Quarantine drama [CZ]

mlíčko

Ležel jsem na matraci v prázdném tmavém pokoji, ale oka jsem nezamhouřil. Stočený v klubíčku jsem v rukách svíral peřinu.

Myslel jsem na mámu. Na to, jak musí být  hrozné celý den kašlat a cítit se tak vyčerpaně. Na to, jak musí být doma osamělá, když tam nikoho nemá. I když jsem to nerad přiznával, protože už na to nemám věk, stýskalo se mi po ní a svým způsobem mě i štvala situace, že s ní nemůžu ještě alepsoň dva týdny být, ba jen se k ní přiblížit na méně než čtyři metry.
Myslel jsem také na Joona. Na to, jak jsem od něj včera zbytečně naštvaně odešel. Na to, jak se snaží, abych se měl co nejlépe, ale já mu nikdy nejsem dostatečně vděčný. Má se mnou obrovskou trpělivost. Ale já nevím, jestli dokážu mít stejnou trpělivost s ním. Nerad čekám, nerad se podřizuju. A Joon to má kvůli mě těžké.
Myslel jsem i na Jimina. Je hrozně zvláštní. Nikdy dřív mi to tak nepřišlo , ale to bude prostě tím, že poslední dny s ním trávím víc času než kdy dřív. Něco mi říká, že za jeho chováním musí stát nějaký mindrák nebo zkušenost, která mu nepřinesla nic dobrého.
Chtěl bych zjistit, co za tím je. Ale pochybuju, že mi něco takového umožní. Na to si až příliš střeží své soukromí.

Důkazem jsou i jeho sociální sítě. Zkusil jsem jej přes třídní skupinu na KakaoTalku vyhledat, ale nic o sobě neměl napsáno. Zkoušel jsem i instagram, ale víte, kolik je na světě Park Jiminů? Spoustu, takže šance na jeho nalezení byla velmi malá. Psal jsem i svým kamarádům, Jinovi a Baekovi, jestli na něj nemají kromě KakaoTalku a telefonního čísla nějaký kontakt, ale nic. Ještě jsem musel dlouhosáhle vysvětlovat, proč mě vůbec ten introvertní šprťák zajímá. Všechno jsem jim řekl.

Prudce jsem zavrtěl hlavou, abych všechny tyto myšlenky z hlavy vyhnal. Nechtěl jsem už nad tím více přemýšlet, akorát mě to uvrhovalo do depek, které mi ještě z vrcholných pubertálních let přetrvaly a občas mě i přepadly.

Vstal jsem. Shledal jsem za nesmyslné jenom ležet a koukat do blba. Ale i když jsem se ocitl na nohách, pořád jsem v tmavém pokoji ve třičtvrtě na čtyři neměl co dělat. Rozhodl jsem se tedy sejít do kuchyně a po něčem se poohlédnout. Ano, vím, je to neslušné, protože jsem návštěva, ale břicho mi už nějakou chvíli kručelo v hrdle jsem měl sucho jako na Sahaře.

Všude byla tma. Nečekaně.
Tiše jako krtonožka jsem sešel po schodech a ještě tušení otevřel dveře do spojeného obývacího pokoje s kuchyní. Věděl jsem, že na pohovce spí Jimin s Miwi a ještě víc jsem se v tom utvrdil, když jsem jej zahlédl spát s kočkou na břiše. Po špičkách jsem došel k lednici a otevřel ji. Vykouklo na mě spoustu potravin. Přemýšlel jsem, jestli se spokojím jen se zmrzlou kukuřičnou plackou, nebo si něco uvařím. Bohužel pro vaření instantních polévek právě dům Parkových nebylo vhodné místo. Proč? Byl by to snad hřích, kdyby v rodině vyhlášené kuchařky byly instantní polévky k nalezení. Navíc byla noc, takže jakmile bych s mou šikovností zapnul sporák, vzbudil by se rozhněvaný Jimin a asi by mě vyhodil. Což nechci.

Vzal jsem si tedy zmrzlou kukuřičnou plackou a nějaký džus a chystal se lednici zavřít, když v tom se mi cosi hebkého obtočilo kolem holé nohy. Měl jsem co dělat, abych nevykřikl, když jsem si všiml černé bestie, která byla příčinou předešlého konfliktu.

„Miwi, běž spát, kšc,“ zasyčel jsem na ni tiše, ale ona se na mě dívala jen svýma žlutýma očima, olizujíc si čumáček.
„Ty bys chtěla nějakou dobrotu?“ zeptal jsem se jí podivně, načež ona přikývla. Znovu jsem tedy otevřel lednici a podíval se, co bych jí mohl dát. I když jsem ji neměl rád, vzpomněl jsem si na slova Jiminova bratra Jihyuna, jak si černovláska udobřit: „Stačí dát něco jeho kočce, říct mu o tom a až ohledně toho bude v dobrý náladě, tak se mu omluvit.“

Tak jsem tedy z lednice vzal mléko, našel Miwinu misku vedle linky, nalil do ní mléko a misku přisunul kočce pod čumák. Kočky mají rády mléko, ne?

„Tak na,“ pobídl jsem ji a dokonce se nenuceně usmál. Ona se na mě z prvu podezíravě dívala, poté ale sklonila hlavu a svým růžovým jazýčkem mléko začala hltat. Doslova jsem vytřeštil oči překvapením, když mléko v misce za pár minut – během toho, co jsem jedl už rozmrzelou kukuřičnou placku – zmizelo a kočka se spokojeně oblizovala kolem tlamy. Aniž by na něco čekala, opustila kuchyni a opět si šla lehnout na Jiminova záda. Divím se, že se Jimin nevzbudil, kdy mu kočka zaryla drápy do zad. Spal dál jako poleno. Asi už byl na její teror zvyklý.

Já Miwinu misku vymyl a vrátil na původní místo. Přeci za sebou nebudu zanechávat nepořádek. Dojedl jsem a dopil jsem a nechaje Jimina s kočkou za sebou jsem se vrátil do černovláskova pokoje. Třeba už konečně usnu.

-
A/N
Dnes po pár dnech trošku kratší kapitola, ale snad potěší. Děkuji všem, kdo si touto četbou krátíte chvíle v karanténě, dáváte hvězdičky, nebo píšete komentáře. Dělá mi to radost^^.

Jinak co si myslíte, kvůli čemu se Taehyung tentokrát probudí?💞