Quarantine drama [CZ]

den devátý

„Jsem hrdý asiat, takže bych měl stát za za svým kontinentem ve všech případech, ale Asiavize se prostě Eurovizi nemůže rovnat ani za sto let," prohlásil Jin přesvědčeně a strčil si do pusy růžové mochi. 

Seděl jsem oproštěný o spánek opřený o postel, v ruce jsem třímal mobil s videohovorem se svými kamarády a nemohl nesouhlasit s blondýnovým prohlášením. Asijská verze je poděs.

„Co je to Eurovize?" optal se zmatený Baek, načež jsme se s Jinem zatvářili, jako by nám snad vykládal, že netuší, co to je Panda Express.
„Co? Děláš si srandu?" vyjekl Jin a já na našeho kamaráda jen vyděšeně zíral.
„No co? Nejsem takovej... evropamilec jako vy dva. Stačí mi, že vím, kde tak zhruba je a že je v ní Paříž," rozhodil rukama, až mu spadl telefon, takže jsme místo jeho protáhlého obličeje viděli jen dřevěnou podlahu, „navíc není to typ soutěže, na kterou se koukají jen holky?"
„Barbare," obořil se na něj Jin a hodil do sebe další mochi, „nesledujou to jen holky. Důchodci taky. A pak my dva."
„Protože je tam spoustu zajímavý, nový a dobrý hudby," doplnil jsem ho a s Jinem jsme si vyměnili uspokojivé pohledy. Baek protočil očima.

„V Koreji máme taky dobrou hudbu," namítl Baekhyun a pohladil chlupatou potvoru, která mu skočila do klína - svou kočku.
„Jo, Daechwita je fajn," přiznal Jin a začal napodobovat bubnování hudebníků hrající tento druh tradiční hudby.
„Sanjo je taky skvělý," doplnil jsem ho a pomocí doprovodných zvuků linoucích se z mé pusy předváděl, že hraji na gayageum.
„A pak K-pop třeba-"
„Taehyungu, jak ses dneska měl?" přerušil naštvaného Baeka neohleduplně Jin a předstíral, že si toho snad ani nevšiml.
„A K-pop-"
„Baeku, tady se o K-popu nebavíme," opět jej přerušil blondýn, načež on se na něj nevraživě podíval, mlčky dále hladiv svou kočku. Nedokáže překousnout, že ani já, ani Jin nemáme pro K-pop v srdíčku úplně místo. Asi jako jediní Korejci v našem věku.

„Tak jak ses měl, Taehyungu?" ptal se opět Jin ignoruje uraženého Baekhyuna, „co Jimin?"
„No... heh," nesměle jsem se podrbal na hlavě a pokoušel se nemyslet na včerejší a předvčerejší... asi úlet?
„Nemáme se moc v lásce."
„Pořád?" vypálil najednou Baekhyun a uraženost byla tatam.
„Jak pořád?" nechápal jsem.
„No," začal, „myslel bych, že po několika dnech soužití to už bude v pohodě. Že si budete víc rozumět."
„Asi tak no," přidal se Jin a oba na mě teď upíraly své zvědavé oči.
„Nom..." znervózněl jsem, ale než jsem si začal něco cucat z prstu, zachránily mě nově příchozí zprávy.
„Jej! Někdo mi píše."
„Kdo? Tvoje holka?" zajímal se Baek, ale já ho úspěšně ignoroval. Chudák, nemá to s námi jednoduché. 

Zvědavě jsem rozklikl chat. Psal mi Joon. Ale to, co mi psal, mi ani v nejmenším nedávalo smysl.
„Co se děje? Vypadáš nějak zamyšleně," ozval se opět Baek, ale já ho stále ignoroval. Zascrolloval jsem nad Joonovy zprávy a to, co jsem uviděl, mi málem způsobilo infarkt.

„Je bělejší než běžně," zaslechl jsem Jina jak zřejmě říká Baekhyunovi. Ani bych se nedivil, kdybych opravdu byl.
„Co je? Rozešla se s tebou?" mířil na mě s nadsázkou.
„Něco mnohem horšího," zadrmolil jsem, „musím končit."
„Cože?" zvolali zároveň, avšak já na ně nebral ohledy.
„Čus," řekl jsem jen a vypnul videohovor.
Okamžitě jsem se zvedl na nohy a vyletěl z pokoje. Nevím, co chci dělat, ale takhle to nemůžu nechat.

Na schodech jsem si znova četl Joonovy zprávy:
„??????"
„co to má kurva zbamebat???"
„kdo to jw???"
„to kvůli němu jsi musel končit???"
„chci vysvětlení. Twď."
„TEĎ."
„taehyungu?"
„děláš so ze mě prdel?"

A psal další. Stoupalo ve mně zmatení, strach, starost o Joona a taky jistý typ zoufalosti, kdy prostě člověk netuší, co udělal, ale nese toho činu následky.
„fakt?"
„zobrazeno?"
„mohk jsi mi to říct normálně."
„taehyungu,"
„tak mi aspoň odpovez.."

Z posledního schodu jsem málem sletěl na podlahu. Naštěstí jsem to ale ustál a zastavil se. Všude byla tma, mobil mi vypaloval oči svým světlem a já se jen bezradně díval, jak mi Kakaotalk oznamuje, že Joon znova píše:
„chci jen vysvětlení..."

„jaký vysvětlení?"
odvážil jsem se nakonec napsat, ovšem už jsem byl příliš vyděšený na to, abych si přečetl Namjoonovy požadavky. Hlavně totiž ani žádné vysvětlení nemám! A nemůžu mu napsat „prostě se to stalo". To už by se se mnou určitě rozešel, pokud ne teď.

Mobil mi začal vibrovat v ruce. Volal mi. Tak jsem hovor típl a mobil si strčil za gumu trenek. Ne, nemůžu s ním teď mluvit. Musím nejdřív vymyslet omluvu. Na to ale nejdříve potřebuji toho kreténa ležícího na pohovce v obývacím pokoji.

Poslepu - protože jsem nechtěl vytahovat mobil kvůli případným zprávám od Joona - jsem nějakým zázrakem došel do obývacího pokoje a díky jemně svítící ledničce i poznal, kde je pohovka. Nahmatal jsem její okraj a postupně se tak dostal až patě a chodidlu spícího Jimina. Ten sebou jemně škubl a zavrtěl se. Dobře, teď je čas udeřit.

Snaže se nedívat na zprávy jsem si rozsvítil mobilní svítilnu a zdálky kopl Jimina do břicha. On se samozřejmě probudil, plus k tomu jsem byl svědkem nádherného aktu, kdy Jimin pod náporem světla oslepl.

„Co... co to sakra..." skuhral ještě ne úplně probuzený a s rukou před očima. Já k němu jen přišel blíže a sklonil se k pohovce, až mi zakřupalo v zádech.  Přestal jsem mu svítit do očí a v tu chvíli se na mě Jimin zmateně podíval.

„Co chceš, Taehyungu," vydal ze sebe nepříjemně a ospale sledoval, jak něco hledám na mobilu.
„Vysvětlení, " pověděl jsem během hledání.
„A čeho?" prskl rozmrzele a posadil se. Nastavil jsem mu tedy poslanou fotku nás dvou při líbání před obličej a falešně se na něj usmál.

„Tohohle."

-
A/N
Máte nějakou fotku, kde někomu dáváte pusu?^^
Snad se vám kapitola líbila a děkuji za spolupráci, cypher_ft_tae💕
Jinak kdybyste někdo nevěděl, co to je Gayageum Sanjo: