Zpátky

4.

Ráno jsme si s Verčou docela přispali do devíti,i když Verča by asi měla být na ranním tréninku jako pomoc,ale dneska dostala taky volno a kdyžtak tam máme potom přijít spolu se podívat.

Nikam jsme nešli,protože ani jedné z nás se v tom vedru nikam nechtělo. A já jsem se tomu chtěla vyhýbat co nejdéle to šlo.
Kdybych viděla jak někdo jezdí na lyžích mohlo by to dopadnout špatně,ale tak nebo tak mě to čeká tady v Minsku.

„Týno?Půjdeš se odpoledne podívat na střelnici?" Zeptal se mě Aleš Lejsek při obědě.

„Jo pojď" usmála se na vedle mě Lucka Charvátová.

„Jo přijdu" Pousmála jsem se,ale svou odpovědí jsem si nebyla ani trochu jistá. Ale jak už jsem říkala,stejně to jednou přijde.
S Verčou jsme se šli odpoledne podívat teda na ten trénink.

Jakmile jsem uslyšela výstřeli a odpichování hůlek,hodně jsem znejistila. Šli jsme okolo buněk přes tunel na střelnici a podchodem vyšli nahoru.

Najednou se před námi otevřel celý stadión kde jezdilo nebo střílelo několik závodníků. Podívala jsem se na závodníky co jezdí na kolcích,byla jsem překvapená, když to semnou nic nedělalo. Uvolnila jsem se a zeširoka se usmála,takovýhle dobrý pocit jsem neměla strašně dlouho.

„Tak jste tady."  Všímla si nás hned Kamila.

„Jojo,máme s něčím pomoci?" Zeptala se hned Verča a Kamila nám podala nějakou krabici aby jsme ji odnesli do buňky a pak máme prý volno. Tady v Minsku jsem nikdy nebyla a přišla mi to i škoda,je to moc hezký areál.

Večer mě čekala první práce, hned po večeři k nám přiběhli juniorky a junioři. Jak jsme měli dohodnuto,já si vzala kluky.

„Tak jak se ti líbil náš trénink?" Naznal Pepa Kabrda.

„Hodně,jste všichni moc šikovní." pochválila jsem je.

„Bych neřekla." Vložila se do toho z vedlejší postele taky Péťa Suchá.

„A to jako proč?" Zajímala jsem se.

„Protože mě vůbec nešla střelba." Zasmála se.

„Ta dneska nešla nikomu." Začali se smát Jonáš Mareček a Terka Voborníková ze země,kde měli na sobě ty vibrovací kalhoty.

„Tak snad vám na závod tolik foukat nebude." mrkla po nich Verča
.
Za celý večer se nám tam všichni vystřídali a my s Verčou šli poté spát. Zatím tady byli všichni moc hodní a nikdo se mě na nic neptal,zacož jsem byla ráda.
.
Ráno jsme už museli vstávat brzo, nacož jsem nebyla ani trochu zvyklá. Doma jsem si totiž prospala i celý den klidně.

Na snídani jsem byla ještě v takovém polospánku,ale potom jsem se nějak srovnala a s Verčou jsme zase vypomáhali na tréninku. Dneska jsme se starali o věci našich závodníků a kdyby něco potřebovali měli jsme jim to přinést.

Odpoledne dostali závodníci úkol se jít jen proběhnout a já s Verčou měli jít s nima,ale já jsem stejně nešla. Trenérům to nevadilo,chápali to že jsem od té nehody nic nedělala a teď toho je na mě strašně moc.

Jakmile se Verča vrátila, scénář byl stejný jako včera. Večeře a hned potom naše práce.Čtvrtek byl naprosto stejný, maximálně se lišil v tom,že byla večer ještě porada ohledně zítřejších závodů.
.
V pátek se už od rána lítalo. V 9:40 se jela kvalifikace super sprintů. A s Verčou jsme museli hlídat,zda mají závodníci všechny své věci, především náhradní náboje. Z Čechů nepostoupili akorát Pepa Kabrda,Adam Václavík a Lída Horká,což bylo skvělé, pochopitelně pro ty co postoupili a ne pro tyhle tři.