Světlo a tma ✔️

•23•

Ráno jsem se probudila u Sam. Rozespale jsem se posadila na posteli a chvíli mi trvalo, než jsem si vybavila včerejší večer. Vzpomněla jsem si na Olivera a na Jamesovo divné chování. Musím se s ním domluvit na ten dnešní večer, protože jsme to včera zase nestihli.

Podívala jsem se na hodiny a zděsila se. Bylo jedenáct hodin. Zápas začíná až ve dvě, takže času máme dost, spíš mě znepokojovalo, že jsem už víc jak čtyřiadvacet hodin nebyla doma. Zkontrolovala jsem mobil a neměla jsem žádné zmeškané hovory ani zprávy. Vzhledem tomu, že se mnou rodiče momentálně nemluvili, jsem se ani nedivila, že mě nehledají a nepřijde jim divné, že už mě den neviděli.

Probudila jsem Sam, která trochu nadávala, ale nakonec se odplazila do koupelny, aby se trochu zkulturnila. Hned po ní jsem šla do koupelny já a vzala si na sebe nějaké věci, které jsem měla u Sam ve skříni.

Společně jsme šly do kuchyně na oběd. U stolu seděl Samin čtyřletý bráška Trevor, který si hrál s legem.

„Samantho, kdy jste proboha přišly?" zeptala se Samina máma, která přiběhla do kuchyně.

„Pozdě mami, pozdě." Zakňučela Sam a svezla se na židli vedle bratra.

„Teda holky, že vás to baví takhle pořád někde lítat." Kroutila hlavou paní Anderson a zatím připravovala oběd.

„Netvař se, jako bys to taky nedělala." Odsekla jí Sam.

Na to její máma jen neslyšně něco zamumlala a už nás neřešila.

Ze Samina bytu jsme se dostaly v půl jedné. Její mamka trochu vyváděla, že už zase odcházíme, ale nebyla jiná možnost. Kyle by nerozdýchal, kdybychom nepřišly, a navíc jsem to slíbila Oliverovi.

Sam bydlela kousek od školy, takže jsme tam byly pěšky během chvilky. Podařilo se nám davem procpat do tělocvičny a rovnou jsme zamířily k šatnám, kde jsme se měly sejít s Kylem.

Kyle už tam na nás čekal oblečený v červenočerném dresu a vypadal dost nevrle. „No kde jste? Už jsem si myslel, že se vůbec neobjevíte." Vynadal nám.

„Promiň, měly jsme trochu problém vstát." Omluvila jsem se.

„No to já taky, vážně to nebyl dobrý nápad, jít chlastat před zápasem." Kroutil hlavou Kyle.

„Říkal jsem to. Caroline, ahoj, jsem rád, že jsi přišla." Vyšel ze šatny Oliver a hned mě objal.

„Ahoj. Tak hodně štěstí." Popřála jsem mu.

„Mají mě, nepotřebují štěstí." Promluvil James, který se objevil vedle mě. Protočila jsem nad tím oči a rozloučila se s Oliverem. Vydala jsem se do haly, abych našla Timmiho.

Timmi seděl v prvních řadách a měl ze svého místa skvělý výhled na hřiště. Zabral dvě místa pro mě a Sam. Usadily jsme se vedle něho a čekali, až zápas začne.

Když kluci vběhli na hřiště, Oliver mě okamžitě vyhledal pohledem a věnoval mi úsměv. Usmála jsem se na něj taky a střetla jsem se se zamračeným Jamesem. Mé nadšení trochu povadlo, ale když nám Kyle začal mávat, hned jsme mu zamávali zpět a naznačili, že mu držíme palce.

Hra začala a musela jsem uznat, že náš tým nehrál vůbec špatně. Vlastně měl James tak trochu pravdu. Většinu košů měl na svědomí právě James anebo se na nich podílel. Ovšem Oliver si taky vedl dobře a Kyle za nimi moc nezaostával.

Fandili jsme jako blázni, ale byli jsme tak zapálení do hry, že nám bylo jedno, že se po nás ostatní ohlížejí.

Zbývalo posledních pár minut do konce a bylo to vyrovnaný. Nikomu se nedařilo dát koš. Posledních pár vteřin a vtom se k míči dostal Oliver. Běžel ke koši a čistě ho trefil. V té chvíli zapískala siréna na konec zápasu a náš tým vyhrál. Všichni jsme skákali a tleskali. Když bylo povoleno jít za nimi na hřiště, hned jsme vyrazili. Sam s Timmim se odpojili, že jsou za Kylem, ale já hledala někoho jiného.

