Quarantine drama [CZ]

složka

Už se mi zavíraly oči únavou, když jsem dočítal poslední odstavec kapitoly.
Ano, nudná angína mě donutila si večer otevřít první knihu, která mi přišla pod ruku. Vtipné, že to byl zrovna Pán much, kniha kterou mi Jimin nedávno předčítal. Ztroskotání na ostrově, prasečí hlava, lov náčelníka, známe to. Tedy ne že by mě to nechalo chladným, při některých pasážích mi docela běhal mráz po zádech. Sice nejsem ani zpola knihomol, ale věřím, že dokáží poznat kvalitní literaturu. A to tahle rozhodně je.

Spánek si však i přes napínavý děj říkal o své. Proto, když už jsem se přistihl, že jsem na nějakou tu chvilku skutečně usnul, zaklapnul jsem knihu a opatrně ji položil na podlahu vedle postele.

V pokoji jsem byl sám, Jimin zřejmě opět okupoval pohovku. Miwi už jistojistě spala na jeho zádech. K mému štěstí nepřišel do pokoje ani nikdo jiný, což naznačovalo, že si Jimin nechal naši dnešní hádku, rozbitý nos a zimpotentnění pro sebe. Ještě že v tomhle alepsoň drží basu.

Po zjištění, že skutečně nikdo nepovolaný nepřijde, jsem se tedy nachystal ke spánku. Vypnul jsem svítilnu na mobilu, kterou jsem si celou dobu svítil - protože kdo by pak chtěl unavený vstávat z postele a jít zhasínat lampičku na stole nebo stropní světlo - a pohodlně se zavrtal do peřin.

Už jsem se skoro oddal té sladké malátnosti a nevědomosti, když v tom to nádherné ticho prořízlo až příliš hlasité cinknutí mého mobilu, který poslušně ležel u postele vedle brýlí.

Měl jsem sto chutí ten mobil vzít a mrštit s ním o zeď, snad aby si příště rozmyslel, jestli mě bude takhle vyrušovat, ale ještě že jsem to neudělal. To bych totiž pak přišel o věc, která mi do těla vlila druhou vlnu energie.

Nejdříve znuděně a ospale jsem přes okraj postele zamžoural na příchozí upozornění, ale vzápětí jsem měl co dělat, abych nespadl z postele, jak moc jsem se po telefonu natahoval.
Přišla mi zpráva od Geongmin.

Hořel jsem zvědavostí, když jsem otevíral zaslanou odemčenou složku, a naprosto zapomněl na únavu, když jsem čekal, až načte její obsah. Už několikrát jsem si představoval, co v ní mohlo být. Scany, referáty, dětská léta, porno, hesla... cokoliv.

Proto jsem ani nebyl tak zklamaný a překvapený, když jsem v ní našel dvě už od pohledu neškodná videa a pár fotek. I když uznávám, že porno by bylo zajímavější.

Pro svou bezpečnost a soukromí jsem si zalezl pod peřinu a nedočkavě si pustil první video. Čekal jsem, že to bude nějaké video z Jiminových předškolních let, ale to jsem se zmýlil.

Na videu byl hodinový záznam jakéhosi představení. Chvíli jsem na to koukal jen jako vyoraná myš, než jsem si uvědomil, co to vlastně sleduju.
Byl to muzikál.
A zhruba šestnáctiletý Jimin tam hrál zřejmě jednu z hlavních rolí, co jsem tak pochopil z těch prvních pár minut.

Dle názvu šlo o korejskou adaptaci filmu, později muzikálu Newsies. Viděl jsem ten film, není špatný. Ovšem více než samotný příběh mě zajímal a fascinoval Jiminův herecký, pěvecký a hlavně taneční um. Vypadal na tom jevišti tak přirozeně, jako by mu role jednoho z novinových poslíčků byla napsána přímo namíru. I když šlo zřejmě o amatérský muzikál, reálně věřím, že by to zvládl dotáhnout na profesionála.

Dokázal bych se na to video dívat celé, ale nějak podvědomě jsem věděl, že na to teď není vhodná chvíle. Video jsem tedy shodil a zabrousil k tomu druhému.

To bylo výrazně kratší, zhruba deset minut dlouhé. A ani na něm nebylo žádné představení. Vlastně na mě vyskočila dívčí tvář.

