Princezna Temného hvozdu (Hobbit FF)

,,K obchodu není potřeba přátelství."

Po dlouhém a vysilujícím zápasení s nezkrotnou řekou a studenou vodou, jejíž chlad prostupoval celým jejím tělem, se konečně skupina trpaslíků společně s hobitem a elfkou dostali z dosahu skřetů i ostatních elfů. Mohli se tedy pro úlevu všech chopit první příležitosti dostat se na břeh, kde celí ztuhlí pochodovali, ždímali promočené oblečení a ptali se ostatních, jestli jsou v pořádku.

Elian stála opodál od všech ostatních, nepotřebovala se nijak zahřát, nepotřebovala se usušit, její myšlenky byly někde úplně jinde. Hleděla směrem, kterým připluli a kde opustila všechny, které má ráda a kteří právě teď pociťují zklamání. Zradila je, všechny, přestože za jejím chováním stojí něco dočista jiného. Přála si, aby věděli, proč to udělala, protože by se pak mohla vyhnout jejich pocitům vzteku i nepochopení, jenž vnímala i přes vzdálenost, která je oddělovala. Zhluboka se nadechla, zakroutila hlavou a otočila se na členy výpravy, jejíž byla nyní součástí. Ničemu nepomůže, když se nechá obtěžkávat takovými věcmi, které stejně nemůže nijak změnit ani zachránit. Ve chvíli, kdy nechala myšlenky na domov stranou najednou pocítila mokré oblečení a chlad.

Otřásla sebou a chtěla se připojit ke svým novým společníkům, aby se zeptala co dál, když v tom jí cestu nečekaně zastoupil hobit, málem si ho ani nevšimla. Z dříve kudrnatých vlasů mu odkapávala voda a vzhlížel na ni do výšky, přičemž ona musela sklopit hlavu dolů. Natáhl k ní ruku.

,,Bilbo Pytlík," představil se s neutrálním výrazem ve tváři. Elian se na rozdíl od něj nepatrně pousmála a drobnou dlaň stiskla.

,,Elian," řekla své jméno a ruku zase pustila. ,,Slyšela jsem o vás hodně, tedy myslím o vašem národu," začala konverzaci, kterou s ním chtěla začít vést již od chvíle, kdy ho spatřila. Bilbo nechápavě nakrčil obočí.

,,Opravdu? A od koho?" zeptal se zvědavě. Očividně mu bylo divné, že by o hobitech někdo mluvil tak daleko od Kraje. Elian se ještě rozšířil úsměv na tváři.

,,Od Mithrandira," odpověděla, ovšem Bilbo nevypadal o moc moudřejší a tak okamžitě pokračovala. ,,Čaroděj. Má mnoho jmen, je možné, že ho znáte jako Gandalfa Šedého."

,,Ach jistě, Gandalf," přikyvoval ihned a jeho vážný výraz se uvolnil, dokonce se mu na okamžik zvedly koutky do úsměvu. Elian si hobita prohlížela, poté se podívala před sebe, kde se právě někteří trpaslíci starali o zranění svého mladého druha.

,,Jak je možné, že jste tu?" zeptala se. Bilbo chvíli nic neříkal, na okamžik se otočil, pak pokrčil rameny a vzhlédl zpět na ni.

,,To kvůli Gandalfovi," odpověděl, hledíc na ni, ovšem jeho oči se dívali někam úplně jinam, jako by se vracel do minulosti, kdy mu čaroděj nabídl tuto cestu, kdy mu trpaslíci snědli všechno jeho jídlo a kdy vyběhl ze dveří vstříc velikému dobrodružství. ,,Jsem tu jako lupič."

,,Lupič?" podivila se. ,,To je zajímavé, neřekla bych to do vás."

,,To já také ne," přiznal pobaveně. ,,Pomáhám jim vrátit jejich domov, každý by ho měl mít," řekl upřímně. Elian jeho slova zaskočila, protože nad něčím takovým nikdy nepřemýšlela. Vlastně měla v hlavě jen svůj domov, který pro ni byl nejdůležitější a neuvažovala nad nikým, kdo domov nemá. Pozorovala ho zaskočená, hleděla mu do hlubokých očí, v nichž jen marně hledala jakoukoli špatnost či nekalé úmysly. Velice ji udivovalo dobro, které se v tomto malém človíčkovi schovávalo. Pocítila nepatrně studu, když si uvědomila, že on v této výpravě nejde za ziskem, přestože nějaký podíl určitě dostane. Nakonec se usmála.

,,Myslím, že máte dobré srdce, Bilbo," prohlásila upřímně. Hobit sklopil pohled k zemi, očividně nevěděl, co na to říct, ale z této situace je dostal Thorin, který je zavolal k sobě. Všichni trpaslíci se jakžtakž usušili a pomalu se připravovali k odchodu. Když najednou.