Oliver stál zrovna stranou a s někým si povídal. Hned, když mě zaregistroval, dotyčného poslal pryč a mířil ke mně. Usmála jsem se na něj a šla mu naproti. Oliver se také usmál a zastavil až úplně u mě. Přitáhl si mě k sobě a jeho rty se přitiskly na ty mé. Byl to jemný, pomalý polibek.

Překvapeně jsem se od něj odtáhla.

„Promiň, ale měl jsem chuť tě políbit." Usmál se.

Zasmála jsem se a za dres si ho přitáhla blíž a políbila ho. Zapletla jsem mu prsty do vlasů a on si okamžitě položil ruce na mé boky a začal spolupracovat. Tentokrát to byl vášnivý a drsný polibek a já byla šťastná. Vůbec nám nevadilo, že okolo chodí ostatní lidé.

Odtrhli jsme se až kvůli nedostatku kyslíku a chvíli stáli jen v objetí a dívali se na sebe.

„Půjdu se převléknout a potom tě vyzvednu, dobře?" zeptal se polohlasem.

„Promiň, ale dnešek už mám celý plný. Zkus to zítra." Mrkla jsem na něj a otočila se, abych odešla. Slyšela jsem, že se tomu zasmál, ale už mě nezastavil. Šla jsem ke vchodu, abych počkala na Sam, Tima a Kyla. Musela jsem se s nimi rozloučit a potom jsem musela počkat na Jamese, protože se potřebujeme domluvit, v kolik se dnes sejdeme.

Chvíli jsem tam stála a mezitím se hala vyprázdnila. Brzy ze šaten vyšli Sam, Timmi a Kyle. Hned jsem běžela ke Kylovi, abych ho objala. „Byl jsi skvělý." Usmála jsem se na něj.

„Díky, nechceš mi vysvětlit, co jsi dělala s Reedem?" zeptal se a trochu se zamračil. Podívala jsem se na Sam a Tima, kteří nás tiše pozorovali a čekali na mojí odpověď.

„Nic jsme nedělali." Zamumlala jsem.

„Vážně, takže ta líbačka byla nic?" zeptala se Sam, která už nevydržela jen tiše přihlížet.

Všimla jsem si Jamese, jak vyšel ze šatny, takže jsem ke svým přátelům jen něco zamumlala na rozloučenou a běžela za ním.

„Co je?" zavrčel, když si všiml, že jdu k němu.

Byla jsem překvapená z jeho tónu hlasu, protože včera se mnou mluvil normálně, tak by mě nenapadlo, že bude zase naštvaný. „Neřekl jsi mi, v kolik se sejdeme." Vysvětlila jsem mu.

„Určitě máš něco jiného, takže to zvládnu sám. Měj se." S tím mě obešel a nečekal na mojí odpověď.

Chytla jsem ho za rukáv mikiny, aby mi nemohl utéct. „Tak to ne, jdu s tebou a večer nic nemám."

James překvapeně pozdvihl obočí. „Nejdeš nikam s Reedem?"

„Co? Jak tě to napadlo?" vyjela jsem na něj.

„No asi podle toho, že jsem celou dobu v šatně musel poslouchat o tom olizování, které tady před chvílí mezi vámi proběhlo." Řekl úsečně.

„Jak jako poslouchat?" procedila jsem skrze zaťaté zuby.

„Tak, že o tom mleli všichni kluci. Snad sis nemyslela, že si to nechá pro sebe a že vás u toho nikdo neviděl." Ironicky se zasmál a dal se znovu na odchod. „Jo a v jedenáct před domem jestli nezměníš názor." Zavolal za mnou ještě.

Zastavil se u vchodu a s někým telefonoval. Najednou z nějakých dveří vyběhla dívka, která ho hned políbila. James se na mě ještě otočil a společně s dívkou ruku v ruce odešel.

To mě chtěl jako naštvat?

James byl ale teď můj poslední problém. Spíš mě znepokojovalo, to co řekl předtím.

Jen jsem stála na místě, neschopna se pohnout. Nedošlo mi, že jsme se políbili prakticky před celou školou a všichni to teď budou všude rozhlašovat. Rozhodně neuniknu drbům, protože Oliver patří k oblíbené partičce.