Princezna Temného hvozdu (Hobbit FF)

,,Musíme okamžitě pryč."

Stmívalo se, když se Kili pomalu probouzel. Ve chvíli, kdy zaslechly jeho pohyby, k němu ihned oba trpaslíci s Elian přiběhli a starostlivě si ho začali prohlížet. Otevřel oči, pohlédl před sebe jako by si najednou uvědomil všechno co se stalo, zorničky se mu rozšířili a on se okamžitě vyhoupl do sedu.

,,Jak ti je, Kili?" zeptal se Fili a položil mu ruku na rameno. Kili se nejdříve podíval na svou obvázanou ránu na noze, pak vzhlédl k Elian, která tajila dech a stejně jako ostatní očekávala jeho odpověď. Nakonec se otočil na svého bratra a spokojeně se pousmál.

,,Bylo hůř," odpověděl a společně s Filim se dali do smíchu. Bylo to uvolňující, slyšet smích a vnímat jejich štěstí. Bofur se okamžitě přidal a radostně svého přítele objal. Elian se usmívala, spokojená a vděčná, že je naživu a v tu chvíli nemohla uvěřit, že opravdu zvažovala nastoupit do lodi s Thorinem a raněného trpaslíka opustit. Cítila se zklamaná sama ze sebe, protože tento moment byl tak plný pozitivní energie, která jim všem dávala sílu a především jim dávala pocit štěstí, který byl potřeba.

Najednou zaslechla kroky na schodech. Jako jediná je přes hlasitá slova trpaslíků slyšela a tak se otočila a úsměv jí v tu chvíli zmizel z tváře, protože úplně zapomněla na Baina, který byl celou tu dobu sám  nahoře. Pravděpodobně slyšel smích i radostný křik a to ho donutilo sejít mezi ně, připraven jít osvobodit svého otce. Jeho oči byli tvrdé jako skála, tentokrát nehodlal přijmout žádné výmluvy a Elian věděla, že pokud nepůjdou s ním, vyrazí za starostou sám a to nechtěla dopustit.

,,Baine, pojď..." slyšela za sebou Tildu, která mu chtěla něco říct, avšak v tu chvíli se stalo tolik věcí, až je všechny Elian nedokázala vnímat najednou. Z ničeho nic hlasitě zapraskalo ve střeše a ihned na to se kus ní propadl skrz horní patro. Nikdo tomu nemohl uvěřit, ale mezi rozlámaným dřevem stál veliký, ozbrojený skřet a další se hrnuli ihned za ním. Sigrid a Tilda hlasitě křičeli, trpaslíci se sbírali ze země, Bain zhrozeně sledoval několik skřetů, kteří vedle něho dopadli na podlahu a chystali se zaútočit.

,,Schovejte se!" zakřičela okamžitě na dívky, které neváhaly a ihned zalezly pod stůl, mezitím co Elian sáhla po meči, kterým začala skřety držet co nejdál od dětí. Všude kolem slyšela křik, skřetí řev a padání a rozbíjení věcí, byl to neuvěřitelný zmatek, přesto se ale pokoušela sledovat kde kdo je, protože ona jediná měla zbraně. Bojovala s mečem proti několika skřetům najednou, především těch, kteří se nebezpečně blížili stolu, probodávala jejich těla a černá krev špinila všechno kolem.

,,Baine!" zakřičela, když spatřila, jak se jeden z nich napřahuje, připravený zabít vykuleného chlapce před ním. Očividně měl takový strach, že se nedokázal ani pohnout. Elian tedy na nic nečekala, hodila mečem přes celou místnost a trefila skřeta přímo do hlavy, z níž vystříkla černá krev, která se dostala i na Bainův obličej. Nepřítel zařval bolestí a skácel se k zemi. Bain stál na místě neschopen žádného pohybu, což bylo velice nebezpečné, ale naštěstí viděla, jak k němu pospíchá Fili a strčil ho stranou ve chvíli, kdy se k němu přiblížil další skřet. Trpaslík okamžitě sebral její meč a dal se do boje.

Elian byla beze zbraně, slyšela křik dívek pod stolem a nadávání trpaslíků, kteří se snažili útočit vším, co se nabízelo. Otočila se, když v tom se před ní objevil obrovský skřet, již připravený zasadit smrtelnou ránu. Instinktivně začala couvat, měla pocit, jako kdyby jí srdce vynechalo několik úderů a ona jen mohla s ústy dokořán hledět do zlých černých očí a na škodolibý ohavný úsměv, když se napřahoval s mečem v ruce. Zakopla o kus trámu a spadla na zem, čímž se vyhnula jeho první ráně, ovšem nyní už nebyla žádná cesta zpět, teď jen čekala na bolestivé ostří. Když najednou, ve chvíli, kdy se smiřovala se svým koncem, projel skrz skřetovu hlavu šíp. Její šíp. Těžké tělo se skácelo na zem vedle ní a ona se tak mohla podíval na Kiliho, v rukou její luk a natahoval se pro další šíp, kterým trefil skřeta přímo za ní. Překvapeně hleděla na dvě mrtvá těla, byli poslední.