Světlo a tma ✔️

•6•

Probudilo mě vyzvánění mého mobilu. Podívala jsem se na hodiny a zaúpěla. Bylo teprve sedm hodin, a to byl víkend. Pomalu jsem se posadila a vzala mobil do ruky. „Co je?" zavrčela jsem do telefonu.

„Care, nevadí, kdybych se u vás za chvíli zastavila?" ozvala se Sam na druhé straně.

„Specifikuj za chvíli," zamumlala jsem stále ještě ospalá.

„Třicet vteřin."

„Děláš si srandu?" zakřičela jsem na ní, jak mě její odpověď okamžitě probrala.

„Musím s tebou něco probrat," zakňučela.

„Fajn," povzdychla jsem si a ukončila hovor. Nemělo cenu se s ní dohadovat. Stejně by přišla.

Vymotala jsem se z peřiny a v tílku s potiskem kočiček a kraťasech jsem se vydala ke vchodovým dveřím. Když jsem je otevřela, Sam už čekala před nimi a usmívala se jako sluníčko. Naznačila jsem jí, ať je potichu, protože všichni ještě spali a dovedla jí do svého pokoje, kde jsem se opět svalila do postele.

„Ty ještě spíš?" zeptala se šokovaně.

„Je sedm hodin ráno a sobota, tak co myslíš ty génie?" zavrčela jsem. „Proč jsi tady?"

Sam se usadila na kraji postele a nervózně si povytáhla sukni. „Nevíš, co to bylo za kluka, s kterým jsem se v úterý bavila na baru u Ricka?" zeptala se potichu.

Vzala jsem polštář a hodila ho po ní. Můj pohár trpělivosti už vážně přetekl. „To mě budíš jenom kvůli tomu, že si nepamatuješ nějakého kluka?" vztekala jsem se.

Uhnula před polštářem a naštvaně se na mě podívala. „Když já si na to teď vzpomněla a chtěla bych vědět, kdo to byl. Navíc si z toho večera moc nepamatuju," vysvětlila mi.

„Já nevím. Neznám ho. Vím, že byl blonďatý, ale víc ti asi vážně neřeknu," zívla jsem.

„To vážně víc nevíš?" tlačila na mě.

Zakroutila jsem hlavou. „Ne, byl ode mě dost daleko. Do obličeje jsem mu neviděla."

Sam posmutněla. „Stejně díky. Aspoň něco. A teď, když už seš vzhůru, tak bychom mohly někam jít," vypískla nadšeně.

„Ne," vyjádřila jsem svůj názor a zase se zachumlala do deky.

Sam mi deku sebrala a než jsem stihla jakkoliv protestovat, spustila: „Ne neberu jako odpověď. Máš deset minut na to, aby ses trochu zkulturnila a vyměnila si to hnusné pyžamo s kočkami za něco normálního a já jdu zatím udělat snídani," na to se zvedla a odešla.

„Ty kočky jsou náhodou roztomilý!" Zavolala jsem za ní. Chtěla jsem si znovu lehnout, ale bylo mi jasné, že to nemá cenu, protože by za chvíli stejně zase přišla otravovat, tak jsem na sebe hodila první věc, kterou jsem ve skříni našla, učesala se a vyrazila na snídani.

Sam stála u sporáku a dělala volský oka. Mamka s Cassidy seděly u stolu a o něčem si povídaly.

Jak už jsem říkala, naše rodina byla na Sam zvyklá, tudíž jim nepřipadalo divné, že je u nás v sedm ráno a dělá všem snídani.

Pozdravila jsem všechny a šla pomoct Sam.

„Dobré ráno. Sam, ty jsi tady? Moc rád tě vidím," vešel do kuchyně taťka.

„Dobré ráno pane Williamsi, dělám snídani. Dáte si taky?" zeptala se ho s úsměvem Sam a já nad tím protočila oči. Ta její přehnaná laskavost byla tak očividná.