneš a on tu slabost neuvidí.

Vydržela jsem to, a jakmile jsem za sebou zavřela dveře pokoje, spustil se vodopád slz. Já nikdy nebrečela, jen výjimečně. Teď to bylo výjimečné.

Nevím, jak dlouho jsem brečela. Potom už se ani nedalo co brečet. Když ke mně do pokoje vtrhla Cass celá udýchaná a vyděšená, teprve jsem se posadila a podívala se na hodiny. To jsem tady byla už dvě hodiny?

„Jsi v pořádku?" vyjekla a zavřela za sebou dveře, které zamkla.

„Vypadám na to?" odsekla jsem a utřela si slzy.

Cass došla až ke mně a objala mě. „Teď jsme se s mámou vrátily. Táta nám řekl, co se stalo. Mamka se tam s ním kvůli tomu pěkně pohádala. Neměl právo po tobě něco takového chtít, je to jen tvoje věc, s kým se stýkáš." Utěšovala mě.

„Taky mi zakázal ten večírek." Řekla jsem potichu. „Zrovna jsem se tam začala těšit." Zakňučela jsem.

„Toho se neboj. Táta zítra odjíždí na dva týdny na služební cestu do Londýna. Mamka tě tam jistě pustí." Odtáhla se ode mě a upravila mi vlasy. „Ona má na rozdíl od táty Olivera ráda."

Podezíravě jsem se na ní podívala. Nevěřila jsem, že by mamka obešla tátův zákaz.

Cass nad mým výrazem protočila oči. „Vím, že mi nevěříš, ale ona ho přímo miluje. V jednom kuse o něm básní."

Nevěřícně jsem pozvedla obočí. Tušila jsem, že ho má ráda, ale až tak moc? To mi začínalo trochu nahánět strach.

„Je na mě hodně naštvaný?" zeptala jsem se a Cassidy si hlasitě povzdechla. Věděla, že myslím tátu. Posadila se na postel vedle mě. „Jistě, že je naštvaný, ale tohle opravdu není jeho věc. Máma se mu snaží domluvit a on během těch dvou týdnů, co bude pryč, určitě vychladne." Utěšovala mě.

„Ty jsi hodně velký optimista." Trochu jsem se zasmála.

„Když budeš pesimista, budeš se cítit pořád špatně." Argumentovala.

„Jenomže když budeš pesimista, nebudeš od ničeho nic očekávat a nebudeš potom zklamaná." Vysvětlila jsem jí svojí teorii.

„Ty jsi strašná." Řekla se smíchem. „Nemáš chuť se podívat na film?" navrhla.

Pokrčila jsem rameny. „Vlastně, proč ne. Stejně mám zakázáno někam chodit." Řekla jsem sarkasticky.

„Ha ha ha. Jdu pro notebook. Ty se koukej převléknout a vymysli film." Rozkázala mi a opustila můj pokoj.

Nevím, co bych bez své sestřičky dělala. Jedině ona věděla, co mě dokáže dostat ze špatné nálady. Vybrala jsem nějakou romantickou komedii, kterou jsem ještě neviděla. Cassidy byla nadšená z mého výběru filmu, protože měla strach, že skončíme u nějakého hororu, které jinak miluju, ale dnes jsem na ně neměla náladu.