Princezna Temného hvozdu (Hobbit FF)

,,Ten plevel?"

Co nejrychleji prostupovali davem výskajících lidí, kteří se do poslední chvíle loučili s Thorinem a jeho výpravou. Elian si mezi nimi razila cestu, aby mohli Fili a Bofur, který nečekaně zaspal velkolepý odjezd, projít s Kilim hroutícím se kolem jejich ramen. Využívala své výšky, občas si stoupla na špičky, aby viděla přes všechny lidi kolem a mohla si tak být jistá správným směrem. Měla strach, že je k sobě nebude chtít Bard vzít a nedivila by se mu, ale on byl jejich jediná možnost.

Vnímala a přiznávala si obavy o život trpaslíka, po dlouhém souboji se svými myšlenkami se konečně nebála chtít ho zachránit a to bylo tu chvíli jediné na co opravdu myslela. Nezastavitelný chtíč po klenotech se vytratil ve chvíli, dvě malé loďky zmizely v dáli na jezeře.

,,Už jsme skoro tam," zavolala za sebe. Slyšela jak těžce oddechují a Kiliho bolestné steny. To jí pohánělo dál. Konečně spatřila známý dům a společně s trpaslíky vystoupali do schodů. Pak třesoucí se rukou hlasitě zaklepala na dveře. Cítila napětí kolem sebe, strach, že je tam nenechá a Kiliho čas chýlící se ke konci.

Okamžitě jim otevřel, mračil se a v očích se mu nebezpečně zablýsklo, když je všechny spatřil. Ani si je pořádně neprohlédl a už se chystal zavřít.

,,S trpaslíky jsem skončil," prohlásil zlostně a vzal za kliku, ale Elian mu znemožnila se před nimi zavřít. Její ruka okamžitě vystřelila na dřevo a znovu je dokořán otevřela.

,,Prosím, nemáme kam jinam jít," řekla popravdě a ohlédla se za sebe na bledého Kiliho, který ani nedokázal sám stát na nohou. ,,Je mu hodně zle." Bard je všechny přejel zkoumavým a nerudným pohledem, nechtělo se mu je pouštět do domu, rukou znovu pevně sevřel kliku. ,,On umírá!" naléhala bezmocně a udělala krok dopředu, nemohl ho nechat zemřít.

A opravdu ustoupil, přestože nerad a plný hněvu, nedokázal by někoho nechat na pospas smrti, na to byl až moc dobrý člověk. Elian se usmála, ihned vešla dovnitř a pustila tak své společníky, aby si mohli konečně odpočinout.

,,Děkuji," vydechla vděčně. Bard jen přikývl, ale o něj se už víc nestarala, protože Kili zažíval veliké bolesti a ve chvíli, kdy ho položili na první postel, kterou spatřili neudržel bolestný výkřik. Elian se k němu nahnula a pořádně si ho prohlížela. Dočista z něj vymizela veškerá barva, potil se, měl horečku a postupně přestával vnímat své okolí. Sáhla mu na horké čelo, pak se podívala na zranění, které tohle všechno působilo a zamračila se, vůbec se jí to nelíbilo a doufala, že ho dokáže opravdu zachránit.

,,Co je s ním?" zeptal se okamžitě Fili. Stál hned vedle ní a střídavě hleděl na ni a na svého bratra. Elian si povzdechla.

,,Je to opravdu otrava," odpověděla.

,,Ale dokážeš ho vyléčit, že?"

Podívala se mu do očí plných naděje a bez váhání přikývla, přestože sama si tím nebyla úplně jistá. Samozřejmě znala tajemství elfského léčení, dokázala kouzlit s bylinkami a jemnými slovy, avšak nebyla Alessë, kterého si tak moc vážila a v tuhle chvíli na něj myslela více než kdy jindy. Okamžitě se otočila na Bofura, jenž postával poblíž v pozoru, kdyby se cokoli dělo, aby mohl pomoci a přesně k tomu ho chtěla využít.

,,Mohl bys najít athelas?" pobídla ho. Bofur zmateně nakrčil obočí.

,,Ten plevel?" zeptal se nedůvěřivě.

,,Ano, je to..." začala s vysvětlováním, ale najednou byla přerušena.

,,Dáváme ho prasatům," ozval se jemný hlásek ze druhé strany místnosti. Všichni se tím směrem otočili a spatřili Tildu v těsném sevření Sigrid, které všechno, co se dělo v jejich domě, bedlivě sledovaly. Elian se na malou dívenku široce usmála a pak se otočila na Bofura, pro něhož to byl jasný povel a tak na nic nečekal a vyběhl ven. Nezbývalo nic jiného než čekat.