Princezna Temného hvozdu (Hobbit FF)

,,Ale ono bije, Legolasi, stejně jako to tvé."

Čas jí splýval, nedokázala s určitostí říci jak dlouho tak ležela a kolikrát za ní někdo přišel a mluvil, protože ona je neposlouchala a neodpovídala. Měla moc myšlenek točících se kolem Arnona, Legolase i Aranel, které se jí stále opakovaly dokola, že neměla náladu nikomu nic říkat.

Už věděla, kdo za ní byl, poznávala Alessëho i jiné léčitele, několikrát slyšela zvučný hlas Elenë, velice často vnímala přítomnost Tauriona, Failona i Eriana, ale především jí překvapila návštěva jejího otce. Neposlouchala, co jí říkal, avšak začala pociťovat veliký strach, že jí po tom, co se stalo nenechá dál bojovat. A ona chtěla bojovat, chtěla zničit všechny nepřátele a přestože jí Taurion řekl, že ho pomstili, ona věděla, že v sobě se s tím ještě nesmířila.

Také si všimla, že mezi jejími návštěvníky nebyl Legolas, o kterého se začínala čím dál tím víc bát. Přeci jen, jeho smutek se nemohl rovnat se smutkem jiných elfů, možná ani s Aranel ne. Byl to jeho nejlepší přítel. A nejlepší přátele je velice těžké oplakat.

Cítila potřebu ho vidět a nějak mu pomoci v jeho trápení a tak se jedné noci rozhodla, že přesně to udělá. Nic jí v tu chvíli nemohlo zastavit od návštěvy bratra, ani její zranění ne. A proto, když byla hluboká noc a všechno kolem ní bylo naprosto tiché, otevřela oči a pokusila se pohnout. Bylo to bolestivé a těžké, ale ona byla přesvědčena, že to zvládne a tak se se vší soustředěností a zatínání zubů opřela o lokty. Ze všech sil se při tom snažila nevydat žádný zvuk, protože věděla, že by jí bylo zakázáno někam chodit. Když se pomalu zvedala do sedu, musela se kousnout do jazyka, aby utlumila bolestivý sten. Konečně se rozhlédla kolem.

Všude vládla tma, kromě jedné svíčky položené vedle ní na stolku u postele a díky ní tak mohla vidět, že neleží ve svém pokoji, nýbrž v pokoji, který znala z ošetřovny. Muselo to být vážné, když si ji Alessë nechal tak blízko sebe, ovšem na to nyní nechtěla myslet. Do pokoje svého i jejího bratra to měla kousek a tak znovu zaťala zuby a přehodila nohy přes okraj postele. Ke svému překvapení na sobě měla čisté a pohodlné šaty, které jí musela Elenë vyndat ze skříně. Celou dobu měla pocit, jako se na ní lepila zelená látka prosáklá krví, přestože někde uvnitř si byla jistá, že by ji v tom nikdy nenechali.

Stoupla si tedy na obě bosá chodidla a stále se opírajíc o postel se pokusila stát. Ihned dopadla zpět. Hluboce si povzdechla. Cítila se neuvěřitelně slabá a znovu pocítila bolest prostupující celým jejím tělem, ovšem o dost mírnější, než jaká jí postihla v lese. Vnímala změnu po ošetření a byla za ní neuvěřitelně vděčná.

Zkusila to znovu, křečovitě se držela postele a pomalu se pokusila vstát, tentokrát se jí to podařilo, přestože neměla odvahu se pustit. Párkrát se zhluboka nadechla a zase vydechla. Cítila při tom podivný tlak na hrudi a břiše a když se podívala dolů zjistila, že má pod šaty na místě žeber silný obvaz, jež byl vidět i přes jemnou látku. Kolik takových obvazů a ran na sobě uvidí? Bála se toho.

Pouštěla se, u toho rychle dýchala a soustředila se na zeď před ní, aby neztratila rovnováhu. Vycházelo to, dokázala se postavit a to jí udělalo takovou radost, že se najednou cítila o dost silnější a prostoupila jí vlna energie. Po dlouhé době se pousmála a pokračovala dál. Kráčela pomalu, ale jistě, aby nespadla a velice potichu otevřela dveře. Nikdo určitě nečekal, že by se sama od sebe zvedla a někam by odkráčela, tak možná to byl důvod, že nikoho kolem neviděla. Další důvod byl ten, že tma kolem ní se zdála hustší a ona si dávala veliký pozor, kam pokládala chodidla, aby nezakopla a nezpůsobila zbytečný povyk.

Míjela nespočet zavřených, ale i otevřených dveří, kolem kterých vždy o něco zrychlila, i když se pak musela na chvíli zastavit. Očividně bylo hodně raněných po tak těžkém boji, což jí také dávalo jistou naději, že si jí nikdo nevšimne. Dokonce zaslechla i hlas léčitelů, jak se baví s některým ze zraněných elfů a proto musela zatajit dech a projít bez jakéhokoli přešlapu. Sama sebe překvapila, když se najednou objevila u hlavních dveří, které vedly z ošetřovny. Znovu se usmála.