Princezna Temného hvozdu (Hobbit FF)

,,Jak jsi mohl?"

Začalo se rozednívat, když přestali zpívat a vzpomínat a Elian pocítila únavu. Věděla, že se musí vrátit do svého pokoje na ošetřovně a čelit tak Alessëmu, který si každou chvíli musel všimnout, že není tam, kde být má. Ovšem ona chtěla udělat ještě jednu věc, potřebovala si stoupnout před zrcadlo a konečně se na sebe podívat. Netušila, proč to pro ni bylo tak důležité, možná jen spatřit jak velké škody na ní byly napáchány a kolik jizev na sobě bude vídat.

S pomocí Legolase se postavila, zhluboka dýchala a pomalu přešla k zrcadlu, jež měl na druhé straně pokoje. Svíčky stále hořely, ovšem ona si jednu raději přinesla k sobě, držela ji, stoupla si čelem ke sklu a pohlédla na svůj odraz. Nikdy takhle nevypadala. Nevypadala jako princezna, nevypadala jako dcera krále, připadala si jako obyčejná lesní elfka, která v nějaké malé bitvě, jež si za chvíli nikdo nebude pamatovat, málem přišla o život. Najednou se zastyděla. Za svůj výkon, za to, že dokázala zabít jen jednoho skřeta a vlastně jí porazila výška stromu.

Hleděla si do bledé tváře, kterou zdobily dvě tenké, ale dlouhé rány, táhnoucí se od pravého spánku pod okem až po bradu, rudou podlitinu pod levým okem. Nespočet modřin i škrábanců po celém těle a silný obvaz pod jejími šaty, kolem kterého musela mít pár dalších odkazů na její pád, které naštěstí zůstávali skryty pod látkou. Najednou si vybavila, jak narážela do větví a tíhu skřeta, až ji z toho rozbolela hlava.

,,Pojď zpátky," vyzval ji Legolas. Elian se nedokázala odtrhnout od svého odrazu. Cítila se tak neschopná, jako by byla pro ostatní přítěž. Co zatím dokázala? Zabíjet malé skupinky skřetů a pár pavouků a když se jednalo o vážnější a větší boj, skončila takhle. Přesně tak, jak se viděla v zrcadle. Nic na to neřekla, jen se otočila a obtěžkána svými pocity bezmoci se vydala po boku Legolase zpět.

Přesně jak čekala, Alessë si již všiml, že neleží a ihned jak je spatřil, začal jí kázat o tom, jak by se měla chovat zodpovědně a dbát na své zdraví. Samozřejmě na ni nemohl zvyšovat hlas, byla to princezna, ale z jeho tónu bylo jasně poznat, že je naštvaný. Elian ale jeho řeč nebrala vůbec vážně, přikyvovala mu, jednoslovně odpovídala, ale nijak jeho slova nevnímala. Věděla totiž, že by za Legolasem šla za jakýchkoli podmínek a nijak toho nelitovala ani kvůli Alessëmu a jeho starosti.

Tak si poslušně lehla zpět na postel, nechala se zkontrolovat, vyměnit obvazy a při tom se pokoušela vytěsnit z hlavy nehezké vzpomínky na ten den, kvůli kterému ležela na ošetřovně. Stále se jí objevovaly před očima a ona už byla unavená se stále vracet na místo, kde našla Arnonovo tělo, kde přemlouvala Legolase, aby bojoval a kde skončila pohřbena pod mrtvým tělem skřeta.

Také si velice přála, aby zklamání, které všem způsobila mohla odčinit a to znamenalo znovu se postavit nepřátelům, které hodlala do posledního pobít. Věděla, že umí být lepší, že zvládne víc, než předvedla tehdy a že na ni mohou být všichni pyšní. Snažila si představit, jak uťala hlavu vládci jejich nepřátel, jak stojí uprostřed veliké bitvy, kolem ní těla potřísněna černou krví a všichni elfové volají její jméno.

Byla to představa, která jí pomáhala se rychle uzdravovat. Samozřejmě na tom měli podíl její přátelé a především Elenë, která měla hodně času a mohla tak s Elian trávit volné chvíle. Povídali si spolu, ne tak radostně jako tomu bývalo zvykem, přeci jen, žal byl stále přítomný, ale i tak jí pomáhala na nějaké věci zapomínat a toho si velice vážila. Naproti tomu Legolase téměř neviděla a veškeré důležité věci, které ještě nedávno povětšinou obstarával právě princ, nyní dělal Taurion.

Přála si Legolasovi nějak pomoci, přestože věděla, že si tím musí projít v hlavě v klidu sám, potřeboval nějakou podporu a obávala se, že od otce ji nedostane. Byl zavřený ve svém pokoji nebo ho občas viděla jít samotného do lesa, k jídlu usedl jen ojediněle a v těchto chvílích nikdy nemluvil. Právě po obědě, na který se znovu nedostavil, stejně jako král, ovšem to bylo časté, se Elian rozhodla podívat, jestli není ve svém pokoji, aby si s ním mohla promluvit. Přišel čas, kdy by se měl pomalu vrátit mezi ostatní.