Quarantine drama [CZ]

den osmý

Dnešní dopoledne probíhalo zhruba ve stejném duchu jako to včerejší. Léky, postel, učení, prokrastinace.

V pokoji jsem byl sám, paní Park příjemně opečováván, nikým neotravován. Jen angínou. Což je tedy pořád lepší, než aby mi Miwi rozdrápala polštář, jako to udělala Jihyunovi. Tedy alespoň toto poselství jsem pochopil z nepřeslechnutelné ranní hádky mezi milovanými bratry.

Snad jediná věc, u které jsem zaznamenal nějakou změnu, bylo mé vnímání Jiminovy osoby jako takové. Pokaždé, když si klasicky přišel jen pro nějaké věci, se mě zmocní takový divný, skoro nepříjemný pocit stahující mi břicho. A docela nemilosrdně.
Nevím, jestli za to snad mohlo to Jiminovo podivné chování, nebo něco jiného, každopádně alespoň zamilovanost to není, tu ještě poznám.

Tak či tak mi to nedalo spát, nebo pokojně zabíjet svůj život díváním na Youtube a musel jsem si to s ním... co chci vlastně dělat? Říct mu 'hej, ten včerejšek byl fakt divnej, proč jsi mi naší sexualitu dokazoval zrovna striptýzem a líbáním?'

„Neviděl jsi někde můj sešit na děják?" nečekaně mě vytrhl z proudu myšlenek jejich hlavní aktér.

„Uhm, nemáš ho ve stole?" vzhlédl jsem k němu a hlavou pohodil ke stolu plnému učebnic a sešitů. On se opravdu do něj podíval a hledaný sešit vytáhl. Neobtěžoval se s nějakými díky nebo něčím takovým, jednoduše si jen sedl k onomu stolu a vzápětí začal přepisovat obsah nějaké z jejích stránek do ubohého sešitu. Proč si to nenaskenuje?

„Co zíráš?" obořil se na mě a dále něco přepisoval. Opět příjemný jako osina v zadku.
„Nezírám jen... proč jseš tady?" zeptal jsem se chraplavě a opět mě zabolelo v krku.
„To nemůžu být ve svým pokoji?"
„Mohl bys ode me něco chytit," upozornil jsem ho a bezděčně po něm hodil balík kapesníků, který jsem měl přistavený u postele, protože už nějakou dobu tiše popotahoval tvořící se nudle. Nechytil je.

„Mě jen tak rýmička neskolí," opět popotáhl. Neobtěžoval se zvednout ty kapesníky z podlahy.
„Jenže já mám angínu," zdůraznil jsem a snad abych svých slovům přidal ještě větší váhu, chytil jsem se za bolavý krk. Mlčel. Nedivím se mu, ja bych byl taky zticha, kdyby mě někdo takhle převálcoval jediným argumentem.

Mohla uplynout hodina, možná hodina a půl, kdy jsme si každý dělali své. Jimin školu, já Youtube a pár zpráv s mámou, Joonem a Baekem. Nakonec jsem to ale nevydržel a prostě přitáhl pozornost na včerejší odpoledne.

„Hele," začal jsem nesměle, „ten včerejšek... při tom, jestli jsem nebo nejsem-"
„Nepřipomínej to," zarazil mě v půlce věty nekompromisně a zpražil odmítavým pohledem.
„Proč jsi to dělal?"
„Říkám, nepřipomínej to."
„Mě to ale zajímá," nenechal jsem se odbýt, dokonce jsem se kvůli tomu vyšvihl do sedu a odložil mobil.
„Odmítám se o tom bavit."
„Pak jsi ale gay i ty."

Odložil propisku, odklonil se od stolu a celou svou pozornost upřel na mě, zapře se do židle s rukama zkříženými na hrudi.
„Co je to za logiku?" zeptal se vážně a na tváři se mu skvěl upřímný údiv.
„Jak tě teda mohlo napadnout se se mnou líbat, když gay nejsi? Zhnusilo by se ti to. A tys nevypadal, že se ti to hnusí."
„Nelíbilo se mi to."
„Ale ani se ti to nehnusilo."
„To už je jen slovíčkaření!" rozhodil rukama a konečně sebral ty kapesníky.

„Tak proč jsi mě líbal?" stál jsem si na svém.
„To nebylo líbání."
„Tak co to teda bylo? Zkoumal jsi, jaká je koncentrace slin v mojí puse? Snad výzkum na biologii?" také jsem rozhodil rukama.
„Nejsi vtipnej."
„Ani se nesnažím."

