Princezna Temného hvozdu (Hobbit FF)

,,Něco za to budu chtít."

Rozhodla se, že za trpaslíky zajde ještě tu noc. Nemusela, vlastně by možná bylo dobré si to všechno ještě promyslet, ale ona měla pocit, že jí exploduje hlava, pokud okamžitě nezjistí, jestli by na její nabídku přistoupili. Pokud to neudělají, nemělo cenu vymýšlet nic dalšího, přestože si byla téměř jistá, že svolí.

Stála před zrcadlem a přemýšlela, jak by měla vypadat. Uvědomila si, že by bylo daleko lepší mezi ně přijít jako obyčejná lesní elfka a ne dcera krále Trhanduila, kterého tak nenávidí. Bylo by to poté mnohem snazší a určitě by jí věřili daleko víc. Ale s tím nemohla nic dělat. Thorin Pavéza ji znal již z dřívějška, ještě když stál vedle trůnu svého děda jako mladý a odhodlaný princ, který s opovržením sledoval, jak ukradli jejímu otci to, co mu patří. Nebyla tak mladá, aby o ní ještě nikdo moc nevěděl, naopak by se za odlišnou identitu skrýt pravděpodobně nedokázala. Už jen díky své čelence, kterou nosila téměř všude a vždy.

Nemělo cenu se nijak převlékat ani něco měnit. Naposledy si podívala do očí a sama sebe se ještě jednou zeptala, zda to opravdu chce udělat. Ano, jistě že chtěla, ne, ona musela. Pro všechny. Zhluboka se nadechla, cítila, jak se jí svírá hruď strachem, nedokázala uklidnit myšlenky, nedokázala se uvolnit a tak na sebe nakonec jen kývla a pomalými nejistými kroky se vydala ven ze svého pokoje.

Temné chodby ozařovalo jen pár plamenů, což jí dodávala o něco více odvahy a možnost být neviditelná, přestože to tak úplně nebylo. Měla z toho daleko lepší pocit, než kdyby se rozhodla jít za dne. Každý nepatrný hluk jí vyděsil, pokaždé sebou cukla a rychle se ohlížela na všechny strany. Musela si přiznat že nebyla dobrá v žádném přetvařování, pokud šlo o něco zakázaného. Když byla ještě malá, šlo jí to mnohem lépe, tedy jen po boku Elenë. Při vzpomínce na ni jí bolestivě píchlo u srdce. Ne, nesměla na to myslet, měla před sebou důležitý úkol a nemohla se nechat rozptylovat.

Cestou potkala jen málo obyvatel království, za což byla velice ráda. Nemusela nikomu nic vysvětlovat, když scházela stále níž k žalářům. Ve chvíli, kdy před sebou viděla první celu, slyšela tlukot svého srdce a nepravidelný dech. Každým krokem se ohlédla, jestli za ní někdo není. Strážní naštěstí stáli jen u vchodu do vězení a protože jim nebylo nic do toho, co ona dělá, nijak jí to neznervózňovalo, přestože jim byla jejich přítomnost trochu nepříjemná. Věděla, že ji neuslyší a to bylo to hlavní.

Ihned jak vešla, slyšela hlasité chrápání, nad čímž musela zakroutit hlavou. Alespoň jejich podivné způsoby zastínili její kroky, kterými se stále rychleji blížila k cele, kde byl uvězněný Thorin Pavéza. Když stanula těsně u ní, na chvíli se zastavila, aby jí nebylo vidět a ještě jednou se zhluboka nadechla, potřebovala se alespoň trochu uklidnit a působit jako silná elfka, která ví co chce a především ví co dělá. Musela vypadat absolutně přesvědčivě a autoritativně. Vzpomněla si na svého otce, který pokaždé, když chtěl působit jako ona právě teď, se co nejvíce narovnal a zatvářil se tak, aby se každý ihned obával neuposlechnout. Uměl to velice dobře a Elian se chtěla pokusit udělat přesně to samé.

Narovnala se tedy, aby vypadala ještě o něco vyšší, z výrazu, který vypadal spíš jako by se bála ona sama, se pokusila vytvořit podobný jejímu otci a konečně udělala krok dopředu a ukázala se tak trpaslíkovi sedícímu hned u mříží. Nespal, vypadalo to, že přemýšlel a hleděl při tom před sebe na temnou zeď. Určitě se pokoušel přijít na nějaký plán, který by je odsud dostal a přesně ten mu Elian nesla na stříbrném podnose, hezky promyšlený a především který bude fungovat.

Ihned jak se objevila na světle, se na ni rychle otočil a v očích, které ještě před okamžikem vypadali tak prázdně a obyčejně, se najednou objevila nenávist a vztek. Mračil se, jeho svaly se napjali a okamžitě se postavil, snad aby nepůsobil tak ztracený, jaký doopravdy byl a chtěl ukázat, že jeho důstojnost je nezničitelná. Přesto ho ale Elian o pěkný kus převyšovala, což jí dělalo radost. Když ho viděla, najednou nebylo tak těžké nasadit výraz důležitosti, moci a především nadřazenosti.