Quarantine drama [CZ]

sexualita

„Co prosím?"
„Proč jsi odešel z muzikálu?" zopakoval jsem svůj jemně vtíravý dotaz. On chvíli mlčel a díval se na mě nedůvěřivým pohledem. Ne o moc jinak než obvykle.

„Jak o tom vůbec víš?"
„Tvý rodiče?"
Povzdechl si.
„Tak v tom případě bys měl i vědět, proč jsem odešel," nepřímo mě odbyl a otočil se zpět ke stolu, kde mě opět rozložené nějaké učení. Zřejmě tuto konverzaci považoval za ukončenou.

„Já chci ale slyšet tvojí verzi," nedal jsem se, protože ve mně začínala plápolat zvědavost. Tušil jsem, že Jimin neřekl vše, co měli vědět. Navíc mi do karet hrálo i narozeninové video a informace o panu Leem. Chtěl jsem vědět, jak to skutečně je, co byla pravá příčina jeho odchodu a cítil jsem... cítil jsem, že teď, v tuto chvíli, je skvělá příležitost pro objevy.

„Není žádná moje verze," zamumlal si pod vousy, ale jistě tak, abych to slyšel. Z profilu jsem sledoval, jak má pohled zabodnutý do stolu a jedna z mála náplastí, kterou na sobě ještě měl, se mu postupně odlepuje.

„Nechce se mi věřit, že bys z něj odešel jen tak," jel jsem si svou písničku a zpovzdálí pozoroval, jak Jiminův obličej získává typického výrazu, který se mu objeví vždy, když se s ním takto dohaduji.

„Odešel. A nech mě bejt, nic ti nemusím říkat," vyjel na mě poněkud hlasitěji, než jsem předpokládal, takže jsem sebou pod nečekanou tou intenzitou hlasu škubnul.
Na chvilku jsem s ním spojil pohled, ale netrvalo dlouho a sklopil jsem ho do svého klína. Nějakou dobu jsem si jen hrál s prsty a přemýšlel, jestli jsem s tím vyptáváním nezašel moc daleko, poté jsem to ale všechno hodil za hlavu a pokračoval.

„Proč jsi tam nechal Jonghyuna?" Jimin semkl rty do tenké čárky a zvedl se od stolu. Mlčky přešel přede mě a s ducnutím se usadil na přiloženou matraci, na které jsem donedávna spával. Podíval se na mě jako psycholog na svého hysterického pacienta a založil si ruce na hrudi.

„Proč jsi začal chodit se svým přítelem?" zeptal se mě s takovým klidem, až mě to překvapilo.
„Co je to za absurdní otázku?" vrátil jsem mu stejnou mincí zmateně a bezděčně si začal hladit palce.
„Asi tak absurdní jako ta tvoje," odpověděl bez okolků a stále mě uvrhoval do pocitu, že jsem se právě zjevil na sezení s psychologem.
„Tak?"
„Prostě... jsem chtěl. Myslel jsem, že to je tak správně. Pro mě, pro nás..." odtušil jsem a díval se na Jiminův drobný úsměv, jež se mu na rtech během mého povídání objevil.

„Přesně tak. Já měl stejný důvod. Chtěl jsem a myslel jsem, že to je správný."
„A měl jsi s ním něco?" zastavil jsem ho svou další dotěrnou otázkou, když se začal zvedat z matrace. Mlčky se na mě díval, zřejmě propočítával situaci. Přemýšlel, jestli mi může věřit. A jestli vůbec chce.

„Můžeme dát výměnu," dodal jsem ještě vzápětí, když už jsem ztrácel naději a trpělivost s jeho věčným mlčením.
„Jakou výměnu?" divil se.
„Výměnu informací. Ty mi odpovíš na mou otázku, já pak na tvou."
Doufal jsem, že to vyjde, ale jeho další věta mě zchladila jako ledový vodopád.

„A ty si myslíš, že mě zajímáš?"
„No... já myslel..." neměl jsem slov. Sklapl jsem.
„Tak vidíš," vítězoslavně se na mě zašklebil a už je skutečně zvedl. Prohrál jsem. A také si uvědomil, že touto „povídací" cestou z něj nic kloudného nevymámím.

„Řekni mi alespoň tohle," zmohl jsem se na poslední zoufalý pokus a i přes jeho předchozí nezájem jsem vzbudil jeho pozornost, „vzrušují tě holky?"

Otočil se ke mně ještě před tím, než si znovu stihl sednout na židli ke stolu a jednoduše zakroutil hlavou.

Stoupla ve mně zvědavost a nervozita. Možná jsem si přál znát tuto skutečnost, nečekal jsem však, že mi ji opravdu ukáže.
„Takže..." soukal jsem ze sebe a cítil, jak se začínám potit, „jsi gay?"
On se na mě pobaveně šklebil, jako bych byl ten nejhloupější člověk na planetě. Něco mi nedocházelo a mě pomalu, ale jistě dopalovalo, že ani zaboha nevím, o co se jedná.

„Můžeš na to zkusit přijít," smál se mi očima, i když na jeho tváři dále zůstával ten nicotný škleb.

„To se mi nezdá," dal jsem najevo své podezření a zúžil své už tak šikmé oči. Kdo by se dobrovolně nechával ošahávat jen proto, aby jej přesvědčil o své orientaci, sexualitě.

„Nejsi gay."
„A ty nejsi zas tak velkej hlupák," zasmál se mi. Zřejmě si to užíval. Zvrácenec, takhle se těšit z cizí nevědomosti.
„Co teda jseš?" nechápal jsem a mozek se mi z toho vařil na kaši.

„Zkus trochu přemýšlet," povzdechl si a přešel ke mně. Tentokrát si však přisedl na postel. A blíže, než by si má zmatená osoba přála.
„Co děláš-"
„Nevzrušují mě ani prsa," ignoroval mě a symbolický mi sáhl na hruď, „ani penis," prstem mi ukázal k rozkroku. Jemné jsem se zachvěl, i když se mě tam dole ani nedotkl.

„Jimine-"
„Nevzrušují mě ani krásné dívčí tvářičky," opět mě přerušil a dotkl se mé tváře, „ani ty mužské. Můžeš na mě sahat, jak chceš," prostrčil mi dlaň na zátylek a přitáhl si mě k sobě. Zrychleně jsem dýchal a snažil se z toho nezbláznit.
„Můžeš mě i líbat jak chceš," šeptal tiše a snad, aby mi to dokázal, spojil naše rty a jemně mě políbil. Srdce mi bylo jako o závod, mysl mi přestala racionálně fungovat.
„Ale i tak," začal, když se odtáhl a polož mi dlaň na jeho hruď, kde jsem zřetelně pocítil jeho klidně bijící srdce, „mě nevzrušíš. Kdo tedy jsem?"

„A-Asexuál?"
„Asexuál."

-
A/N
Jste z Jimina překvapeni? Nebo jste to čekali? Jsem zvědavá na vaše reakce😁😍. Mějte se krásně!