Světlo a tma ✔️

•18•

V neděli odpoledne jsme se s Jamesem sešli za jejich domem a naplánovali celou akci. James mi ukázal plán budovy, který ukradl tátovi Tessy, když byl u nich a vysvětlil, kde jsou kamery. Detailně mi popisoval cestu do skladu, kde byly složky se všemi případy a vtloukal mi do hlavy, datum nehody, abychom se mohli rozdělit a rychleji ty papíry našli. Chtěl po mně, abych nazpaměť uměla cestu, kudy půjdeme a abych věděla, kde jsou kamery.

Po hodině strávené s ním, kdy jsme se několikrát pohádali a James byl pořád na vážkách, jestli mě vzít sebou, jsem byla naprosto unavená a nemohla jsem se dočkat, až zalezu do své měkoučké postele.

Chápala jsem, proč mě tam James nechce. Nevěří mi a tomu rozumím. Já to beru ale tak, že čím dřív to vyřešíme, tím dřív vypadne z tohohle města, protože co jsem pochopila, tady nechce zůstat ani o minutu déle, než je nutné.

Celé pondělí jsem hořela nedočkavostí z večera. Domluvili jsme se, že se sejdeme venku v jednu ráno. To by na stanici už měl být prý klid.

Jak jsme se tedy domluvili, v jednu jsem vylezla oknem ven z pokoje a seskočila ze střechy dolů na zem. Zajímalo by mě, jak se dostanu zpátky. Měla jsem na sobě černé džíny a černou mikinu, abych nebyla vidět. Kapuci jsem si přehodila přes hlavu, aby mě náhodou někdo nepoznal, a vlasy jsem měla svázané v culíku, aby mi nepadaly do obličeje. Pochytila jsem to od Jamese.

Na ulici už stál James a netrpělivě podupával nohou. Jak jsem předpokládala, byl stejně oblečený jako já. Když si mě všiml, vyrazil ke mně.

„Jdeš pozdě." Sykl.

„Já vím, měla jsem problém slézt dolů." Mávla jsem směrem k domu.

„Doufal jsem, že si zlomíš nohu a já tě nebudu muset mít na krku." Ušklíbl se.

„To by si mě ale musel dostat do nemocnice, takže by ti to moc nepomohlo. Jdeme nebo se tady budeme vybavovat?" Zavrčela jsem. James kývl na souhlas a společně jsme vyrazili ke stanici.

Musela jsem uznat, že jsem se začínala trochu bát. Jako by mi až teď došlo, že by mě mohli klidně chytit a zavřít.

„Bojíš se?" zeptal se po chvíli ticha James a já si všimla, že se na mě dívá.

„Ne" prohlásila jsem rozhodně a přidala do kroku. Slyšela jsem, jak se James zasmál, ale hned mě dohnal.

Na hlavní silnici jsme zabočili na cestu do lesa, který obklopoval celé město. Tak jsme se mohli nepozorovaně dostat ke stanici.

Les mě v noci dost děsil. Vždy jsem do lesa chodila ráda, ale v noci jsem tu ještě nebyla. Po několikaminutové cestě, která probíhala úplně v tichosti, jsme se ocitli u zadního vchodu policejní stanice.

James se ke mně otočil čelem. „Tak trochu jsem doufal, že zůstaneš tady." Řekl a podrbal se na hlavě.

„Tak na to zapomeň. Jdu s tebou." Odbyla jsem ho a vyběhla z úkrytu stromů ke vchodu.

James se objevil hned za mnou. Podívala jsem se na dveře a zjistila, že se otevírají na kartu, kterou jsme samozřejmě neměli. James ale sáhl do kapsy a vytáhl z ní přesně tu kartu, kterou jsme potřebovali.

„Kde jsi to vzal?" zašeptala jsem.

„Strávil jsem odpoledne u Tessy, a když usnula po náročné fyzické aktivitě, nenápadně jsem se dostal do pracovny jejího táty." Spiklenecky se usmál.

„Ušetři mě detailů."

James se tomu jen zasmál, ale nekomentoval to. Otevřel dveře a kartu zase uložil do kapsy džínů. Přidržel mi dveře a potichu jsme vešli dovnitř.