Světlo a tma ✔️

•31•

Jestli jsem předtím tvrdila, že vztah mezi mnou a Cassidy je dost vyhrocený, neměla jsem vůbec tušení, že to může být ještě horší. To, co bylo předtím se rozhodně nedalo srovnávat s tím, co se mezi námi dělo teď. Od ignorace jsme přešly k hádkám a nevím, jestli ta ignorace přeci jen nebyla lepší.

Včera jsme se doma pohádaly hned třikrát. Jednou to bylo kvůli tomu, že jsem po sobě neumyla hrnek, podruhé protože jsem otevřela okno v kuchyni a potřetí protože jsem při chůzi moc dupala. Já vím, hloupé důvody k tomu se hádat, ale Cass si důvod našla všude, proto jsem po těch třech hádkách, které se mimochodem staly během dvaceti minut hned poté, co jsem přišla ze školy, rozhodla přemístit do svého pokoje a už nevylízat.

Sestra k mému překvapení Oliverovi zatím nic neřekla a já si nervozitou skoro kousala nehty. Věděla jsem, že bych mu něco měla říct sama, ale James by nesouhlasil a z nějakého důvodu jsem to nechtěla dělat za jeho zády.

Nutně jsem ale potřebovala najít důkazy k tomu, že můj otec není vrah a že nestojí za nehodou Jamesových rodičů, proto jsem se včera v noci proplížila do tátovi pracovny, a modlila se při všech svatých, aby se nikdo nevzbudil, protože tohle bych asi těžko vysvětlovala.

Celou hodinu mi trvalo projít tátův stůl a nakonec jsem stejně nic nenašla, pokud se nepočítá prohlášení o jeho výslechu, který vedla Jamesova máma.

Dnes ráno jsem navíc byla tak nepoužitelná, od věčného převalování na posteli a přemýšlení, že jsem dokonce uvažovala, že se na školu pro jednou vykašlu. Bohužel to úplně nevyšlo podle mých představ a klíčovou roli sehrála samozřejmě Cassidy, díky které byl táta na mě naštvaný ještě víc než předtím. A to už se vše začínalo skoro vracet do normálu.

Do školy mě opět vezl Oliver a cestou domů taky. Lidé si už zvykli nás vídat spolu, za což jsem byla opravdu ráda.

„V Kolik se sejdeme u Ricka?" zeptal se Oliver, když zastavil před naším domem.

„V osm?" navrhla jsem.

Oliver pokýval hlavou. „Půjde nakonec Kyle nebo ne? U oběda se na to moc netvářil."

„To dělá vždycky a vždycky taky přijde." Pokrčila jsem rameny. „Nechceš jít dál?" navrhla jsem.

„Lákavá nabídka, ale až někdy jindy. Musím domů." Omluvně se usmál a zastrčil mi neposedný pramínek vlasů za ucho.

„Tak se uvidíme večer."

„Už se těším." Znovu se usmál a políbil mě na rozloučenou. Vylezla jsem z auta a šla směrem domů. Cass má trénink roztleskávaček, tak snad budu mít doma chvíli klidu.

***

Klasika. Opět jsem nestíhala. Bylo mi jasné, že k Rickovi přijdu pozdě a taky jsem věděla, že si to od Sam pěkně vypiju.

„Kde jsi?" vyjekla má kamarádka, kterou jsem málem srazila u dveří. „Zrovna jsem ti šla volat, kde jsi a Oliver tady šílí." Vynadala mi.

Vytáhla jsem mobil z kapsy, abych se podívala na hodiny. „Vždyť mám teprve... sakra, dvacet minut zpoždění!" vykřikla jsem vyděšeně. Rychle jsem jí obešla a vběhla dovnitř. Namířila jsem si to rovnou k našemu obvyklému stolu, kde už všichni byli.

„Moc se omlouvám." Vyjekla jsem, když jsem se zhroutila na volné místo vedle Olivera.

„Kde jsi byla? Měl jsem strach." Řekl ublíženě a dal mi pusu do vlasů.

„Jo, to je pravda. Skoro už volal policii, aby nahlásil tvé zmizení." Zasmál se Kyle a Timmi se k němu přidal.

„Sklapni!" zpražil ho Oliver.