Světlo a tma ✔️

•42•

Nakonec jsem musela zůstat celý týden doma. Ale mělo to svá pozitiva. Jamese jsem přesvědčila, že musí chodit do školy a nemůže se mnou zůstávat celý den, takže za mnou chodil každý večer a zůstával až do noci. Vlastně jsem si to celkem užívala, protože James se o mě opravdu staral jako o princeznu.

Dnes se měl vrátit táta z Londýna. Jeho služební cesta se trochu protáhla, takže doma nebyl skoro dva týdny. Neřekla jsem o tom Jamesovi, protože by určitě vyváděl a chtěl by tu se mnou zůstat. Já byla doma opět sama, protože byl pátek.

Když jsem zaslechla asi v deset hodin dopoledne bouchnutí vstupních dveří, bylo mi jasné, že to musí být táta. Sebrala jsem tedy svou veškerou odvahu a šla ho pozdravit.

„Caroline? Ty nejsi ve škole?" zeptal se hned, když si mě všiml.

„Jsem nemocná." Oznámila jsem mu.

Kývl hlavou. „Slyšel jsem, že jste se s tím Oliverem rozešli. Jsem rád, že jsi nakonec přišla k rozumu a poslechla mě." Pochválil mě.

„Nerozešli jsme se, protože jsi to chtěl. Byl to jiný důvod. Neudělala bych to jen proto, že by si mi to přikázal." Zavrčela jsem.

Na chvíli se zarazil, než mu došly má slova. „Aha. Já si naivně myslel, že jsi hodná holka a poslechneš, když ti něco přikážu." Řekl s jistou dávkou pobavení. „Teď vidím, že jsem se spletl. Aspoň, že to vím." S tím odešel do ložnice a já už ho celý den nepotkala.

Cítila jsem z něj, že byl hodně naštvaný, ale snažila jsem se, si to nepřipouštět. Bylo mi jasné, že k další hádce není daleko, protože tak to bylo vždy. Jediné, co mě děsilo, bylo to, že každá hádka byla horší, než ta předchozí. Co bude příště?

Večer se za mnou měl opět stavit James. Už jsem na něj čekala. Jako vždy přesně v jedenáct zaťukal na okno a já ho pustila dovnitř. Když jsem okno zavřela a otočila se, už ležel v posteli.

„Sundej si ty boty!" přikázala jsem mu naštvaně. Dělá to pokaždé a ví, že to nesnáším.

„Víš, že jsi otravná?" zavrčel, ale ty boty si sundal. Posadila jsem se vedle něj.

Vlastně ani nevím, co za vztah jsme to právě měli. Každý večer za mnou chodil a já usínala v jeho náruči. Ráno jsem se pokaždé probudila sama a už se těšila na večer, kdy zase přijde.

Tohle chování bylo daleko za hranicemi přátelství, ale co jsme tedy byli, když ne přátelé?

„Vrátil se táta." Oznámila jsem mu.

Hned vystřelil do sedu. „Co? Proč jsi mi nezavolala?"

„To ti mám volat kvůli každé hlouposti? Navíc jsi byl ve škole. Nijak by si mi nepomohl." Mávla jsem nad tím rukou.

„Měla jsi mi to říct." Stál si za svým.

„Proč ho vlastně nemáš rád?" zeptala jsem se.

James si povzdychl a znovu si lehl. „Nikdy jsem ho neměl rád. Ani jako malý. Nelíbilo se mi, jak se k tobě choval. Vždycky tě přehlížel a já si toho všímal. Když jsme u vás tenkrát byli na večeři a on o tobě nemluvil moc hezky, nelíbilo se mi to, ale když jsem tě tady potom našel úplně zlomenou, nesnášel jsem ho za to, že tě donutil cítit se zbytečně."

Překvapeně jsem se na něj dívala. Nenapadlo by mě, že si James někdy všímal toho, že jsme už odmalička byla přehlížená. Myslela jsem, že si to spíš užíval

„Co tak koukáš? Nečekala jsi, že mám taky city?" zasmál se.

„Spíš jsem nečekala, že ti na mně předtím aspoň trochu záleželo. Myslela jsem, že si mě nesnášel." Zamrkala jsem.

James se opět posadil, aby mi byl blíž. Pohladil mě po tváři. „Myslel jsem, že už jsi dávno pochopila, jak moc mi na tobě záleží. Vždycky mi na tobě záleželo." Zašeptal.

Políbila jsem ho a on na chvíli překvapením strnul. Hned se ale vzpamatoval a přitáhl si mě k sobě blíž. Najednou jsem na něm seděla obkročmo a jeho ruce mě hladily na bocích. Rukou jsme zavadila o lem jeho trička a vytáhla ho nahoru. Na chvíli se naše rty oddělili, abych mu ho mohla přetáhnout přes hlavu. Neubránila jsme se pohledu na jeho nahý hrudník a kousla se do rtu. Opět si mě přitáhl k sobě do dravého polibku a zajel mi rukama pod tričko. Za chvíli se i to válelo na podlaze vedle toho jeho. Najednou jsem ležela na posteli a on byl nade mnou. Rukou jsme zavadila o lem jeho džínů a on se v té chvíli odtáhl. Překvapeně jsem se na něj podívala.

„Nemáš tušení, jak rád bych pokračoval, ale ty jsi nemocná." Řekl zadýchaně.

„To myslíš vážně?" zavrčela jsem naštvaně.

„Smrtelně." Zvedl se a oblékl si triko, potom mi podal ze země to mé. Nesouhlasně jsem zamručela a přetáhla si ho přes sebe. James se mé reakci jen zasmál a lehl si do postele vedle mě.

„A co ve škole?" zeptala jsem se, abych přerušila nepříjemné ticho.

„Byl za mnou Oliver. Ptal se na tebe." Řekl a já z jeho hlasu poznala, že je naštvaný.

„A co chtěl vědět?" zeptala jsem se opatrně.

„Nic zvláštního. Jen měl takové divné řeči. Mluvil o tom, že něco není v pořádku a že přijde na to, co se tady děje. Moc jsem to nepochopil." Pokrčil rameny.

„Divný."

„Nebral jsem to vážně a ty bys taky neměla." Poradil mi.

Zívla jsem. „Už jsem unavená. Půjdu spát."

Zalezla jsem pod peřinu a James zhasl lampičku na nočním stolku. Schoulila jsem se v jeho náruči a cítila se v bezpečí.

„Dobrou Jamesi." Zašeptala jsem.

„Dobrou Caroline." Zabořil obličej do mých vlasů.

***

Probudila jsem se a venku byla pořád tma. Posadila jsem se na posteli a podívala se na Jamese, který stál vedle postele.

„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit. Spi dál, já už půjdu." Řekl potichu a naklonil se ke mně, aby mě políbil na čelo. Já ale uhnula. Ještě jsem se nechtěla loučit.

„Zůstaň tady." Zaprosila jsem.

Jamesovi se rozšířili oči. „Ty chceš, abych tady zůstal přes noc?" zeptal se.

Přikývla jsem hlavou. James se na mě nádherně usmál a sundal si džíny. Zalezl do postele vedle mě a znovu mě objal.