Viděl jsem, jak se v něm vaří krev, ale snažil se to regulovat.
„Čeho tím chceš dosáhnout?"
„Chci vědět, pročs to udělal. Proč jsi mě líbal a proč jsi mě tak sváděl."
„Kristepane, nevím! Prostě to bylo to první, co mě napadlo. Nikdy předtím jsem kluka nikdy nelíbal. A navíc jsi chtěl důkaz toho, že ty jsi gay a já ne."
„Nevypadalo to, že to děláš poprvý. A taky to nevypadalo, že nejsi gay."
„Ale já fakt nejsem."
„To, že se ti nepostavil, ještě nic neznačí."
„Gay je muž, kterého přitahují muži. To bys měl jako gay vědět. A myslím, že penis je zrovna dobrý ukazatel toho, co mě přitahuje a co ne. Takže mě už přestaň přesvědčovat o mé vlastní orientaci, díky."

Zjevně ho už nebavilo se se mnou dohadovat, ale já ještě neskončil. Nevím, jestli mi už šlo jen o to ho naštvat, každopádně nechtělo se mi přestat.
„S Jonghyunem ses nikdy nelíbal?"

Zamrzl. Naprosto zjevně zamrzl.
„Už jsem říkal, že jsem se s klukem nikdy předtím nelíbal, co je na tom k nepochopení?" řekl naoko pohrdavě, ovšem bylo poznat, že je rozhozený. Vypadl ze své role.

„Nic, jen že kecáš." Tohle je asi nejdelší rozhovor o něčí orientaci, co jsem kdy vedl. Ale zatím si nestěžuji.
„Neser mě už, nebaví mě to."
„Nejsou to nějaký silný slova?"
„Jsou přímo úměrné k míře mého nasrání."
„Sere tě pravda?"
„Jaká pravda?"
„Že jseš gay a chceš se líbat s Jonghyunem."

Kdyby to šlo v realitě, Jimin by se proměnil ve smajlíka obracející stůl. Prudce se postavil, až se židle, na které doteď seděl, převrátila a spadla na podlahu. Trochu... no, hodně ve mně hrklo, když se najednou objevil na posteli přede mnou, já měl týl hlavy natisknutý na studené zdi za sebou a Jiminovu ruku na bolavém krku.

„Co to děláš?" zasípal jsem překvapeně. Takovou reakci jsem vskutku nečekal.
„Netahej sem Jonghyuna. Chceš si ověřit, jestli jsem taky gay? Fajn, ale přestaň se šťourat v mý minulosti, když o ní nic nevíš."

Tlumeně jsem vyjekl, když se po svém proslovu ke mně nahnul a nekompromisně, nehledě jakýchkoliv protestů, mě znova políbil. Jako včera. Možná ještě o něco náruživěji a důkladněji. Snažil jsem se bránit, samozřejmě, bohužel jsem zjistil, že je silnější než já. Neměl jsem seknout s florbalem, neměl.

Vzdal jsem to. Přestal jsem se bránit a prostě ho nechal, aby se dál pokoušel oživit moje spolupráci odmítající rty. Netvrdím, že se mi to nelíbilo, bohužel naopak. Jimin zjevně nebyl amatér, což mě velmi překvapilo. On by byl ten poslední, od koho bych čekal takovéto líbání.

„Už jsi spokojenej? Už jsi mě donutil se stát gayem, nestačí ti to? Co?" Konečně mi dal ruku z krku a pokračoval v líbání. Mezi tím jsem cítil jeho teplé ruce na svých holých bocích. Mlčky jsem přemýšlel, jestli bych u případného soudu mohl použít pojem znásilnění, když se mi to líbí ale nijak na to neodpovídám, bohužel i tato zbraň mi brzy vypadla z rukou, když mě jednou začal hladit po celém hrudníku a druhou se mi vískat ve vlasech, což mě nikdy nenechalo chladným vůči osobě, která tyto dvě úžasné věci spojila dohromady. Začal jsem mu na polibky odpovídat.

Půjdu do pekla. A pokud se to dozví Joon, spadnu hned do toho nejhlubšího a nejhrozivějšího Tartaru, který v pekle existuje. Jsem strašný přítel.

Nevím, jak dlouho jsme se líbali. Příliš dlouho to nebylo, ale také to nebylo to nejkratší, které jsem zažil. Jimin měl ruce snad všude. Chvíli v mých vlasech, na zádech, hrudníku, stehnech, tvářích, až nakonec celý tenhle prohřešek ukončil vydatným polibkem s rukou na mém krku a tou druhou bůhvíkde. Poté se konečně odtáhl.

Chvíli na mě jen vyjeveně koukal, ale poté se urychleně zvedl a během pár vteřin opustil pokoj.

Na jeho místě bych udělal totéž. Problém jen byl, že já se pak neměl kde jinde schovat. Proto jsem raději zůstal v posteli a... prostě jen existoval. I když ani to bych nejradši nedělal.

-