„Tak jo...už to nahrává? Fajn. Tak... náš milý Jimine! Z celého srdce ti přejeme všechno nejlepší k tvým šestnáctým narozeninám!" zvolala neznámá dívka na kameře a zatančila nějaký rádoby vtipný oslavný taneček.

„Počkej... Soojin, dej to sem!" Kamera se otřásla a na mě se zazubil jakýsi kluk. „Doufám, že se mi teď nebudeš vysmívat, že jseš zase o rok starší, tyvole. Počkej si na dvacátýho! To tě zas doženu!" Nebezpečně na mě ukazoval prstem. Poté se kamera opět zatřásla a vzala si ji opět ta dívčina na začátku, přičemž za ní vykukovala a dělala nejrůznější gesta nějaká další. A tu jsem poznal! To byla ta, kterou jsme s Jiminem potkali v obchodě!

„Doufáme, že se brzo vymarodíš a vrátíš se k nám-" „Chybí nám naše babka šmíralka!" zvolala holčina v pozadí najednou a zamávala. Ta v popředí se začala smát. „No prostě tě máme s Yunou... a s Donghaem a Jonghyunem moc rádi! Come back, Jack!" najednou se všude ozýval smích, dokud si kameru nepřevzal další kluk. Ten s ní začal někam odcházet, přičemž se za ním ozývaly nesouhlasné protesty. Nakonec odešel z místnosti, kde byli ostatní, a posadil se na nějakém schodišti, kde byl docela sám.

„Konečně klid," jemně se zasmál. Měl hezké, ostré rysy a kaštanové vlasy. „snad už ti budu moct říct to, co chci... a asi se postarám, aby to nikdo nestříhal a přišlo ti to takhle," plaše se usmál, „takže... všechno nejlepší k narozeninám, Jimine. Konečně patříš do klubu šestnáctiletejch. Teď ještě musíme počkat na Donghaeho a jsme tam všichni, jej... no, tak či tak... ehm... doufám, že se brzo uzdravíš, jak už říkala Soojin. A taky... taky bys měl někomu říct..." na chvíli se odmlčel a rozhlédl kolem sebe, snad aby se ujistil, že ho nikdo neposlouchá, „... o panu Leeovi. Víš, že to není normální. A já sám ti s tím nedokážu pomoct... Třeba kdybys to řekl rodičům, tak by ho vyhodili a bylo by to už v pohodě," v klučičí tváři se zračila starost, „samozřejmě tě nechci do ničeho nutit, ale třeba bys byl pak šťastnější a... víc s náma, chápeš... no, nechci tě zatěžovat něčím zlým v den tvých narozenin," postavil se na nohy, „maximálně si to užij. Mám tě rád." Pak už následoval jen upřímný úsměv a kamera se vypnula.

Seděl jsem jako opařený a zpracovával, co jsem teď viděl. Tohle mi přivodilo víc otazníků, než jsem očekával. A gay vibes ve vzduchu tomu také úplně nepřidávali. Kdo to je ten Jonghyun? A co se Jiminovi v tu dobu dělo, že mluvil o nějakém panu Leeovi a uzdravování?

Byl jsem z toho tak zmatený, že fotky, kterým jsem původně chtěl věnovat více času, jsem jen tak projel. Většinou na nich byli stejní lidé jako ve videu. Zřejmě tedy Jiminovi kamarádi z muzikálu.

Zaujaly mě až poslední čtyři. Na dvou z nich byl ten Jonghyun. Zřejmě to musel fotit nějaký profesionál, protože vypadal jako vystřižený z nějakého módního časopisu. Hezký to chlapec.

A na těch dalších dvou byl překvapivě Jimin. Tady jsem ale upřímně - i přes jeho hrozný charakter - musel zatajit dech. Taky vypadal jako vystřižený z časopisu, ale ne módního.

Nerad to přiznávám, ale ten kluk by mohl být sexuální ikona. Reálně. Ani jsem netušil, že umí takové... svůdné výrazy. Nevím, proč a na co to fotil, ale tímhle by i Baeka, zarytého heterosexuála, přinutil přeplout na druhý břeh.

A pro mě, i když jsem to tak trochu popíral, také nebylo úplně jednoduché udržet se... no... řekněme zůstat těmi fotkami nedotčený.

-
A/N
Co to Tae nenašel👀...
Jinak chtěla jsem vám sem napsat otázku jako obvykle, ale... pak jsem si to rozmyslela. Radši.
Takže dobrou noc! 💞